Společnost a politika Zahraničí

Andaluský ples 5 (dokončení): Miska namočená do pramene a ženský aspekt boha

Dívat se do Indie skrze jiné barevné sklíčko. Máju, Šakti, Sofii lze odtud milovat, tančit s ní, slavit ji, uctít ji.

Hlubinně poetický cestopis.

Poslední den ve Španělsku prší, což mě vybízí k odpočinku a snění na hotelovém pokoji. Přichází obraz, který patří k Andalusii: maková palice v podobě štěrchátka, k níž je na provázku připevněn jiný, menší předmět, který při chřestění kolem prvního uvolněně rotuje. Dostanete z něj pohyb prováděný derviši a planetami: vícenásobnou rotaci. Obdobný pocit zakoušíme na kolotoči a různých jiných atrakcích na pouti. Zkuste se do toho pocitu vžít. Odevzdaná, blažená rotace, v níž je mírné houpání jako na moři, v níž je velebení bytí, nenásilí, tanec a trocha sexuality. Též odstředivost a podlehnutí gravitaci, vmáčknutí do bytí. Tohle dosednutí do tance bytí si spojuji se symbolem granátového jablka.

Teprve z tohoto odevzdaného rotačního pohybu dává smysl Al-Andalus, jehož paláce i obyčejné domy jsou pomalované geometrickými fraktály, které připomínají kaleidoskop. Představte si, že jste uvnitř štěrchátka, svět se kolem vás točí a vy zavřete oči. Stejný dojem ve svém součtu zanechává Alhambra a další arabské paláce. Celý svět je pak jako ornament rotující kolem blaženého středu. Ornament neskutečně krásný a vlídně chválený. To, co Indové nazývají Májou a co doporučují zavrhnout a asketicky překonat, Andalusané chválí. Nejsou přísní k božímu stvoření. Mazlí se s jeho květy a radují se z jejich jara i nostalgicky pláčou z jejich věčného zanikání. Erós se může tetelit jako mihotavý vánek. Za květy, kvetení a odkvétání se pak není třeba stydět. Nemusíme z přírodních procesů unikat do bypassu ochrany duchovní dokonalosti a nadpozemské moci.

Evropa, zatížená křížem viny, sebemrskačstvím a duchem, který znásilňuje hmotu, si potom z Indie půjčí tu rovinu jejich nauk, která koresponduje s tímto nastavením. Evropan si půjčí z Indie stejné schizma (duch versus tělo), které už důvěrně zná. Od vnitřního masochismu (tvrdě makej, snaž se) pak uniká do víru zábav a povrchního odreagování, což je kompenzační pohyb kyvadla mezi dvěma extrémy. Za peníze vydělané službou v korporátu (pracovní činností, která mu nesedí) pak jezdí na semináře duchovního seberozvoje nebo si vyhazuje z kopýtka. Schizma trvá.

Toto schizma Evropana obtíženého přílišnou vertikálou (nároky superega: buď dokonalý, makej, vydělávej) nelze zbořit nasátím východních nauk. Vnitřní konstrukce charakteru založená na vině pochopí slova hinduistů i buddhistů po svém. Kde buddhista uvolněně blaženě sedí, Evropan se ve vipasáně tvrdě bičuje a sténá. Je tu stále podprahové smýšlení přísného ducha/superega.

Kdyby se Evropan obrátil zpět ke svým zdrojům (křesťanství, pohanství, řecký polyteismus), mohl by svou vinu lépe rozpouštět, inkorporovat. Když omyju svou hliněnou misku v původním prameni, změkne. Když ji zvenku pomaluji indickými ornamenty, zůstane stejně tvrdá…

Proto je mystika, poetika a estetika Al-Andalus tak důležitá: nabízí onen zlatý řez mezi tělem a duchem. Zde je ona rytmická pulzace, která je ještě před schizmatem a pruderií. Al-Andalus je TAKÉ kořen Evropy. Tudy tekly dějiny a rodil se novověk a renesance. Tady je zlatá žíla, kudy antika v arabském překladu poprvé prochází ke středověkým lidem a zažíhá v nich renesanci.

Odtud se lze i skrze palmové háje, fontány a roztažená paví pera připomínající Eden dívat do Indie jaksi měkčím způsobem. Dívat se do Indie skrze jiné barevné sklíčko. Máju, Šakti, Sofii lze odtud milovat, tančit s ní, slavit ji, uctít ji. V této lásce se vracíme k nevinnosti a padá obruč přepracované viny a příliš přísné vertikály, z níž jsme v Evropě učinili svého boha.

Al-Andalús je poselstvím o nenásilí, v nás, i mezi sebou. Zde není třeba bojovat a přesvědčovat o jedné pravdě, o jedné víře. Zde ve smíru věci kolem sebe přátelsky krouží.

Al-Andalús nás může obdařit zdrojem, osvěžit. Odpočinutím. Rozvzpomenutím se na noční oblohu pod vámi. Zakousnutím se do granátového jablka.

Al-Andalús je fontána, v níž se stále ještě koupe Šeherezáda a měsíc tu vypadá, že si na něj můžete pověsit tmavě modrý kaftan.

Al-Andalús ještě chválí ženský aspekt boha.