Poezie Kultura

Ulice plná plášťů do deště

V temném pokoji jsem o něco zakopl.

Báseň japonského avantgardisty Šigedžiho Cuboie (1897–1975).

Jako by ke mně někdo
přiložil Geigerův počítač,
náhle to krátce, ostře zabzučelo.
Ale nebyl to počítač,
to se rozbzučelo moje tělo.

Liják v pozdní noci.
Myslím na to, že někde tam na venkově
určitě bude povodeň,
a měl bych už jít se ženou a dětmi spát,
ale nikdo není doma.

V temném pokoji
jsem o něco zakopl.
Byl to neskutečně veliký mrtvý tuňák.

Polekaně jsem vyběhl na ulici,
neznámou ulici, plnou obchodů.
V obchodech po obou stranách, ozářených elektrickými lampami,
nebyl jediný prodavač,
visely v nich pouze pláště do deště.

Kam oko dohlédne,
ulice plná plášťů do deště.

Přeložili Miroslav Novák a Jan Vladislav. Báseň pochází ze stejnojmenného výboru, který vydalo v roce 1963 Státní nakladatelství krásné literatury a umění.