Společnost a politika Domov

Územní plán, zahrádky a já

Ořešín shora. Repro Mapy.cz

Průhledy do neprůhledného světa územních plánů pro ty, kdo se zajímají o věci veřejné.

Ještě před rokem jsem byla územním plánováním víceméně nepolíbená. I když pravda je, že před lety jsem jako členka zastupitelstva malé jihočeské obce pomohla odvrátit změnu plochy pole na plochu bydlení, která by znamenala zdvojnásobení počtu místních obyvatel. Tehdy jsem pochopila, že pravomoci obce v této věci jsou velké. A znalosti zastupitelů i občanů často úplně nedostatečné.

Loni na jaře na mě vycenil územní plán zuby podruhé. Bydlím v městské části Ořešín na severu Brna. Má necelých 600 obyvatel. Kdysi to bývala vesnice, kde měl skoro každý pole či aspoň políčko, dnes tu nad staveními původních obyvatel převažují vily novousedlíků. Přesto si Ořešín zachoval charakter svébytné obce s návsí a postupným přechodem k lesům, které ho ze tří stran obklopují. Víceméně náhodou jsem zjistila, že chystaný územní plán města Brna počítá s rozšířením ploch pro zástavbu na úkor cenných přírodních lokalit i zdejšího krajinného rázu. Má zrušit i několik obecních zahrádek a vést k výraznému navýšení počtu místních obyvatel. Celá věc se mě hluboce dotkla, protože mělo dojít k zásadní změně charakteru ulice, kde bydlím. Měla zmizet i přírodní zahrada, které jsme já a mí přátelé věnovali mnohaleté úsilí.

Malý díl velké skládačky

Když jsme se o věc začali zajímat, zjistili jsme, že ořešínské změny jsou jen malým dílem velké skládačky, kterou chystaný brněnský územní plán představuje. Brněnští zahrádkáři znepokojeně hlásili, že ohrožuje polovinu až dvě třetiny stávajících brněnských zahrádek. Nezávislé sociálně ekologické hnutí NESEHNUTÍ upozornilo, že nepodporuje síť menších dostupných obchodů, cyklistickou dopravu, že oslabuje ochranu zeleně a nepracuje ekologicky s dešťovou vodou. Na veřejné schůzi, kterou pořádala Kancelář architekta města (KAM), jsem potkala odhodlané občany, kteří sbírali podpisy pro takzvané věcně shodné připomínky se zástupcem veřejnosti. Většinou jim šlo o některou ohroženou přírodní plochu ve městě. Mnozí hájili své zahrádkářské kolonie. Věcně shodnou připomínku musí podepsat alespoň 200 lidí. Pak se její váha v očích zákona zvýší a město se jí musí přinejmenším zabývat.

I v naší ořešínské kauze jsme sehnali více než 200 podpisů pod věcně shodnou připomínku. A protože se na naší katedře environmentálních studií zahrádkami dlouhodobě zabýváme a v republice i za jejími hranicemi v tom nejsme rozhodně sami, sepsali jsme s kolegy otevřený dopis brněnským zastupitelům, který vyjádřil nesouhlas s přístupem chystaného územního plánu k brněnským zahrádkám. Dopis se opřel o odborné zdroje a upozornil, že zahrádkářské osady mají environmentální a klimatické přínosy pro městské prostředí. Že mají nezastupitelnou sociální funkci. A že hrají významnou roli v samozásobitelství potravinami. Mimo jiné jsme v něm napsali: „Požadujeme tedy, aby zahrádky přestaly být chápany jako de facto územní rezervy pro výstavbu a dopravu, či jako nehostinné plochy, které je třeba „lépe“ využít. Plochy městských zahrad jsou (…) funkční součástí městského organismu, profitují z nich všichni obyvatelé města a budou z nich profitovat i další generace.“ A vyzvali jsme zastupitele, aby se v územním plánu zasadili o podporu rozvoje zahrádkářských osad, o jejich stabilizaci a další rozšiřování. Dopis podepsalo 31 odborníků a v krátkém čase pak více než 2000 občanů.

Expanze, flexibilita a veřejný zájem

Během dalších měsíců jsem přečetla stohy materiálů, zúčastnila se on-line kulatých stolů a setkání s politiky, územními plánovači, úředníky a právníky, spolupracovala se zahrádkáři, s aktivisty NESEHNUTÍ a s nezávislými odborníky. Podílela jsem se na dalším otevřeném dopise, se střídavými úspěchy jsem se snažila vtáhnout do děje média, sama jsem k tématu psala. Výsledek celého tohoto snažení je prozatím nejasný. Boj o územní plán ještě neskončil. Získala jsem ale nové přátele a nové průhledy do nepřehledného kadlubu, kterým je tvorba územního plánu ve městě Brně léta páně 2020 až 2022 a jeho širší souvislosti. Tyto vhledy se pokusím nyní načrtnout.

