Kultura a umění Domov,Kultura

Deník Miroslava Jiřeleho, 5. července – 18. července 2021

Miroslav Jiřele_ETCETERA. Foto KIVA.cz Pohled do instalace Difficult Ceremony v Galerii U Betlémské kaple. Foto KIVA.cz Pohled do instalace SUCK THE SACK v Galerii U Betlémské kaple. Foto KIVA.cz Pohled do instalace v TELEGRAPH gallery, výstava Ještě jednou prosím. Foto KIVA.cz Pohled do instalace v TELEGRAPH gallery, výstava Ještě jednou prosím. Foto KIVA.cz

Jaký bude, je, byl rok od března 2021 do března 2022 z pohledu osobností spjatých s výtvarným uměním? Celoroční seriál, v němž celkem 26 umělkyň, kurátorů, teoretiček a sběratelů umění tvoří společný deník, směs profesních, osobních i celospolečenských reflexí, vždy autorským záznamem dvou týdnů.

Miroslav Jiřele (1983) je kurátor, sběratel uměleckých děl a spolumajitel a jednatel společnosti ETCETERA AUCTIONS. Vystudoval brněnskou Fakultu výtvarných umění v ateliérech grafiky Margity Titlové-Ylovsky a environmentu Vladimíra Merty. Jako kurátor připravil naposledy (ve spolupráci s Martinou Mrázovou) v olomouckém Telegraphu výstavu Ještě jednou, prosím (13. 5. – 11. 7. 2021) zaměřenou na repetitivní princip v českém výtvarném umění. Zastoupení autoři a autorky se přirozeně prolínali s těmi, které dlouhodobě sleduje, jejichž díla sbírá a zprostředkovává k prodeji právě ETCETERA (Jan Steklík, Václav Stratil, Dalibor Chatrný, Marian Palla, Jana Bernartová, Břetislav Malý, David Možný, Jiří Staněk a další.). ETCETERA jako aukční dům si mezi současnými umělci vybudovala velmi dobré jméno, zároveň je významným předmětem jejího zájmu i celé období poválečného umění.

5. - 6. 7.

vstávám v 6:05

nic moc si nepamatuji, v noci mě budila klimatizace

6. - 7. 7.

vstávám v 7:34

jedu z kopce po silnici, možná korytem z asfaltu, do velké zatáčky, strašně rychle, možná běžím, mám strach, že ji nevytočím, otec mi nadává, že mi to přeci říkal, koukáme (nevím kolik nás bylo - možná pět) na velké svícny, možná to byly spíše velké monstrance, něco hledáme

7. - 8. 7.

vstávám v 06:02

jsme s Margitou na velkém náměstí přístavního města, bílá kamenná lesklá podlaha, všude sprchy, potápí se loď s barem, lidi i děti skáčou do vody, zachraňujeme, jedna holčička je úplně malá, cca 40 cm vysoká, v obleku a ve svetru běžím maraton, sem tam nějaká překážka, končí to bludištěm, hledám v něm starožitnosti, našli jsme velký barokní oltář, který si chce dát moje bývalá třídní učitelka do ložnice, je to na velkém zámku, chce ho u jiného okna u postele, bojí se, nechce tam potom spát, Romové ničí v parku skříň, vracím se běhat, je to přes most a občas překážky ze stolů, je to vysoko, občas jen překážky, most občas chybí

8. - 9. 7.

vstávám v 03:35

v Brně je bouřka, mlátí nám okna, sousedům nad námi taky, prší a je vedro, pamatuji si jenom postavy - Vladimír, Záviš, Hana, Lucie

9. - 10. 7.

vstávám 6:10

nic si nepamatuji

10. - 11. 7.

vstávám 7:05

jsme na Obilňáku, řeším s kamarádkou narození jejího dítěte, jezdíme po městě… v galerii v gotickém domě mají výstavu malých obrázků, stěny jsou tlusté vypadají jako základy nějakého vojenského opevnění, je zde tma, obrázky se musí hledat

11. - 12. 7.

vstávám v 6:21

Číňan ve střešním apartmánu mi radí, jak se dostat k Veletržnímu paláci, měl by v tomto městě být, má výhled na obří jezero uprostřed parku a podlahu z karimatek nastříhaných do čtverců a vyskládaných do šachovnicového vzoru, šel jsem se potom sprchovat, stěny byly z velkých skel všude byla pára, rozmočili se mi všechny papíry - nevím k čemu

12. - 13. 7.

výpadek

13. - 14. 7.

8:06

stěhujeme se do uplně malé místnosti, všechny věci, není to kam dávat, už se to jednou stalo, všechno se to vešlo, teď ne, musíme se stěhovat jinam, je to ještě menší

14. - 15. 7.

7:01

musím se schovat, říkají, že pod vodu, dýchací přístroj nefunguje, mám v puse hadici se strašně velkým průměrem, abych se nadechl musím natáhnout z plných plic, nevím zda dovnitř půjde voda nebo vzduch, je tam tma a zima, nevidím nic okolo sebe,… nahoře byl dům na louce

15. - 16. 7.

7:40

nic si nepamatuji

16. - 17. 7.

6:40

byl to strašně divný předmět, půl metru dlouhý válec, cca 25 cm průměr, oranžová barva, asi z gumy obalen kůží, zvláštně měkký, na koncích svázaný jako jitrnice, nevím k čemu, nepřišli jsme na to, bylo nás víc, zkoušeli jsme na tom jezdit a skákat, nešlo to

17. - 18. 7.

6:50

dražíme s Pavlou v cizině po telefonu, nic nevychází, přeplácíme a nic

18. - 19. 7.

4:30

palmy na pláži, u českého města, podobné Hrusicím, jak od Lady, i ty palmy jak od Lady