KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Jaký bude, je, byl rok od března 2021 do března 2022 z pohledu osobností spjatých s výtvarným uměním? Celoroční seriál, v němž celkem 26 umělkyň, kurátorů, teoretiček a sběratelů umění tvoří společný deník, směs profesních, osobních i celospolečenských reflexí, vždy autorským záznamem dvou týdnů.

Vladimír Merta (1957) je malíř, konceptuální umělec a vysokoškolský učitel. Umělecky patří k výrazné generaci osmdesátých let, formující se mimo oficiální struktury mimo jiné při uměleckých akcích jako byly legendární „Konfrontace“. Mertovo dílo bylo vždy výrazně reflexivní, kriticky odrážející situaci společnosti, umění nebo citlivě rezonující s prostředím, které se nezřídka stávalo spolutvůrcem jeho uměleckých projektů. Jak uvádí i ve svém deníku, je si vědom toho, že vítr „není něco, ale někdo“. Nikoli nutně ekologický ale environmentální rozměr v celé komplexnosti toho pojmu zahrnujícího vztahy umožňující existenci rozličných forem (a způsobů) života měla jeho práce mnohem dříve, než se environmentální krize stala všeobecným tématem. V letech 1998 až 2011 vedl konceptuálně zaměřený ateliér Environment na FaVU VUT v Brně, v současnosti působí jako vedoucí ateliéru Nová média na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Jako dosud jediný autor Deníku měl ve vymezených čtrnácti dnech narozeniny i svátek.

Pondělí – 10. 5. 2021

Hned po procitnutí den jak někde ve Středozemí. Teplota stoupá nemilosrdně s výhledem, že se má ve Vysočanech zastavit těsně před hranicí tropického počasí. Moji starou zásadu: plánovat denní program podle aktuálního počasí opět nenaplním hned z několika důvodů. Vyřizování a placení pokut za neoprávněné parkování na Přestupkovém oddělení dopravy Městského úřadu Prahy 1, zahájení sezóny psaní posudků na kvalifikační práce studentů fakulty a kdo ví, co ještě.
Někdy se i objektivně nepříjemná nutnost nečekaně odehraje způsobem, který zcela otočí normální obsah úplně jiným směrem. Proběhlo to takto. Pokut bylo k uhrazení celkem 7, protože jsem měl nevědomky měsíc prodlení se zaplacením parkovacího oprávnění pro rezidenty Prahy 1. Auto je registrováno na mě, ale jezdí s ním Fábina. To je pak pochopitelné, že se člověk dostane do sporu se zákonem. Jenže pán za přepážkou vyhodnotil situaci, viděl před sebou dva submisivní občany s máslem na hlavě, tak navrhl řešení dotazem. Jste ochotni zaplatit blokovou pokutu na místě ve výši 500 Kč? Sedm pokut dávalo ve skutečnosti 3500 Kč. Tak jsem teda souhlasil a na místě zaplatil. Když jsme se vyplivli na sluníčko ve Vodičkové ulici, plné spoře oděných lidí po dlouhé zimě, nebyl to až tak velký kontrast. Když už jsem byl v centru, zašel jsem do knihkupectví Academia, abych se poptal po jedné doporučené knize, jejíž název jsem zapomněl a pamatoval si jen autora. Podtitul té knihy je „Jak houby utvářejí svět, mění naši mysl a ovlivňují budoucnost”. Knihu jsem našel v oddělení hub a při placení jsem opět s máslem na hlavě sdělil, že mám kartičku člena klubu nakladatelství Academia, ale nemám ji s sebou. Dostal jsem slevu a začalo mi to být divné, nebude ta doba po téhle biologické válce opravdu jiná?
Už včera jsem se mimoděk drbal na pravé paži pod rukávem, kde jsem ráno objevil miniaturní tečku s nevelkým zarudlým okolím. Bylo to klíště, jak rozpoznala Kaška, která mi ho bravůrně, pomocí vatové tyčinky, mýdla a krouživého pohybu, v několika vteřinách odstranila. K psaní posudků jsem se nedostal.