Vhled první: Územní plán tvoří odborníci, ti jsou ale sami ve vleku určitých idejí a občas nevyřčených předpokladů, které formují jejich rozhodování. V případě brněnského územního plánu je to především předpoklad nutnosti stálé expanze. Zadání požaduje územní plán, který by rozšířil osídlení města ze stávajících asi 380 tisíc na cca 464 tisíc v roce 2066. Proč by mělo Brno nadále růst? Není už velké dost? Druhý předpoklad, který se také propsal do brněnského územního plánu, je požadavek na tzv. flexibilitu. To ale může být šifra pro neoliberální přístup, který v praxi zvýhodní developery a přestává dostatečně hájit veřejný zájem, jakým je třeba zachování zeleně. V chystaném územním plánu se to projevuje ústupky, kdy jako zeleň v nově zastavovaných plochách může sloužit třeba jen zelená střecha. Třetím předpokladem je tzv. kompaktní město. Ano, město by se nemělo rozlévat do okolní krajiny. Ale požadavek růstu a kompaktnosti zároveň znamená, že územní plán nemá jinou možnost než podpořit výstavbu uvnitř města. Kde? Často právě na zbývajících plochách zeleně. Zeleň a příroda jsou ostatně v boji s výstavbou vždy v nevýhodě, protože nemají vlastní hlas. V podobné nevýhodě jsou i zahrádky, protože jsou často na pozemcích města. Pokud si politici a plánovači neuvědomují veřejnou prospěšnost zahrádek, snadno je předhodí investorům.

S tím souvisí i vhled druhý: Politici a plánovači si skutečně často neuvědomují význam zahrádek a ekologizace města obecně, neuvědomují si, že možnost omezení příčin i dopadů klimatické změny mají ve svých rukou. Neuvědomují si, že zahrádky v centru město ochlazují, že hospodaření s dešťovou vodou je klíčové pro boj se suchem, že kvalitní cyklistická infrastruktura nepřímo omezuje spotřebu fosilních paliv automobily. Na vině je i jejich špatné vzdělání. „Tyhle věci jsme ve škole vůbec nebrali,“ řekl mi v okamžiku sdílnosti jeden z plánovačů. Podceňování přírodní, tzv. zelenomodré „infrastruktury“ je pak logický důsledek tohoto omezení. Na jedné z počátečních veřejných akcí, pořádaných Kanceláří architekta města (KAM), se ukázalo, že s pojmem zelenomodré infrastruktury plán nepracuje, a dokonce to vypadalo, že nikdo z přítomných moc neví, „o co go“.

Vhled třetí: Je třeba uznat, že zástupci radnice i zástupci KAM (KAM není součástí magistrátu) se k nám aktivistům, zástupcům veřejnosti a nezávislým odborníkům chovali vstřícně. Zvali nás na jednání, pořádali kulaté stoly, zdánlivě nám naslouchali. Přesto tu byla patrná nerovnováha moci. Ta se projevovala i v průběhu jednání, především s KAM. Na kulatém stole, kterého jsem se zúčastnila, chyběl nezávislý facilitátor. Nemohli jsme sami vybrat účastníky z naší strany. A ředitel KAM Michal Sedláček v on-line verzi jednání dokonce vystřihl mou úvodní prezentaci a vložil ji až na konec. Nějak se mu prostě nelíbila. Horší je, že výsledek opakovaných jednání, psaní zápisů, atd. se nedostavil, ačkoliv ředitel KAM v nedávné tiskové zprávě tvrdí, že díky kulatým stolům je nedávno představený upravený návrh územního plánu „podstatně kvalitnější“. Aktivisté, nezávislí odborníci a zástupci veřejnosti, s nimiž jsem mluvila, to vidí jinak a jsou hluboce zklamáni, protože změny v nové verzi jsou prozatím minimální. I zde se projevuje mocenská nerovnováha. Jsou to stále „oni“, kdo rozhodují. A pokud mají pocit, že „zahrádky do centra nepatří“…

Pozlacené pozemky, developeři a GDPR

Vhled čtvrtý: Proces tvorby územního plánu ukázal na znepokojivé selhávání demokracie v některých městských částech a na srůstání politické a ekonomické moci na této úrovni. Městské části se totiž k chystanému územnímu plánu mohou vyjádřit a jejich názor má velkou váhu. Pokud je ale člen vedení městské části zároveň spoluvlastníkem pozemků, které mají být „pozlaceny“ (tedy převedeny z polností či zeleně na bydlení či občanskou vybavenost, čímž skokově vzroste jejich tržní hodnota), je souhlas vedení s rozšířením ploch pro výstavbu podezřelý a nemusí vyjadřovat zájem občanů ani přírody. Takový případ nastal v brněnské městské části Jehnice. Ještě uvidíme, jak se k tomu postaví jehničtí občané. U nás v Ořešíně zase vládne v zastupitelstvu autokratický starosta, kterého většina členů zastupitelstva bezvýhradně uznává. I do té míry, že jim nevadí, když nedostanou podklady k vyjádření k územním plánu v předstihu, nebo když je oficiální web obce zneužíván k osobním útokům na jiné ořešínské občany, kteří starostovu autoritu tak docela bezvýhradně neuznávají.

