Hyper-plenair
Letní krajina pohledem malíře Františka Pečinky.
Je poledne. Zář stříbrná se sněží
s oblohy žhavé, ve vzduchu se třese
a těkavé to, břitké světlo leží
na mezích polí, na ospalém lese.
Jak bílý prach když všecko obestýlá.
Křídový nádech na pole se sází,
silnice pálí a je celá bílá,
i střechám domů vlastní barva schází.
Potoky vyschly už a nános bláta,
kamení vápnem z daleka se bělá,
ta zeleň luk je suchá, jedovatá,
jak světlá měděnka by na všem lpěla…
Toť zvláštní cit. Vše ze sádry být zdá se,
vše strnulo… Ah, podivná ta chvíle!
Tvé oči umdlely v tom bílém jase
i v tobě vše je křídově tak bílé…
Básník a malíř František Pečinka (1869–1917) pocházel z Nového Bydžova, studoval v Praze a Vídni, působil v Nové Pace, Kloboukách u Brna a Luhačovicích. Pod vlivem profesora Julia Mařáka se zaměřil na krajinomalbu, vyznačující se výraznými barvami, patřil k prvním českým představitelům impresionismu a pointilismu. Jeho básnická tvorba, obdobně jako u mnoha generačních souputníků, vycházela ze symbolismu. Báseň Hyper-plenair pochází ze sbírky Dojmy z Paky (vydalo Šimáčkovo nakladatelství, Praha, 1897).