Fejeton Kultura

Skládka zakázána

Obrázek nebo fotografie#33196

O jednom rébusu skoro (státo)právním

Představte si, že jsem si přišel na poštu s poukázkou na zde uložený balík. Trochu jsem se podivil, když mi pohledná úřednice za malým okénkem průhledné stěny s úsměvem sdělila:

„Žádný uložený balík na poště nemáte…“ Přitom jaksi zamlčela druhou část složeného souvětí: „…který by prošel malým okénkem“. Z toho vyplývá, že pošta tímto podvodem zcizuje větší balíky a potom je na černo se ziskem prodává. Je to samozřejmě nesmysl, ale podobná zkušenost se mi nedávno skutečně přihodila:

Nejsem hazardní hráč, k tomuto mám daleko, ale přesto mě jednou napadlo zkusit lákavé štěstí. Vyplnil jsem celý tiket a podal. Stálo to 220 korun. Při slosování se stal zázrak: druhá cena. Napřed se vidina milionů rozplynula v šeru pár tisícovek, ale přece jen k důchodu zajímavé přilepšení. Cestuji od okénka k okénku se stejným výsledkem. Nic jsem nevyhrál! Bez další pochybnosti bych asi lístek zahodil. Pak ale na internetu studuji pravidla, a dovídám se, že výhru podle její výše mohou vyplatit jen některá pracoviště. Proč ale pracoviště, které nemá oprávnění k výplatě vyšší výhry, sděluje bezostyšně nepravdivou zprávu, že nic nemáte? To považuji za podvod sázkařské organizace, která si tím zlepšuje finanční skóre na úkor nic netušících sázejících.

Zatajování části informace je nešvar, který nás provází po staletí, každý den. Od nepaměti, když císař pán vydá zákon, následuje jev padajícího lejna. Každý úředník, krajský, okresní, nakonec obecní místní si k tomu něco přidá. Aby ujasnil hloupým poddaným, co mají dělat. Vznikají tak zákony a nařízení, která nelze kontrolovat ani postihovat jejich neplnění. Známe takových příkladů tisíce. Typická je cedulka s nápisem: „Skládka zakázána!“ Poddaný si logicky může myslet, že na sousedním pozemku může uložit svůj odpad. Není to pravda, protože císař již dříve vydal příkaz skládkovat odpad jen na místech k tomu určených.

Podléhá konání sázkové kanceláře vůbec právní definici podvodu? Zatajení části informace, když celá je obyčejně i veřejně přístupná? Nikdo si nemůže stěžovat, že nebyl včas informován. Mohl si přece úplná pravidla předem prostudovat. Platí to i pro provozovatele trafik, kteří šíří nepravdivou informaci o případné výhře?

Společnost, u které se mi stal příběh, o němž píšu, naštěstí zkrachovala – ale kolik dalších mezitím vzniklo v našem systému „Skládka zakázána“..?