Fejeton Kultura

Jazykoprolamy

Foto Tomáš Koloc.

Fejeton poskládaný ze svých vybraných posledních deníkových zápisků o jazyce autor věnuje tomu, kdo cítil jazyk jako nikdo jiný na světě: Vladimíru Fuxovi.


William:
sval jeho srdce Stratford má
úpon nad Avonou.

Byla svatba;
můj přítel vyženil
útlý běloruský pas.

(z autorových haiku)

2. dubna: Jen sedm států v Evropě…

Co mají v češtině společného tato slova:

led, nořit, bříza, dub, květ, červený, srp, říje, list, pád, siný?

Kvíz je poměrně jednoduchý, ale dávám ho, abychom si v době, kdy nás vyzývají, abychom při našem sčítání uvedli vágní „evropskou národnost“, uvědomili, že jako Češi máme v jazyce mimo jiné unikát, který kromě nás mají v Evropě už jen Poláci, Chorvati, Ukrajinci, Bělorusové, Litevci a Finové. Rok všech ostatních je již globalizovaný…

 

7. dubna: Jazyk-udavač

Ještě před třiceti lety říkal hovorový jazyk paní, co do podniku vybírala zaměstnance, jako ženě buchta, a jejímu povolání personalistka (z latinského persona, osoba) – dnes od pečiva a jedince přešel k pregnantnější terminologii řeznictví: žena je roštěnka, její zaměstnání jsou lidské zdroje.

Pěkné je taky pozorovat, co jazyk prozrazuje na jednotlivé národy. Pro pojmenování řemeslníka, který pracuje se dřevem, si ze všech druhů jeho výrobků mluvčí v Čechách vybrali ten na uložení peněz, cenností či mrtvých těl (truhlář), zatímco mluvčí na Moravě (a ve všech ostatních slovanských zemích) ten, u kterého se schází lidi, u kterého se jí, pije, píše a jedná (stolař). Pro švagra, švagrovou, tchána a tchýni se v angličtině i ve francouzštině používají složená slova vycházející ze slov bratr, sestra, otec, matka. Rozdíl je jen v tom, že v angličtině jsou to příbuzní v zákoně (father-in-law = otec v zákoně = tchán), zatímco ve francouzštině jsou to krásní příbuzní (beau-père = krásný otec). Vůbec nejlíp o jednotlivých národech podle mě ovšem vypovídá slovo neděle. Její jméno ve většině slovanských jazyků připomíná, že se nedělá, v germánských jazycích a albánštině je její název odvozen od Slunce (germánská bohyně Sol) a v jazycích románských a arménštině od slova Dominus, Pán ( = Ježíš Kristus), estonština pokládá neděli přímo za svatý den – zato maďarština jako jediný křesťanský jazyk ji (ve shodě s turkickými jazyky) považuje za den trhu. A jediný křesťanský jazyk používá pro neděli termín z křesťanských Velikonoc: Rusové mají stejný výraz pro neděli i pro vzkříšení…

 

23. dubna 2021: Chybný úkon

Sigmund Freud kdysi přišel s převratným psychologickým termínem „chybný úkon“. Je to situace, kdy člověk v nejlepším záměru lhát řekne omylem pravdu. Příklad:

Dnes na mě z tisku vykoukl alarmující titulek:

„Došlo kočkování proti koronaviru!“

Ačkoli už mě sedm let nikdo nenapadl, teď mě napadla myšlenka: Není to, že už nám vše došlo, a my se přestali kočkovat, důvodem, že se události musely vyvrbit?

 

30. dubna: Jazykolam

Z tisku: „Dnes byl v Česku poprvé odsouzen TRAVIČ DRAVCŮ.“

Reflexe: Jako člověk je to očividně pěknej lump – ale jako jazykolam neskonale invenční!

 

13. května: Jazyk-udavač II.

Jakými všemi způsoby čeština říká, že někdo poznal svět a je na něj všestranně připraven:

„Je mazaný“ – byl pomazán posvátnou mastí a nejspíš kvůli tomu přežil všechno následující:

„Je zběhlý“ – zběhl z místa, kde byl vázán: otroctví, nevolnictví, armády, řehole.

„Je práskaný“ – prošel už fyzickým mučením.

„Je pálený“ – prošel už zkušeností, kdy se mu někdo snažil ublížit ohněm.

„Je vyčůraný“ – prošel už zkušeností takové bolesti či strachu, při níž neudržel moč.

„Je prohnaný“ – musel běžet, aby unikl z nebezpečí.

„Je protřelý“ – protřel se různými otvory a nepohodlnými křovími.

„Je vykutálený“ – během svého útěku padal a kutálel se.

„Není včerejší“ ale ani „není dnešní“ – je tedy připraven na neustálou změnu podmínek.

Když se to takhle seřadí za sebe, vypovídá to mnohé o světě, o tom, co člověk vydrží, a to zejména člověk český, protože v žádném jiném jazyce nejsou opisy zběhlosti tak drastické. Byl by z toho i dobrý filmový skeč o údělu člověka-kaskadéra.

Lepší by ovšem byl animovaný…

 

15. května: Slovní hříčky

Slovních hříček, na které přijdeme, když si povídáme s kamarádem Jardou a jeho synkem Honzíkem, je tolik, že si je nestačím psát. Z dnešní procházky deštivým dnem:

Padlo: „Kdyby byli co k čemu, řekli by, že je to k ničemu.“

Vymyšleno i zapsáno bylo: strom zmokvoň, hudební skupina Local Pandemy, Řád bosých karamelek – a uplatnění počítačového termínu USER INVALID v gastroenterologii…