Fejeton Kultura

Mistránku, to jsme to po..ali

Foto Tomáš Koloc.

… a nejen v opeře

Tytam jsou doby, kdy nadšení obdivovatelé vypřahali koně od kočáru operních primadon a jásajíce nad neobvyklým štěstím táhli kočár se svou zbožňovanou (nebo zbožňovaným) ulicemi. Tytam jsou doby, kdy se umělcům říkalo Mistře na důkaz úcty. Kdysi jsem takto oslovil pana Lukavského, kterého jsem si nesmírně vážil, a on se na mě podíval a utrousil: "Nech toho."

Je prostě už dlouho jiná doba.

Do tehdejšího Smetanova divadla účinkující vcházeli zadním vchodem do doplňovací budovy od dálnice, vedoucí středem Prahy. Vešlo se do poměrně velké vstupní haly, kde, pokud si dobře vzpomínám, napravo, byl dlouhý pult, za kterým stáli vrátní, kteří vyřizovali telefony, třídili poštu a dávali pozor, aby do divadla nevlezl někdo nepovolaný.

Pravoslav Lajtner, perspektivní barytonista se slibně se vyvíjející kariérou, vešel do haly a zamířil k vrátnici.

"Nepřišel mi nějaký dopis z Vídně?" otázal se hlasem, rezonujícím po celé hale. Čekal totiž nabídku na hostování v tamní slavné opeře.

"No, něco sem přišlo," odpověděla po krátkém přemýšlení vrátná, "ale dala jsem to panu Lajsnerovi z orchestru, on to otevřel, ale zmačkal to, že prý to je německy a nerozumí tomu a hodil to do koše," informovala dáma ve vrátnici napjatého barytonistu.

Ten zbledl, na čele mu vyskočily kapky potu a k nemalému potěšení kolemjdoucích zařval svým nádherným barytonem, který čekala světová kariéra, informaci. "Ježíšmarjá, já se zblázním!"

Následně se vrhl ke koši, vysypal jeho obsah na podlahu haly, padl na kolena a začal se hrabat v hromadě odpadků. Klečel u hromady odpadků a třídil ohryzky od jablek, nedopalky cigaret a rozbaloval zmačkané papíry od tlačenky a od vlašského salátu.

Vrátná umělce se zájmem sledovala a soucitně pokyvovala hlavou.

"Mistránku, to jsme to teda posrali, viďte?"