Kultura a umění Kultura,Osobnosti

Deník Radka Horáčka, 2.–15. srpna 2021

Slimák Ostružiny Academia 7. 6. 2021 Olympiáda Nežárka Bruce Nauman Bienále Sonnenblumen

Jaký bude, je, byl rok od března 2021 do března 2022 z pohledu osobností spjatých s výtvarným uměním? Celoroční seriál, v němž celkem 26 umělkyň, kurátorů, teoretiček a sběratelů umění tvoří společný deník, směs profesních, osobních i celospolečenských reflexí, vždy autorským záznamem dvou týdnů.

Radek Horáček (1959) je teoretik a historik umění, publicista, vedoucí Katedry výtvarné výchovy PdF MU a oblíbený pedagog. V letech 2002–2006 byl ředitelem brněnského Domu umění. Je propagátorem galerijní pedagogiky a neúnavným zastáncem a vynálezcem rozličných forem zprostředkování umění. V roce 2010 inicioval vznik festivalového týdne výtvarné kultury, který dosud každoročně organizuje Katedra společně s brněnským Turistickým informačním centrem pod názvem Brno Art Week. Je autorem nebo spoluautorem řady publikací jako například Galerijní animace a zprostředkování umění (1998), Slovem, akcí, obrazem; příspěvek k interdisciplinaritě tvůrčího procesu (2012), Umění bez revolucí? Proměny soudobého výtvarného umění (2016, 2019), nebo nejaktuálněji knihy Sochařské Brno 1989–2019 (2019, 2021). Přestože to aktuální deníkový záznam nijak nepotvrzuje, je vášnivým rybářem.

 

2. 8. 2021, 5.30

Den začínám likvidováním slimáků, kteří mi likvidují rostlinky v zahradě. Volá mi Arnošt Pacola o své návštěvě výstav na Hluboké. Shodujeme se, že hrubiánská malba Lubomíra Typlta s chmurnou tematikou není pro nás. Před desátou večer znovu ubližuji slimákům, pak odmrazím mrazničku, takže na umění slastně zapomínám.


3. 8. 2021. 6.00

Po krátkém souboji se slimáky trhám ostružiny, které pak předáváme do Cukrárny U Zdubů, kde Miloš Zduba trochu naříká, že se mu nedaří objet všechny obvyklé letní festivaly. Večer se znovu setkáváme na vernisáži v Domě umění. Mezitím volá Pavel Hayek a s kritickým tónem se ptá, zda něco nevím o interpretaci sochy Marušky Kudeříkové na třídě kpt. Jaroše, kterou provedl Pavel Charous. Výstava Bohunky Olešové je v Galerii J. Krále bohužel koncipována jen jako výběr ukázek z její malby, takže tajemná exprese jejích obrazů je rozptýlena a oslabena. Anna Hulačová se zvláštní sestavou v Procházkově síni evokuje vzpomínky na sochařinu i architekturu socialistické etapy – už těch oslav tzv. „brutalismu“ mám plné zuby. Nebo je tam ironie, kterou neumím identifikovat? Dům umění má plno, všem už chyběl kontakt s výstavami, ale asi hlavně s lidmi. Potkal jsem tam Michala Škodu, který se usmíval – myslel jsem, že to nikdy nedělá. A minimalismus obrazů Jaromíra Novotného? To je tichý svět v našem hluku a shonu. A stejně tiché bylo setkání s velkým ježkem ráno v zahradě.


4. 8. 2021. 5.20

Opět likvidace drzých slimáčích likvidátorů. Pak odvoz rodinných pacientů do nemocnice, domluva v autoservisu a na fakultě nadšený výklad Petra Kamenického o neuvěřitelných funkčních i výtvarných kvalitách různých tmelů. V podvečer milé setkání v zahradě, kde se s dopomocí výběru moravských, rakouských a moselských ryzlinků snažíme upřesnit, jak je to s dlouhodobou kvalitou současných výtvarných děl. Ukazuje se, že Vladimír Havlík, Petr Kamenický i já a moje paní i pan děkan Jiří Němec máme každý jiné stanovisko k roli galeristů, muzejních kurátorů, akademických tvůrců encyklopedií, publicistů nebo sběratelů i organizátorů aukcí, tedy k zákonitostem provozu umění. V otázce ryzlinků jsme se ale shodli téměř jednohlasně!


