Společnost a politika Zahraničí,Politika

Inkluzivní a obranyschopná

Aktivisté v Hambašském lese. Foto Leonhard Lenz, Wikimedia Commons Obrázek nebo fotografie#32557

Proč patří ochrana životního prostředí a demokracie neoddělitelně k sobě. A jak se německé ekologické organizace brání pravicovým pokusům o podvratné převzetí agendy.

Dne 8. května 1945 byly Německo a Evropa osvobozeny od zločinného nacistického režimu. Následky války, kterou Německo rozpoutalo, a systematické likvidace židovského obyvatelstva a židovské kultury v Evropě se projevují dodnes. Zavazují nás k postoji „už nikdy více“. O to hanebnější je série vražd spáchaných skupinou Nacionálně socialistické podzemí (NSU), násilné činy jako v Halle a Hanau, rostoucí antisemitské a pravicově extremistické štvaní a každodenní rasismus. Na Den osvobození vyvstává otázka: kdo nebo co nás dnes osvobodí od pravicově extremistických a antisemitských útoků?

V diskusi o různých projevech nepřátelských demokracii nebyla zatím středem zájmu environmentální politika. Ale i zde čelí naše otevřená společnost nepřátelským útokům a dochází k pokusům o zneužití témat ekologie a ochrany přírody k rasistickým a xenofobním účelům. Když jde o nové větrné elektrárny, masové chovy zvířat nebo stavbu továrny na elektromobily, vmísí se mezi odpůrce pokaždé lidé, kterým v jádru nejde o ochranu přírody, ale o hanobení demokratických institucí a demokratického rozhodování.

Někteří se idealizací vlasti, německého lesa a tradičního rolnického zemědělství pokouší devalvovat rozmanitý život ve městech a aglomeracích. Pravicově extremistická strana Třetí cesta například požaduje „ekologicky snesitelné zemědělství“, „snížení konzumace masa“ a „výzkum, další rozvoj a podporu alternativních energií“. Vyjádřila také solidaritu s aktivisty a aktivistkami v Hambašském lese (něm. „Hambacher Forst“ – aktivisté protestovali proti vykácení lesa za účelem těžby uhlí, masivní blokáda v roce 2018 se stala významným symbolem – pozn. překl.).

Ochrana přírody a životního prostředí je neustále ideologizována a politicky zneužívána

To jsou příklady z dnešní doby. Historie zneužívání ochrany životního prostředí a přírody je však mnohem starší. Nacionální socialisté v rámci své ideologie „Blut und Boden“ (česky „Krev a půda“) tvrdili, že existuje něco jako jednota rasy a prostoru a byla to jedna z mnoha strategií ostrakizace vybraných skupin lidí. Tehdejší spolek na ochranu ptactva Vogelschutzbund přivítal uchvácení moci nacisty v očekávání, že se ochraně přírody dostane více pozornosti. Hitler a Göring se prezentovali jako přesvědčení ochránci ptactva a nechávali v Obersalzbergu a Schorfheide rozvěšovat ptačí budky.

Tyto příklady ukazují, jak lze ideologizovat a politicky zneužít angažovanost na poli ochrany přírody a životního prostředí. A to i v jazykovém úzu, což někdy ztěžuje rozlišování. Příklad: šíření „nedomácích“ druhů v důsledku klimatické krize je jednou z nejvýznamnějších příčin celosvětového vymírání druhů. Vyjádřeno odbornou mluvou ochránců přírody jde o biologickou invazi a nepůvodní neboli invazivní druhy. Právě k těmto pojmům se rádi uchylují pravicoví extremisté a zneužívají je k obhroublé xenofobní argumentaci.

Ostrakizace zde nemá místo

Ale tak jako neexistují lidské rasy, nelze ani odborné argumenty ochránců přírody přenášet na společnost. Environmentální hnutí má zvláštní odpovědnost za to, že jeho argumenty nebudou zneužívány ke společenské ostrakizaci. Místo toho jsou zapotřebí nápady, které umožní co možná největšímu počtu lidí sdílet naše přírodní poklady.

Ochrana přírody a životního prostředí je hluboce demokratická a inkluzivní, protože slouží k zachování základních přírodních předpokladů života pro všechny lidi. Je odkázána na otevřenou kritiku, transparentnost a širokou účast. Byla to právě demokracie, která sociálním a ekologickým hnutím vůbec umožnila existovat. Naše demokracie zaručuje svobodu projevu, a to i popíračům a popíračkám klimatické krize, kteří se nemohou opřít o žádné vědecké poznatky. Pokud však pod pláštíkem ochrany přírody bojují za atomovou energii, uhlí, ropu a plyn, proti obnovitelným energiím a elektromobilům, je to prostě nečestné.

Environmentální hnutí se proti tomu brání. Organizace se propojují, aby podvratným strategiím zkřížily plány. Například pomocí Odborného střediska pro prevenci radikalizace v oblasti ochrany přírody (FARN; založila ho v roce 2017 německá pobočka mezinárodního hnutí Přátelé přírody se svou mládežnickou organizací – pozn. red. KN), které zvyšuje povědomí školních tříd i lokálních ochranářských skupin o pravicových populistech a jednání s nimi. Organizace, jejichž představitelé sehráli za Třetí říše neslavnou roli, jako německý Svaz ochrany přírody (NABU), Alpský spolek (Alpenverein) nebo i Německý kruh ochrany přírody (DNR), se zpracování své minulosti intenzivně věnovaly a společně prosazují naplnění zásady „Nikdy více!“.

Všechny velké organizace zaměřené na ochranu přírody, živočichů a životního prostředí mezitím přijaly svá „usnesení o neslučitelnosti“, která jasně signalizují: ostrakizace, nenávist a intolerance zde nemají místo. Také ministři a ministryně životního prostředí jednotlivých německých spolkových zemí schválili spolu se spolkovou ministryní v listopadu 2020 akční program nazvaný Ochrana přírody proti pravicovému extremismu. Ten má spolu s nabídkami vzdělávání zabránit pravicovému uzurpování některých „míst paměti“, jako je například bývalá Siegfriedova linie (pásmo opevnění na západě Německa, které mělo pro ochranu přírody podobně příznivé účinky jako tzv. železná opona v době studené války, pozn. red. KN).

Chceme také, aby i naše organizace lépe odrážely společnost v celé její rozmanitosti. Za tímto účelem je nutné odbourávat vstupní překážky a zatraktivnit členství a spolupráci pro lidi různého původu a zázemí. V oblasti ochrany životního prostředí není místo pro uzavírání se před vnějšími vlivy, protože je odkázána na evropské a mezinárodní partnery. Někdy to může být náročné, ale vyplatí se to.

Na Den osvobození konstatujeme: musíme se sami osvobodit od pravicově extrémistických aktivit jak v zastupitelských sborech, tak na veřejnosti a ve spolcích. V politice, ekonomice, občanské společnosti, ve vlastním okolí můžeme umožnit rozmanitost a musíme ji i vydržet. Inkluze je základem spravedlivé a udržitelné společnosti. V oblasti ochrany životního prostředí je to chápáno a praktikováno na všech úrovních. Stejně jako potřebuje demokracie silnou ochranu životního prostředí, potřebuje ochrana životního prostředí silnou demokracii.

Text, který původně vyšel v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.