Úterý – 11. 5. 2021

Když se den naplní přijímacím řízením do Magisterského studia plus online konzultacemi klauzurních prací, zbývá člověku jen škvírka ke spatření něčeho zajímavého ve vlastním světě. V kavárně na Pragovce si popíjím vzácné čepované pivko, sedím venku na rampě, jelikož je mimořádné teplo a dovnitř se nesmí, když poryv větru zvedne ze stolu petici na záchranu zahrádkářské kolonie v okolí Rokytky. Chvíli si s ní pohrává ve vzduchu, jako by si ji pročítal, a pak ji jemně položil na zem blízko od mého stolku. Moc dobře vím, že vítr není něco, ale je to někdo, tak jsem tu petici s klidným svědomím podepsal i za něj.

Středa – 12. 5. 2021

Střídáme se tady spolu s kolegy v ateliérech v donášení obědů. Hospody fungují přes okýnka a dnes jsem to vzal na sebe já. Střídáme Indii s Vietnamem a Indové mají na výběr jídlo s masem a vege. To není sice nic moc bohatý výběr, ale je nutné ujasnit, kdo co chce jíst, a tak jsem se musel jít poptat na detaily do ateliérů sochařské pohotovosti. Pavel Šimíček mi při tom ukázal svůj nový, univerzální nůž kvalitní značky, který před časem objednal přes internet, a právě mu přišel kurýrem. Je perfektní, musel jsem uznat, když jsem zkoušel ostří jemné pilky s následnou prosbou o náplast. Drobná ranka, trocha krve, prostě nic, co by stálo za zmínku. Přesto mi taková maličkost připadá osobnější než ta, která následovala a měla podobně dramatický nádech. Při transportu jídla jsem překlopil dva kelímky s jogurtovým nápojem v igelitové tašce a do té tekutiny upustil klíče od auta. Abych to vyvážil, při cestě na metafyzickou performanci mladé autorky ka3ka3, jsem si koupil v trafice škrabku na brambory velmi kvalitní značky. Při tom všem ostře klesá teplota a nepravidelně prší. Mimochodem, ta performance byla brilantní.

Čtvrtek – 13. 5. 2021

Dnes už prší celý den, intenzivně a teplota klesá společně s vychládáním radiátorů. Ideální podmínky pro psaní posudků. Rozptýlení mi přinesla jen potřeba nakoupit nezbytnosti a pár zbytností na zítřejší narozeninový večírek. Padesátka Plzeňského, nějaké víno a podobně. Průzkum nabídky španělských vín v Lidlu se odehrával netypicky. Závora s robotickým vrátným byla zavřená a bylo potřeba zmáčknout čudlík a odebrat lísteček. Odehrálo se to tak rychle, že ten papírek popadl vítr a odnesl někam pod kola automobilu. V otevření dveří mi bránila hmota robota, takže jsem musel popojet o půl metru dopředu. Otevřel jsem dveře, abych sebral lístek, ale nebyl vidět. Musel jsem vystoupit z auta, jenže to začalo svévolně couvat, nefunguje mi ruční brzda, a tak se dveře opřely o vrátného robota a začaly se povážlivě oddělovat od karosérie, nebo likvidovat majetek Lidlu. Protože jsem mimořádně šikovný, naskočil jsem do auta, nastartoval a brilantně popojel o ten ztracený půl metr zpět dopředu. Michaela mi poradila, abych ještě jednou zmáčknul čudlík, aby se opět zvedla závora. Tentokrát jsem si dal záležet a lístek před větrem ochránil. Posudky jsem napsal dva. V Olomouci dnes zahájili výstavu, kde mám 32 let starou interaktivní instalaci z cyklu Reklama na nekonečno. Možná to má nějakou vnitřní souvislost. A zase ten vítr.

