Společnost a politika Věda

Mezi lokální a globální spravedlností

Mezi lokální a globální spravedlností_Kresba_Marta Kovářová

Glosa k tématu sociálně spravedlivé uhlíkové daně, kterou autor, dlouhodobě se zabývající možnostmi ochrany klimatu, reaguje na dva články z minulého čísla.

Se zájmem jsem si v minulých KN přečetl dva články německých autorek Klimatická politika a otázka sociální od Ulriky Hermannové a Ochrana klimatu a sociální spravedlnost? Proč ne – například cena benzínu je sociálnější, než si leckdo myslí od Susanne Schwarzové. Když bych chtěl oba články zhodnotit jedinou krátkou větou, řekl bych: „Ti Němci mají ale starosti!“ Ale přece jen lze v článcích najít mnohem více.

Oba články se týkají v Německu nově zaváděné uhlíkové daně, která zatížila pohonné hmoty a vytápění budov, tedy benzin, naftu, topný olej a zemní plyn letos ve výši 25 EUR/t CO2 a postupně až na 55 EUR/t CO2 v roce 2025. V obou článcích se rozebírá, že tuto daň pocítí hlavně němečtí chudí, kteří nemají prostředky na opatření snižující uhlíkovou stopu. Jako sociálně spravedlivé východisko vidí obě autorky v plošném rozdělení vybrané uhlíkové daně všem německým občanům, na čemž by chudí s podprůměrnou uhlíkovou stopou dokonce vydělali. A já mohu ještě dodat, že by tak chudí Němci získali prostředky, které by mohli investovat do opatření pro další snižování své uhlíkové stopy, protože by věděli, že za uhlík se bude platit stále více. Mám ale obavu, že na to německé politické špičky nepřistoupí, protože vybranou uhlíkovou daň chtějí „reinvestovat“ do zelených opatření, o kterých je lobbyisté standardními metodami přesvědčili, že jsou ta nejlepší pro záchranu klimatu. Pochybuji totiž, že by se politické špičky byly ochotny vzdát nejlukrativnější části svého působení, tj. prorůstání byznysu s politikou.

Docela úsměvně působí starostlivost obou autorek o nízkopříjmové Němce, kteří by se kvůli uhlíkové dani možná museli vzdát jistě zasloužené dovolené na některém atraktivním místě planety. Asi by bylo zajímavé zjistit, jak by se autorky tvářily na návrh, kdyby se uhlíková daň s touto časovou progresí zavedla celosvětově a rozdělovala se rovně všem světoobčanům. Na tom by drtivá většina Němců prodělala, protože má z celosvětového hlediska nadprůměrnou uhlíkovou stopu. Nebyl by ale takový přístup ke zpoplatnění uhlíku mnohem spravedlivější? Atmosféra je společná pro všechny světoobčany a je proto přirozené, aby v rámci této množiny vznikl tok peněz od těch, co ji hodně poškozují, k těm, co se k ní chovají šetrně (i přesto, že jim vlastně nic jiného nezbývá). Bylo by to první velké gesto celoplanetární solidarity a smíření, které by navíc významně napomohlo k řešení problému globálního oteplování, který se dosavadními prostředky až ostudně nedaří řešit.

Články, na něž Jiří Svoboda reaguje, zde:
Klimatická politika a otázka sociální, Ulrike Hermannová: https://www.kulturni-noviny.cz/permalink/33538

Ochrana klimatu a sociální spravedlnost? Proč ne – například cena benzínu je sociálnější, než si leckdo myslí, Susanne Schwarzová: https://www.kulturni-noviny.cz/permalink/33514