Čtrnáctideník Kulturní noviny
13. číslo pondělí 21. 6. 2021
Z pohledu zaměstnavatele invalida, z pohledu státu zdravý člověk
Přišlo mi vyjádření Krajského soudu v Ústí nad Labem, kde jsem žaloval Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ) za nepřiznání invalidního důchodu. Podle ČSSZ jsem omezen zdravotně pouze o 10 % a jsem tedy schopen práce a žití bez omezení. Můj otec zemřel ve 49 na třetí infarkt v řadě. Já si užil svůj první ve třiceti letech. Pak přišly další…
Bylo to v létě, zavolali mi, že přijel pošťák s balíkem knih. Měl jsem to k balíku 10 kilometrů. Sedl jsem na kolo a jel. Bylo krásně, teploučko. Život byl fajn, šlapal jsem tedy do pedálů jako urvaný. Rychlost, vítr ve vlasech, nádhera. Přijel jsem ... více »
Prázdninové tipy Kulturních novin
Také letos přinášíme malý redakční výběr z kulturních akcí plánovaných na letní měsíce.
Boskovice 2021 – festival pro židovskou čtvrť 8.–11. 7. https://www.boskovice-festival.cz Multižánrový nezávislý festival pořádaný od roku 1993 sdružením Unijazz. Hrát budou Monika Načeva, Midi Lidi, Zuby nehty, Sarraf, Létající rabín a další, vysta ... více »
Smrky bez jehličí a vlající kůra
Při příležitosti zemských voleb v Sasku-Anhaltsku přinášíme reportáž z pohoří Harz. To je „průkopníkem“ ekologického a ekonomického kolapsu, ale také opětovného zmrtvýchvstání.
Snad žádný národ není tak hluboce srostlý s lesem jako ten německý. Podle legendy vzešli Němci jako ušlechtilí divoši z lesa, od období romantismu utišují své touhy v zeleni jedlí a spatřují vznešenost v katedrálách bukových lesů. Protože legendy ma ... více »
Poctivého umění, jaké představovala Libuše Šafránková, máme už jen jako šafránu
Lze o Libuši Šafránkové, která zemřela minulou středu, říct ještě něco, co dosud nebylo řečeno? Pokusme se o to.
Lze o Libuši Šafránkové, která zemřela minulou středu, říct ještě něco, co dosud nebylo řečeno? Pokusme se o to. „Jezdila jsem z hostování v Brně tak pozdě, že už jezdily jen nákladní vlaky. Na šlapanickém nádraží stál jeden moc hodný pán s lucernič ... více »
Šlechtična Divíšková: úhelný kámen rodiny i divadla, hrající nervní role
Když v pondělí odpoledne hlásili v rádiu zprávy, byl jsem právě v autobuse a u vážného tónu hlasatelky mě napadlo: že zas někdo odešel. Za poslední dva týdny je to podruhé, co odešla velká herečka pražského Činoherního klubu, po které zůstal velký herec (a tentokrát i režisér) Činoherního klubu: Dvojice Kačer-Divíšková kdysi pro dvojici Abrhám-Šafránková vybojovala a udržela onu „větší“ divadelní rodinu…
„Z čeho se dělaj divadelní role? Z našich nervů…“ (Nina Divíšková v Show Jana Krause ) V rodině Niny Divíškové (jejíž předkové se mimochodem jmenovali Diviškové s krátkými oběma i) se tradovalo, že v ní byl předek šlechtického původu. Na tom není n ... více »
Arménské kulturní poklady
V pátek 11. června 2021 se v Brně ve vile Löw-Beer uskutečnila slavnostní dernisáž výstavy Arménie – Kulturní dědictví UNESCO, která je součástí většího výstavního projektu. Ten letos představuje kulturní hodnoty čtyř zemí – Běloruska, Černého Hory, Rakouska a právě Arménie. Každá z výstav probíhá na několika místech naší republiky. Brněnská akce se tak stává upoutávkou na další pokračování v průběhu roku 2021. Sledujte prosím program projektu Světové kulturní dědictví, jehož jsou Kulturní noviny mediálním partnerem.
Dopoledne to byla krátká prezentace v budově Krajského úřadu Jihomoravského kraje, který podporuje výstavní prezentace světového kulturního dědictví, a navečer slavnostní dernisáž výstavy s kulturním programem ve vile Löw-Beer. Obou částí se zúčastn ... více »
Andaluský ples 1: Granada a Alhambra vtělené do obrazů
Hlubinně poetický cestopis
Budu zde sdílet své zápisky z cesty na španělský jih (Andalusie). Začínám v Malaze, ale k té netřeba psát nic delšího, než že jsem si užil moře a noční život. Mou duší cosi hýbe, až když se blížím Granadě. Prvotní dojmy v polospánku v autobuse těsně ... více »
Rodinná oslava jako duchovní praxe
Žijí trvale v KON.DOMu, což slibuje performance a snad i lásku až za hrob.