Pátek – 14. 5. 2021

Celých 6 hodin jsem proseděl u notebooku jako člen výběrové komise Open Call Pragovka Gallery a zanedbával tak přípravy na večírek. Ten se odehrál v prostorách White Room Gallery, vlastně jako doprovodná akce výstavy Půl/Pool Michaely Munzarové a Marcela Rozhoně. Míša je taky v Býku, takže to byly dvojnarozeniny v kulise bazénové instalace v modré barvě. Plážová lehátka, nafukovací kruhy, míče, horské slunce, ale hlavní atrakce, jak už se skoro tradičně na mé narozeniny děje, byla akce, kdy přátelé seženou modelku, postaví kolem ní malířské štafle a kdo má chuť, kreslí jako zamlada na Akademii ve stylu večerní kresba. A chuť mají skoro všichni. Mimořádně nadaná modelka stála na hladině bazénu v pozici Venuše od Sandra Botticelliho. Chyběla jen lastura. Pokaždé to mělo obrovský úspěch, dokonce takový, že se někteří dožadovali opakování takového happeningu na Pragovce alespoň jednou měsíčně. Kreslení aktu je prostě stigmatizující zkušenost a funguje návykově. 100 Plzní se vypilo a místo obvyklých tanečků se hrál plážový volejbal.

Sobota – 15. 5. 2021

Sanitární den ve dvou ohledech, jednak likvidace pozůstatků oslavy v prostorách probíhající výstavy s otevírací dobou od 14 h. A pak likvidace pozůstatků únavy na těle a rozumu, tedy zasloužené lenošení a vše, co k tomu patří.

Neděle – 16. 5. 2021

Dnes mám narozeniny.

Pondělí - 17. 5. 2021

V neděli jsem vyrazil na dobrodružný lov pokladu pomocí magnetu do potoka Rokytka ve Vysočanech, ale místo, abych dostal dárek, přišel jsem o magnet. Tak jsem hned druhý den vzal jiný magnet a vrátil se na místo, abych magnet silou jiného magnetu získal nazpět. Nepovedlo se to, ale nevzdávám to, vrátím se, vezmu si brodící kalhoty a snad ho najdu.

Úterý – 18. 5. 2021

Co vlastně jsem chtěl v Rokytce najít? Je to potok plný splašků. Všude běhají lidi, kočárky a kola, zamilované páry všech věkových kategorií se romanticky procházejí. To vše slibovalo přesně to, co ukazovala reklama na Fishing magnets na Facebooku. Chlap vytahuje z vody kovový džbán plný mincí, jiný zrezavělou pistoli a jeden dokonce těžký trezor. Do okamžiku, než jsem o něj přišel, jsem skutečně z vody dostal dva hřebíky, úlomek nějakého plechu a ještě jeden menší. Proto mě ta ztráta tak mrzela, a proto jsem rozhodnut za každou cenu získat ho zpět.

Středa – 19. 5. 2021

Jako malý kluk jsem měl vřelý vztah ke žvýkačkám. Ve škole měl jeden chlapec prarodiče v kapitalistickém Německu a ti mu pravidelně posílali krabice žvýkaček, se kterými on kšeftoval. Stál tím pádem na vysokém stupni společenského žebříčku celé školy a choval se jako majitel Agrofertu. Pro nás ostatní byla dostupná jen naše socialistická žvýkačka Pedro. Včera jsem v Lidlu, v regálu s bonbóny, zahlídnul sáček s logem přesně takovým, jaké si pamatuju z obalu žvýkačky Pedro v překvapivé ceně 7 Kč. Uvnitř byly zjevně nějaké gumové figurky na různé motivy a já ten balíček hodil do vozíku. Až dnes jsem ten pytlík otevřel. Zevnitř se vylinula dávno zapomenutá vůně, která v nanosekundách aktivovala v mém mozku oblast slasti. Byla to přesně ta samá vůně jménem Pedro, jejímž prostřednictvím jsem se přenesl do doby dávno před tím, než jsem si oblíbil vůni vyhasínajícího doutníku. Zůstal jsem chvíli v dojetí jen inhalovat ten nečekaný smyslový zážitek a pak jsem tu věc ochutnal. Následující smyslové reakce popisovat nebudu, jelikož bych tím vytěsnil a zdeformoval ten úžas.