Vhled pátý: Na rozdíl od stohlavé jihočeské vísky, kterou jsem zmínila na začátku a kde o územním plánu rozhodovalo sedm zastupitelů bez placených aparátů a institucí, je situace kolem územního plánu v Brně značně nepřehledná. Kromě zastupitelů v čele s radními, kteří ho mají přímo v referátě, figuruje v jeho přípravě i odbor územního plánování města a již zmíněná KAM. Máme tu celkem co do činění s téměř dvoustovkou lidí. Není jednoduché se v této změti pracovníků a jejich kompetencí orientovat a obávám se, že se v ní někdy neorientují ani oni sami. Do toho ještě vstupují developeři a vlastníci pozemků. Nikdo asi není schopný zmapovat průběh jejich lobbyingu a míru jejich vlivu. Mírně bizarní je také dopad předpisu GDPR, který nutí úředníky anonymizovat osobní údaje těch, kdo podali připomínky k návrhu územního plánu. Každý obdržel poštou dopis, v němž mu bylo přiděleno číslo, pod nímž posléze prý najde na webu města vypořádání své připomínky. Já sama jsem překvapivě obdržela dopisy tři, každý s jiným číslem a od jiného úředníka. Protože jsem si nebyla vědoma, že bych podávala svým jménem jakoukoliv připomínku, požádala jsem je o objasnění. Zareagovali velmi ochotně a poslali mi sken příslušných podání – ovšem se začerněnými údaji o tom, kdo připomínku podal. Když jsem vyjádřila údiv nad tím, že mi anonymizují mé údajně vlastní podání, jeden z úředníků souhlasil, že to je trochu kafkovské. GDPR jim tak ale prý velí. Co to byla za podání, nevím dodnes.

Územní plán jako šance ovlivnit dění

Vhled šestý: Uplatňování GDPR v úředním procesu je asi spíš úsměvné. Poslední vhled, který chci zmínit, je úsměvný méně. Je jím systematické selhání médií při hlubší reflexi peripetií kolem brněnského územního plánu. Opakovaně jsem oslovovala výrazné investigativní novináře i regionální noviny, nabízela kontakty… vše marno (s výjimkou televizního pořadu Nedejse, který k brněnským zahrádkám a územnímu plánu odvysílal výborný pořad). Jedna investigativní novinářka mi řekla, že ještě pěti lety by po tématu přinejmenším regionální tisk skočil. S nutností konkurovat internetovému zpravodajství a s klesajícím prodejem jsou však regionální media pod velkým tlakem, aby vůbec přežila. Na jakékoliv hlubší proniknutí do složitějších témat pak nemají sílu…

Co říci na závěr? Předchozí řádky neměly být výzvou k beznaději a neangažování se. Právě naopak. Proces tvorby územního plánu je důležitým procesem, jehož se jako občané naopak účastnit musíme, pokud chceme ovlivňovat dění kolem sebe. Dialog s mocí je zde klíčový a dosavadní stavební zákon nám k tomu dává i nástroje. Pokud se do takového boje šikujete, mám pro vás pár tipů. Za prvé: hledejte spojence. Pro koho dalšího je toto téma důležité? Ideální bude, když se spojíte s dalšími občany, s opozičními zastupiteli, s umělci, studenty, akademiky. Vaše úsilí pak bude mít větší šanci na úspěch. Za druhé: nepodceňujte tlak veřejného mínění na politiky. Zde jsou klíčová média. Znáte nějakého novináře, redaktora, reportéra? V nejhorším napište článek sami. Pomoci můžou i happeningy, plakáty, petice a vystoupení na zastupitelstvu. Za třetí: Najděte úředníka, resp. úřednici, která vám poskytne informace. Úředníci, pokud je navštívíte v jejich úředních hodinách, bývají často vstřícní a mohou vám ušetřit tápaní. I respektující dialog s plánovači a politiky může překlenout mnohé propasti a někdy dokonce vést k vzájemnému pochopení. A za čtvrté a nejobecněji: Fungující územní plánování předpokládá sebevědomé občany, kteří jsou schopní do procesu rozhodování vstupovat, a také funkční média. A to vyžaduje mravenčí práci výchovy k sebevědomému občanství ve školách. A systematickou podporu nezávislých a kvalitních médií. Opět se ukázalo, že vše souvislí se vším.

Psáno pro Sedmou generaci a Kulturní noviny