Společnost a politika Zahraničí,Věda

Špatná koronazpráva – chybí data

Obrázek nebo fotografie#32743

Už více než rok nás onemocnění covid-19 svírá v kleštích nouzového stavu. Věda mohla za tu dobu odpovědět na mnoho otázek, ale to se nepodařilo.

Věda bývá považována za nejostřejší meč v boji proti koronaviru. Do výzkumu vakcín se pumpují horentní sumy, aby se pandemii učinila přítrž. Méně už se mluví o stinné stránce této hrdinské ságy: o tom, kde věda v koronavirové krizi selhává, nebo se vůbec neuplatňuje. Rozsah tohoto selhání vědy je patrný stále zřetelněji.

Znovu to bylo vidět ve středu 19. května 2021: německá ministryně vědy a výzkumu Anja Karliczeková vystoupila se svým vládním kolegou z resortu zdravotnictví Jensem Spahnem na spolkové tiskové konferenci, aby ohlásila nový program financování vývoje léků proti koronaviru dotovaný úctyhodnou částkou 300 milionů eur. Jedná se zde o pacienty, kteří už onemocněli a museli se podrobit léčbě v nemocnici. Už od začátku roku se v první a druhé fázi klinického hodnocení testují nové léky. „Jsem ráda, že teď budeme moci ve výzkumu a vývoji přejít do finální fáze hodnocení a rozšířit výrobní kapacity,“ řekla Karliczeková. Cílem je, aby „se k pacientům a pacientkám rychle dostaly účinné a bezpečné léky proti onemocnění covid-19“.

Bohužel je podle ní nutné počítat s tím, že lidé budou onemocněním covid-19 trpět navzdory vysoké proočkovanosti i v budoucnu, a je proto naléhavě nutné přijít s novými možnostmi léčby. V rámci nového programu mají být z hlediska případných účinků proti covidu-19 zkoumána i léčiva schválená pro jiné nemoci.

Nový program Spolkového ministerstva vzdělání, vědy a výzkumu (BMBF) je reakcí na kritiku německé Vědecké rady (poradní orgán vlády SRN, založený už v roce 1957, pozn. red. KN), která v lednu zveřejnila výtku, že v Německu není u klinických studií „vyčerpán potenciál pro zlepšení tuzemské péče“. Zejména u studií účinných látek a postupů při léčbě covidu-19 nehrál univerzitní ani mimouniverzitní zdravotnický výzkum v Německu „každopádně na začátku pandemie vůdčí roli,“ konstatovala Vědecká rada. V jiných evropských státech jako Nizozemsku, Velké Británii a Švýcarsku je počet studií týkajících se covidu-19 financovaných z veřejných prostředků výrazně vyšší.

Kde hrozí vysoké riziko infekce?

Další bílé místo v německém výzkumu se objevilo při výskytu prvních mutací viru SARS-CoV-2. „Nebezpečné mutace odhalíme včas jen tehdy, když budeme detailně prověřovat genomy virů z nakažených osob metodou kompletního sekvenování,“ konstatoval odborný časopis Laborjournal počátkem letošního roku. Podle časopisu se jedná „o aspekt, který byl v Německu vlivem nedbalosti dosud zanedbáván“. Článek nese nadpis „Sekvenování koronaviru hrozí v Německu blamáž“.

Žádné zlepšení se nerýsuje ani u epidemiologů, kteří se zabývají infekčním šířením viru. Institut Roberta Kocha (RKI) tak ve své aktuální situační zprávě o vzniku ohnisek covidu-19 píše: „U velké části případů není známo místo nákazy.“ Nákaza hrozí zejména v domácnostech, ale i ve školkách, školách a v pracovním prostředí, zní vágní sdělení. Proč nemá hygiena ani po roce přesnější představu, jak se nákaza šíří?

Vědecká rada se dotkla i dalšího slabého místa: datového propojení a datového managementu ve zdravotnickém sektoru, kde podle ní panují „četné nedostatky“. Chybí tak údajně „přístup ke standardizovaným datům z medicínského výzkumu a zdravotní péče mezi jednotlivými pracovišti“. Jako ještě závažnější se v současnosti jeví nedostatečný sběr dat o šíření covidu-19 obecně.