5. 8. 2021

V 6.00 prší a slimáci se tváří, jako by jim z mé strany nehrozilo žádné nebezpečí. Ale mýlí se a krutě na to doplácejí. Záhon nově klíčících fazolí je zachráněn. Musím si přečíst v Art+Antique recenzi architektonického bienále v Benátkách a rozhovor s Alicjí Knast v Deníku N. Ve Fait Gallery si v klidu a bez lidí prohlížíme obrazy Petra Veselého a skvělou instalaci Davida Možného. Vybavuje se mi dávné první setkání s dílem Moniky Sosnowské, ale David je vynikající, krom vizuality přináší znepokojivé obsahy a jeho výstava by klidně mohla být v kterékoli prestižní galerii ve světě. A listuji si čerstvě vyrobenou objemnou publikací Československý koncept, kterou se svým týmem sestavila Denisa Kujelová. Jak příznačné, že koncept, tak důležitý v českém a slovenském umění, je soustavně sledován v Brně!! Praha tomu nerozumí. Večer zabíjím necelou stovku brněnských slimáků.


6. 8. 2021

V 5.50 likviduji další skupinu slimáků likvidátorů. Na fakultě si s Petrem Kamenickým pochvalujeme výstavy Davida Možného a Petra Veselého. Odpoledne při návštěvě kroměřížského zámku nám ukazují, kde ve „francouzských kazetách“ byl slavný Tizianův obraz. Ale protože mu při dobové instalaci přeložili okraje, aby se vešel do formátu kazety, autorský podpis byl odkryt až při restaurování. Možná by některé dnešní obrazy také bylo vhod trochu přeložit. Lublaňský operní režisér Rocc inscenoval představení v podzámecké zahradě a vzpomínal na své studium v Brně na JAMU – tak jsme mu jako vzpomínku dali knížku Sochařské Brno. Překvapil nás svým zájmem o sochy. Večer namísto klidného posezení se sklenkou moselského ryzlinku zabíjím 248 slimáků, kteří se po dešti vypravili na moje záhony. Zahradní obranné návyky si nesmím přenést do studijního a galerijního režimu!


7. 8. 2021

První letní vstávání až kolem sedmé způsobuje, že většina škůdců slimáků se s vycházejícím sluncem stihla ukrýt. Věnujeme se zpracování rajčátek. Že je Brněnská muzejní noc? To vím, ale doma ji prosedím! Už dávno, dávno, když muzejní noc v Brně v r. 2005 začínala, řekl přesné stanovisko profesor Schmidt: „Tahle akce není pro nás. My na výstavy chodíme v klidu a pořád, tak nepotřebujeme jít s davem.“


8. 8. 2021

V 5.50 se rutinně potýkám se slimáky, následně trhám ostružiny, které pak cestou do lázní předáváme v Cukrárně U Zdubů. Nebudou mi v lázeňském parku slimáci chybět? Čtu si v Deníku N rozhovor s Alicjí Knast – ale paní generální ředitelka sděluje tak obecné tendenční představy, jako kdyby dosud do Národní galerie ještě vůbec nevstoupila. Co však s tím – její úkol je extrémně těžký. A hlavní výtvarný zážitek této neděle? Jednoznačně japonská sopranistka při závěrečném olympijském ceremoniálu. 120 kilo pěvkyně, 80 kilo úchvatného modrého kostýmu, démonický design obličeje. Ještěže ji judista Krpálek neviděl před svou soutěží – to by dobrovolně vzdal.


9. 8. 2021

Ráno po dešti v lázních – místní slimáci jsou mi zcela lhostejní. V deníku Dnes malíř Typlt, v časopise Reflex malíř Typlt – no, někdo ten marketing prostě umí! Ovšem
cyklistika v třeboňských lesích – to je zážitek! Pohled na Nežárku v dopoledních hodinách? K nezaplacení!


