Fejeton Kultura

Novinářský sen

Foto Tomáš Koloc.

Denní snění.

Chtěl jsem být novinářem. Obcházel jsem redakce a nabízel jsem své články. Jediný výsledek byl, že jsem se pěkně prošel.

Přišel jsem ale na geniální nápad, co mě proslavil. Přečetl jsem si noviny a začal jsem upravovat pohádky podle toho, co se v nich psalo.

Známou pohádku o Červené Karkulce jsem šikovně upravil tak, že vlk byl vlastně dobrodinec dětí a jejich ochránce před babičkou, která je balamutila svými zastaralými názory a tak je sežral pro jejich dobro a babičku s nechutí vyplivl.

Jeníčka a Mařenku hodná čarodějnice, v mém podání inkluzní učitelka, šoupla do pece, aby jim předvedla, jaké horko je v rovníkové Africe. Děti byly pečené a nesmírně vděčné.

Po velikém ocenění z nejvyšších míst jsem byl vyzván, abych napsal článek o konci 2. světové války. S chutí jsem se pustil do práce.

Pěkně jsem popsal statečný boj Spojenců a jejich konečné vítězství nad nacistickou rozpínavou hydrou.

Zavolal si mě šéfredaktor a měl nějaké připomínky: „Hele, takhle by to nešlo, podívej se do novin, jak píší ostatní a trošku to uprav.“ Nakonec, proč ne; vidina pětikila byla lákavá.

Připsal jsem pár větiček o spojenecké brutalitě. Také jsem tam šoupl pár větiček o tom, že Poláci si dost nevážili německé pomoci a proti nositelům kultury v tancích vyrazili se šavlemi a na koních, čímž jim způsobili nemalé ztráty.

„No je to trošku lepší, ale nějak jsi zapomněl, že to byla světová válka,“ téměř mě už pochválil šéfredaktor.

Připsal jsem tedy pár řádek o drzosti Korejců a Číňanů, kteří nechtěli poskytnout japonským mírotvůrcům tolik potřebný životní prostor a o hrdinství armád, které se statečně bránily zákeřným útokům Spojenců. Nakonec jsem vymyslel nový název: „Muselo to být?“

„No vidíš, to je vono!“ řekl šéfredaktor.

Mé dílo vyšlo ve všech národních periodicích a televizní stanice ho vysílaly každé dvě hodiny.

Stal jsem se celebritou.

Můj článek byl citován ve všech debatách politologů na TV stanicích. Televizní hlasatelky i moderátorky lehce za zenitem mi nabízely své legendární profesní i sexuální zkušenosti, zatímco politické strany od dvouprocentních do čtyřprocentních mi nabízely čestné členství.

Byl jsem na roztrhání.

Jen jednou v noci mi někdo kameny vymlátil všechna okna.

Pak jsem se probudil…