„Od začátku pandemie zaznamenáváme selhávání odborných společností od statistiků přes epidemiology až po sociology,“ říká datový analytik Rainer Schnell z Univerzity Duisburg-Essen. Tuto „katastrofu ve sběru dat“, jak to Schnell nazývá, údajně zatím nekritizovala žádná vědecká organizace.

„Německo zaostává za anglosaskými zeměmi“

„Německo v kvalitě sběru dat o míle zaostává za anglosaskými zeměmi,“ doplňuje medicínský statistik Gerd Antes, spoluzakladatel Německé sítě medicíny založené na důkazech (Deutsches Netzwerk Evidenzbasierte Medizin). Nejhorší je, „že politici ani vědci nevyvíjejí slibné úsilí směřující k tomu, abychom empirický deficit odstranili,“ cituje Antese ve svém vědeckém blogu berlínský specializovaný novinář Jan-Martin Wiarda: „Převládá směs nekompetentnosti, arogance a střetu zájmů.“

Wiarda se v podrobné rešerši zabýval otázkou, proč v německém výzkumu neexistuje „koronavirový panel“, který by šíření viru reprezentativně měřil. „50 až 100 tisíc testovaných vzorků jednou za týden až dva by stačilo,“ odhaduje. Místo toho se sběr dat flikuje a výsledek pak nemůže sloužit jako solidní podklad pro politická rozhodnutí s dalekosáhlým dopadem.

Jak Wiarda zjistil, společný pokus kielského Institutu světové ekonomiky (IfW) a Leibnitzova institutu preventivního výzkumu a epidemiologie (BIPS) v Brémách vytvořit něco podobného skončil nezdarem. Zamýšleno bylo připojit koronavirový panel k vědeckému datovému velkoprojektu „NAKO – Národní zdravotní kohorta“, v rámci kterého 200 000 Němců ve věku 20 až 69 let soustavně poskytuje výzkumníkům informace o svých životních podmínkách a anamnéze. Institut Roberta Kocha s touto koncepcí souhlasil. Spolkové ministerstvo vzdělání a výzkumu (BMBF) ale význam projektu nepochopilo a odepřelo mu financování, kritizují vědci. Malou vůli kooperovat navíc projevilo i vedení projektu NAKO: „Seděli na své studii a nechtěli se dělit.“

Kromě žárlivosti vědců brání zlepšení i strukturální problém zdravotnických věd. „Různé nezdary, smůla a zádrhely německé koronavirové politiky mají společnou příčinu,“ říká Wiardova analýza. „Souhra politiky, administrativy a vědy nebude fungovat, dokud se veřejné zdraví nestane v Německu nejhlavnějším oborem.“ Veřejné zdravotnictví je totiž popelkou v rámci zdravotnického systému zaměřeného na (individuálního) pacienta.

Jakou cestou se virus bude ubírat? Není známo

Protože stále není přesně známo, jakou cestou se virus bude ubírat, připomínají politická preventivní opatření často tápání v mlze. Celé skupiny obyvatel, jako jsou migranti nebo sociálně znevýhodnění, vypadávají z důvodu své specifické zátěžové situace ze zorného pole. Jiné skupiny jako školáci a studenti jsou pravděpodobně nesprávně posuzováni, pokud jde o jejich infekční potenciál. Výsledkem je nepravidelné „nouzové brzdění“, které způsobuje nemalé kolaterální škody, například v důsledku přecenění hodnot incidence.

Jeden z čtenářů Wiardova velmi komentovaného blogu napsal, že roste frustrace ředitelů škol, učitelů i rodičů. „V našem okrese byly uzavřeny všechny školy poté, co nákaza v šesti podnicích a jedné jediné školce katapultovala hodnotu incidence do výše.“ Na školách, které zná, se prý testuje třikrát týdně – bez jediného záchytu. Jeden zoufalý ředitel uvedl: „Testujeme jako blbí, ale nikdo se o naše čísla nezajímá.“

Dlouhodobé škody na vzdělávací politice způsobené koronavirovou krizí jsou rovněž předmětem výzkumu. Tento rozsáhlý experiment s deseti miliony účastníků (míněny německé děti ve školním věku, nikoliv obyvatelstvo ČR, pozn. redakce KN) ještě nějakou chvíli poběží.

Text, který původně vyšel v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.