Fejeton Kultura

Vzkaz učitelům: Nedobře už bylo

Comenius. Foto Wikimedia Commons

Další školní rok je za námi. Nebyl lehký a učitelé si zaslouží ocenění i odpočinek. Moje vzpomínka je určena především těm mladším, kteří žijí v jiném světě, a netroufám si říci, zda lepším.

Svoboda se do škol vrátila v roce 1989. Po době pěticípých hvězd a nepravděpodobných bohatýrských hesel. Ale poněkud rozvolnila mravy. Tak to často bývá, když přijde něco, co chutná. Svoboda je křehké stvoření ženského rodu. I proto může být mnohdy zneužívána a všelijak ohýbána, někdy až do svévolnosti. To se odráží i na atmosféře v našich školách, schází kázeň a odpovědnost. Dětí a někdy i rodičů. I proto to mají učitelé tak těžké.

Zhlédl jsem v ČT pořad s názvem Totalita. Lidé v tomto pořadu byli děleni na komunisty, disidenty a nás, šedou zónu. Autoři pořadu si nepovšimli, že i v šedé zóně byly stovky a tisíce našich spoluobčanů postiženy, tu ztrátou zaměstnání, tu přeložením na jinou práci za trest i jinak ponižování. Zvláště pak v kultuře a školství. Zažil jsem to na vlastní kůži.

Cituji ze závěrů prověrkových komisí:

„Soudruh J. S. stále nesouhlasí se vstupem vojsk do naší země, a Komunistická strana nemůže tak dlouho čekat, až si to rozmyslí.“

„Soudruh M. N. neuspěl u pohovoru kádrové komise. Na otázku z marxismu-leninismu odpověděl, že z tohoto oboru má státnice, ale je možné, že od té doby napsal Lenin něco nového.“ Po rozvázání pracovního poměru pracoval jako vrtař studní. S mým kolegou J. M. byl z politických důvodů ukončen pracovní poměr. Už se do školství nikdy nevrátil. Umřel brzy, stýskalo se mu.

 

Tento systém šikany byl dotažen do neuvěřitelných podrobností. Ti, co nebyli propuštěni, tak tvořili druhý sled. Přeložení na jinou školu za trest. Zákaz vyučování některých předmětů /občanská výchova, dějepis/. Odebrání třídnictví, zákaz výkonu jakékoli funkce ve veřejném životě, nepřiznání platového postupu a tím finanční postih. Vysvobodit se šlo částečně třeba založením společnosti československo-sovětského přátelství. Dobré bylo také zvýšení odběru ruskojazyčných časopisů. V tom se dokonce soutěžilo. Vítězná škola dostala aktovku.

Ukázka ze zprávy o výsledcích konsolidačního procesu a kádrových opatřeních v zařízeních škol:

„Určitý nemalý počet učitelů podlehl vlivům protisocialistických, protisovětských a protistranických sil. Pohovory s nimi ukázaly na ohniska pravičáků. Byla provedena kárná opatření, rozvázání pracovního procesu, vymazání z evidence /ti co opustili ČSSR/, starší odešli do důchodu. ‚Rehabilitanti‘ a pravičáci nemohou skýtat záruku, že budou vychovávat v duchu vědeckého světového názoru a komunistické morálky. Vyžádalo to veliké úsilí, než se podařilo tyto pracovníky ze školství vyřadit."

 

Tento marasmus trval několik let. Nezbylo než dělat nástěnky k VŘSR, slavit měsíc přátelství, chodit do prvomájových průvodů a myslet si svoje. Anebo odejít vrtat studny, být deratizérem, pracovat na silnici, nebo emigrovat, jako řada našich spolužáků a kamarádů.

I proto tvrdím: Hůře už bylo.