10. 8. 2021

Jízda parkem na kolečkových bruslích podél rybníka Svět ráno v 6.30 při východu slunce – to je naprostá idylka. Zdejší slimáky nechávám na pokoji. A při klidné jízdě si vybavuji video Bruce Naumana z Puntadella Dogana na téma Kontrapost. Když jsem si dělal fotku, tančily před umělcovou projekcí malé děti. Kontrapost na kolečkových bruslích?


11. 8. 2021

Od 6.20 klidná jízda lázeňským parkem na bruslích – je to mnohem příjemnější činnost než rutinní likvidace slimáků. Čtu si recenzní článek v Art+Antique, který se o architektonickém Bienále v Benátkách vyjadřuje vlažně. Znovu si prohlížím, zda jsem udělal dobře didaktické fotky v německém pavilonu, kde instalaci pojali radikálně didakticky a ponechali pouze zcela prázdné sály, kdena stěně byl jen QR kód cca 50×50 cm. Tom Wolfe, který před čtyřiceti lety popsal obavu, že v budoucnu budou v galeriích „vystaveny“ jen texty teoretiků, zatímco samotná výtvarná díla budou – jako nedůležitá (!!??!!) – pouze připomenuta malou xerokopií. Tehdy tento Američan ještě netušil, co přinesou QR kódy.


12. 8. 2021

V 6.30 tentokrát místo jízdy parkem na kolečkových bruslích lepím píchlou duši u bicyklu. Přitom přemýšlím nad strukturou knihy věnované teoretickému konceptu Igora Zhoře a zvažuji, zda jednu kapitolu nazvat „Hrozba bastardizace“. Zhoř tímto razantním slovem označil někdejší univerzitní tendenci ovlivňovat akademiky-umělce, aby psali teoretické texty, a vyjádřil se nekompromisně: „…neprůkazný výtvarný výkon byl vyvažován neprůkazným teoretizováním ve skriptech a sbornících. Vrchnost takové bastardizaci přála, ba dokonce ji podporovala.“ Igor Zhoř to napsal v prvním čísle časopisu Estetická výchova v r. 1990. Uplynulo třicet let a malířů, kteří píší doktorské disertační práce, je plná republika. Tak nevím – vede to k bastardizaci teorie nebo k bastardizaci malby?


13. 8. 2021

V 6.20 projíždím na bruslích kolem rybníka Svět a už se těším, až uvidím slunečnice v naší zahradě v Bosonohách. Je to pořád živá vzpomínka na slunečnicovou instalaci v nádvoří Domu pánů z Kunštátu rakouského sochaře Willy Scherübla z roku 2006. A také se docela těším, až skončí psaní tohoto letního deníku.


14. 8. 2021

Vychází slunko nad rybníkem Svět, což při jízdě na kolečkových bruslích ráno v 6.15 přináší povznášející pocit. Před pětačtyřiceti lety jsem maloval akvarely s motivy „pletichářských mlžinek“, jak ranní opar nazval Vladislav Vančura v Rozmarném létě. A před čtyřiceti lety jsem pro Československý rozhlas natáčel rybářský rozhovor s Vlastimilem Brodským o Menzelově filmu Rozmarné léto. Brodský v roce 1979 pro rozhlas přečetl asi pět mých rybářských povídek – dnes už to jsou jen vzpomínky. Bohužel – v posledních letech už píšu jen úřední dopisy a dokumenty. A kalambůrský deník, s nímž v neděli končím.


15. 8. 2021

Nedělní ráno. Do lázeňského parku se dívám tentokrát jen z balkónu a lenoším. Na internetu letmo zkoumám program projektu Berlin Art Week, který začne ve středu 15. září. Jednou z ozdob bude výstava Alicje Kwade. Nebo výstava mé další oblíbené umělkyně Rosemarie Trockel. Ale s ohledem na koronavirovou nejistotu se neodvážím pobízet k berlínskému výletu studentky a studenty. Ten skvělý tým, s nímž Marta Kovářová rozpohybovala náš projekt Brno Art Week/Týden výtvarné kultury, by si výzkumnou výpravu do Berlína zasloužil. Snad tedy až za rok…