KON.DOM. neboli konceptuální domácnost je životní projekt dua Klarisy Kleinerové a Jana Kratochvíly. Jejich pojetí Rodinné oslavy oscilují mezi subtilními projevy lidského bytí v nejen vztahových úrovních. Psychologické a společenské drama Rodinná ... více »
Srdce mezi dvěma zeměmi
Nová knížka Dva životy, dvě kultury, dvě země. (Řekové na českém území od 2. poloviny 20. století do současnosti) přibližuje příchod Řeků do Československa po 2. světové válce a jejich soužití se zdejší společností. Formou osobních vzpomínek a rozhovorů čtivě přibližuje duši lidí, kteří se vztahují ke dvěma zdrojům osobní identity. Je to ojedinělý a přínosný titul v dnešní knižní nabídce.
V roce 1948 přijely do Československa první čtyři skupiny dětí z Řecka. Za nimi během následujících dvou přijížděly další a pak i dospělí. Celkem zhruba 13 tisíc Řeků. Vzpomínky řeckých dětí na přijetí jsou v drtivé většině krásné a není divu. Přišl ... více »
Penalizace perverze
Recenze dalšího svazku literárního deníku Vladimíra Novotného
Přemýšleje, zda nezůstat spíše práv radám, jež mi – pravda cizími ústy – udílí autor knihy, zda tedy mohu, pokud jeho tvorbu sleduji už drahně let, v ní ještě něco nového nalézti, přemýšleje, nakolik mi ohledávání téhož žánru v textech téhož tvůrce ... více »
Deník Jakuba Minářů, 6. – 20. června 2021
Jaký bude, je, byl rok od března 2021 do března 2022 z pohledu osobností spjatých s výtvarným uměním? Celoroční seriál, v němž celkem 26 umělkyň, kurátorů, teoretiček a sběratelů umění tvoří společný deník, směs profesních, osobních i celospolečenských reflexí, vždy autorským záznamem dvou týdnů.
Jakub Minářů (1984) třináct let studoval umění v Praze, semestr ve Francii (Holarka, Supš, Avu, Ensa Dijon), poté se v roce 2013 vrátil na Vysočinu, aby spravoval hospodářské budovy po prarodičích zdevastované apolitickým režimem do roku 1989. „… v ... více »
Počteníčko: Přaha
Vzpomínky malíře Vladimíra Komárka na dětství prožité v záhorácké vesnici Hasprunka, dnes Studienka.
V roce 1918 v Hasprunce vypukla demokracie. Projevilo se to tak, že lidi šli rabovat. Žilo tam asi deset židovskejch rodin a na ně se katolický křesťani vrhli. Náš děda pro jistotu před vrata nanosil fůru dřeva, coby barikádu, a do hnoje zakopal pár ... více »
Manifest o lásce sladké a hořké
Návod Tristana Tzary, jak vytvořit dadaistickou báseň.
Vezměte noviny. Vezměte nůžky. Najděte v novinách článek, aby měl délku, jakou počítáte dát své básni. Článek vystřihněte. Potom pečlivě rozstříhejte všechna slova, která tvoří tento článek, a vložte je do pytlíku. Skládejte pak jeden ústřižek za dr ... více »
Skládka zakázána
O jednom rébusu skoro (státo)právním
Představte si, že jsem si přišel na poštu s poukázkou na zde uložený balík. Trochu jsem se podivil, když mi pohledná úřednice za malým okénkem průhledné stěny s úsměvem sdělila: „Žádný uložený balík na poště nemáte…“ Přitom jaksi zamlčela druhou čás ... více »
Kultura aneb kdo je tady úchyl
Fejeton o perverzitě novodobé cenzury
Fejeton o perverzitě novodobé cenzury jdu domů naší noční vesnicí krom zvuku silnic ztichlou ostře vonící po prachu který smyly vozy kropicí od chvíle kdy ji řidič jednoho z nich vyhodí a rozjede po cestě kterou dobře znám mě překvapivě povede ariad ... více »
Mistránku, to jsme to po..ali
… a nejen v opeře
Tytam jsou doby, kdy nadšení obdivovatelé vypřahali koně od kočáru operních primadon a jásajíce nad neobvyklým štěstím táhli kočár se svou zbožňovanou (nebo zbožňovaným) ulicemi. Tytam jsou doby, kdy se umělcům říkalo Mistře na důkaz úcty. Kdysi jse ... více »