Kultura a umění Kultura

Koupání v galerii

Daniel Balabán: Koupání 2020, akryl na plátně

Je léto, zájem o koupání může svádět k návštěvě galerie.

Rybníky, řeky, koupaliště, bazény, nebo od slova nuda prosté na břehu nudění… koupání je velké téma pro výtvarné umění! Příležitost zobrazit odhalené lidské tělo v „povolené“ smyslnosti využívali zejména barokní malíři při oblíbeném biblickém námětu Zuzany v lázni; bezostyšně nechávali rozehrát divácký voyeurismus, neboť příběh ctnostné dívky a dvou chlípných starců byl současně jeho kritikou. Impresionisté zase se svým zájmem o světlo nemohli odolat tělu ve světelných reflexích vodní hladiny. Auguste Renoir ještě podtrhuje onu erotickou smyslnost, Paul Cézanne prožívá mnohem více tvar „objektů“ a prostor obrazu. Toto formalistní hledisko pak dovršují kubisté, např. Emil Filla v Koupání z roku 1912. Asi nepřekvapí, že se na obrazech koupou většinou ženy. Ale pro mužskou koupel nemusíme čekat až do současnosti na „zajíčky“ Andreje Dúbravského, stačí, když se rozvzpomeneme na slavný souboj mezi renesančními velikány, Leonardem da Vinci a Michelangelem Buonarotti. Pro slávu Florencie měli zobrazit bitvu z její historie, nicméně ani jeden nenamaloval slávu vojska, ale, jak bychom také od renesančních trendů čekali, spíše člověka – Leonardo v děsivém detailu šílenství bitevní vřavy, Michelangelo muže-vojáky napadené při koupeli.

Také na obraze Koupání od Daniela Balabána (1957) je skupina chlapců. Nejde tu ale o erotičnost, ani popisnost konkrétní scény. Nenajdeme tu zářivou paletu impresionistů, ani malířský formalismus v analýze hladiny zlámané do vln. Přestože bychom od koupání očekávali zvukovou kulisu veselého vískání, vodní tříště a pleskajících opálených těl, tady se kumuluje cosi spíše hrozivého. Obraz směrem k horizontu těžkne, vrstvy malby se otvírají, svírají, vibrují, upínáme tím směrem zrak spolu s ostatními postavami na plátně ve snaze rozpoznat detaily, ale nejsme toho schopni. Zaručeně něco přijde; je to stejnou měrou lákavé jako děsivé. Odvážit se za takové situace do větší hloubky? Postavy jsou sotva načrtnutou momentkou, titěrným záchvěvem v kosmu věků, obyčejní koupající se kluci, ale současně přímo hmatatelně cítíme univerzální existenciální hloubku, před níž stojí; ne, není to hloubka bazénu, co pružné tělo na moment znejistí, než skočí a pronikne do vln… jako tisíckrát před ním a snad i po něm jiní kluci, jiná těla.

Daniel Balabán, Na počátku bylo slovo, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, 29. dubna. – 1. srpna 2021