V podvečer jsem se vrátil k Rokytce s celým vybavením pro brodění vodou a dalším magnetem s jistotou, že vylovím v neděli ztracený magnet. Neviděl jsem žádný důvod, proč by se mi to nemělo podařit. K tomu se mnou byla zkušená performerka Vladimíra s uměleckým jménem ka3ka3, kterou jsem poprosil, aby ten sukces dokumentovala. Celá akce trvala něco přes hodinu, takže na konci jsem se brodil vodou ve tmě s baterkou a decimetr po decimetru prohledával dno. Jediný výsledek akce Magnetická Rokytka bude bohužel pouze položka v mém autorském portfóliu, označená textem. Vladimír Merta, Přitažlivost, květen, 2021, performance, Rokytka Vysočany, Praha, kontinentální Evropa.

Čtvrtek – 20. 5. 2021

Firma Likvidace elektronického odpadu dnes ráno zdarma odvezla dvě lednice z Ateliéru, PPL mi přivezla trekové boty, v Alze jsem si byl vyzvednout mlýnek na kávová zrna, která jsem koupil po cestě. Taky jsem podepsal smlouvu na honorář za účast v komisi jednoho Open Callu a rozepsal další posudek bakalářské práce.
Klíčová slova dne: Likvidace, treking, zrna, honorář, práce. Dostatek motivace pro jeden díl televizního seriálu, málo pro deník.

Pátek – 21. 5. 2021

Původně jsem měl v plánu popsat dva týdny ze života formou deníku kreativně. Lákalo mě, vymyslet si nějaké absurdní nesmysly a pak se je pokusit prožít napodobením. Prostě tvůrčím způsobem. Třeba když půjdu do sprchy, vezmu si tam foukací harmoniku, což normálně nedělám, nebo něco na ten způsob. Upustil jsem od toho. Popisoval bych představení, klasický artefakt, obraz obrazu. Nakonec mi to přišlo až příliš obyčejné a každodenní pro člověka, který nic jiného nedělá, jak je jeho život dlouhý.

Nasedl jsem do auta a odjel na barák. Dálnice opět ve standardním pátečním provozu vyžadovala pozornost při řízení, na silnicích žádné policejní hlídky, které před časem jasně vyznačovaly hranice okresů. Po příjezdu jsem zapnul notebook a pokračoval v psaní posudků.

Sobota – 22. 5. 2021

Venkovní teplota se pohybuje okolo 13 stupňů C. A i když se blíží konec května, je potřeba pro komfortní teplotu uvnitř zatápět. Do kuchyně skrze okno doslova tekla řeka mravenců a vedla po stěně nahoru k polici s kořením a ingrediencím na vaření. Úplně nahoře jsem objevil otevřený pytlík s krystalovým cukrem. Hned mě napadlo, že to asi může být konečná stanice pro mravence. Natáhl jsem se pro pytlík a podíval se dovnitř. Byli to černí, drobní mravenci. V pytlíku byl černý cukr, a ještě k tomu se mi zdálo, že je to živý cukr. Viditelně se vrtěl. Jako malíř vím, že bílá je jen málo černé a jako barvu ji můžeme považovat, až když se do ní vmísí třeba jen stopové množství jiné barvy teplého, nebo studeného tónu. Až kombinací teplé a studené příměsi bílou i černou oživujeme. Jenže v pytlíku to žilo i bez příměsí, tak jsem ho raději zlikvidoval vysypáním do kompostu.

Jan Werich říkával, že čas strávený na rybách se do života nepočítá. Nechci se hádat, ale souhlasím s tím a nic na tom nemění ani fakt, že jsem dnes při neúspěšném, několikaminutovém lovu pstruhů zlomil prut. A jak to vlastně je s psaním posudků na studentské závěrečné práce, nakolik se taková činnost započítává do života toho, kdo posuzuje? Pokud by to bylo stejné jako s rybařením, tak to bych v posledních dnech vlastně nežil a prodloužil si život o nezanedbatelnou dobu. No nic, to nerozlousknu. Jdu psát.

Neděle – 23. 5. 2021

Dnes mám svátek.