Téma Domov,Věda

Praxe dnešních českých zoo: Zvířata nejsou lidé, a tak je třeba se k nim chovat nelidsky

Foto Tomáš Koloc.

Pokračování úspěšného textu Odvrácená tvář zoo

V červenci tohoto roku jsme měli dvě výročí. 4. července naše skupina 2 tváře zoo „slavila“ dva roky, a 7. července to byl rok, co byl vydán můj manifestový text Odvrácená tvář zoo, který se stal osmým nejčtenějším textem Kulturních novin za rok 2020. Vraťme se k prvnímu datu. Ten den (dávno před pandemií a uzavírkami zoo!) jsme se dozvěděli, že zoologická zahrada ve Dvoře Králové slavnostně vítá mláďata lva berberského, která se narodila po třiceti letech. Byly dvě: Kira a Kitt. Třetí bylo utraceno, ač zdravé, protože lvích samců je nadbytek, je problém s jejich umisťováním a zoo nejsou nafukovací. Že se toto děje, veřejnost až do té doby vůbec nevěděla.

Během tří let se v ZOO Ostrava narodilo šest rysů. Všichni byli usmrceni ve stáří jednoho roku v době, kdy matka porodila nová mláďata, která měla žít rovněž rok.
Lvice Tessi v ZOO Dvůr Králové přišla o dva vrhy lvíčat pro nedostatek mléka. Jakýkoli zásah ze strany člověka (dokrmování) je nepřijatelný. Prosazuje se bezkontaktní chov.

V zoologických zahradách je ročně zabito 5–7 tisíc zdravých zvířat, hlavně mláďat. Utrácí se v každé zoologické zahradě, která je členem Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií ( EAZA).

Hlasy z druhé strany

Za dobu naší existence jsme navázali kontakt s mnoha chovateli, kteří pracovali v zoo i s mnoha odborníky – zoology, biology, veterináři, právníky, z nichž někteří se stali členy našeho týmu. Bylo nám toho zapotřebí v době, kdy druzí „odborníci“ a zainteresovaná veřejnost s námi o problému komunikují takto:

,,Zbývá překonat ještě city ošetřovatelů. Je pochopitelné, že mezi ošetřovatelem a jeho mládětem vznikne silné citové pouto. Pokud by se zoologické zahrady určitého regionu či státu dokázaly domluvit a vytvořit jakousi společnou organizační jednotku se samostatným sídlem, mohla by celá nevděčná úloha zabíjení zvířat přejít na tuto jednotku a vzdálit se tak zoologickým zahradám i jejich pracovníkům. Organizace by převzala v zoologické zahradě živá zvířata jako při normálním transportu a teprve ve svém areálu by zajistila jak jejich humánní utracení, tak i všechny další práce na efektivním a nekomerčním využití získaného materiálu (případně i vědecký výzkum, pokud by ten nebyl následně přenesen zpět do jednotlivých zahrad). Ošetřovatelé by o tomto postupu pochopitelně věděli (největší chybou vždy je dělat něco tajně a s lidmi nehovořit otevřeně), ale podle hesla ‚Co oči nevidí, to srdce nebolí‘ by se s tímto postupem vyrovnali určitě lépe, než kdyby se utrácení odehrávalo přímo v areálu zoo (nehledě na to, že pro takovou činnost nemá zoo ani vhodné prostory, ani pracovníky), zejména pokud by se to časem stalo poměrně běžnou záležitostí.“
(Ing. Jan Filip, bývalý ředitel ZOO Brno a zakládající člen Sdružení Česká zoo o. s.)

,,Nevím, jestli jste tak blbí nebo natvrdlí…“

(Michal Peterka, redaktor Magazínu ZOO Dvůr Králové, v komentáři týkajícím se našeho protestu proti utracení novorozeného mláděte lva berberského ve své zoo)

,,Vybudovat rezervaci pro zvířata odebraná z nevhodných chovů a přespočetná zvířata ze zoologických zahrad nepovažuji za nutné, ale zřídil bych místo, kam budou tato zvířata odvezena a tam humánně utracena.“

,,Jak víte, že ta lvice nebyla ráda, že se jednoho zbavila? To nejsou lidé, tak je nepolidšťujte a nedávejte jim lidské city. Oni nejsou lidé a nikdy lidmi nebudou.“

(zaměstnanci ZOO Dvůr Králové).

Systém jménem EAZA

Každého, kdo se o této praxi doví, napadnou logické otázky: proč je tedy množí, když je nemají kam dát? Proč je nenabídnou někomu jinému, když u nich nemohou být?

Odpověď na ně naleznete na stránkách mnohých zoologických zahrad, např. zoo Ostrava vysvětlení této praxe vyvěsila na své stránky před rokem jako odpověď na naši iniciativu zachránit alespoň poslední dva roční rysy, kterým už zvonila hrana, neboť jejich matka byla těsně před porodem nových mláďat. Nepodařilo se. Zapojili jsme Veterinární správu, Ministerstvo životního prostředí, hlásilo se několik zájemců, že rysy ubytují a ve chvíli, kdy nám bylo sděleno, že na základě rozhovoru s veterinární zprávou nebudou utraceni, utraceni byli. Vedení zoo neochvějně ukazovalo, že ve svých postupech neustoupí ani o píď. Následně se narodila trojčata, z nichž zanedlouho dvě záhadně zemřela, prý byla sežrána rodiči. Během dvou měsíců tedy v této zoo zemřeli čtyři rysi.

V té době se o tuto záležitost začal zajímat i tisk – výsledkem byly zmíněné odpovědi na stránkách ZOO Ostrava. S vysvětlením svého odborného a vědeckého postupu pak přišly i další české zoo. Každý, kdo má zájem, může si jej tam přečíst celé. Já jen vysvětlím stručně princip, z něhož vycházejí všechny zoo sdružené v EAZA.
EAZA je nezisková organizace. Sídlí v Nizozemsku. Protože jsme s nimi komunikovali, dovoluji si říci, že je to značně byrokratická organizace složená z převážně mladých lidí, z nichž ne všichni jsou odborníci. Členství v ní je otázkou určité prestiže. Členy EAZA jsou prakticky všechny naše municipální zoo. Jako členové mohou vzájemně spolupracovat, vyměňovat si zvířata, pracovat na společných projektech. Když zoo neplní standardy, mohou být z asociace vyloučeny, čímž se rázem ocitnou v izolaci a nemohou prakticky nic. Vzájemná spolupráce a výměna totiž probíhá většinou mezi členy EAZA. A v tom je právě ten problém. Nemá-li EAZA pro zvíře umístění mezi svými členy, téměř do žádné zoo mimo EAZA jej nedá, radši ho zabije. Slyšela jsem názory, že pokud by se teoreticky zvíře mimo EAZA dalo, muselo by se to dozorovat, jestli příslušná zoo dělá všechno jak má… EAZA je totiž VIP organizace. Kromě ní existuje ještě WAZA (Světová asociace zoo a akvárií) a EARAZA (Euroasijská asociace zoo a akvárií), kde podle naších zpráv hledají i jiná řešení, než je zabíjení.

Z výše popsaných důvodů každá zoo, která se chce v EAZA udržet, mlčí. Mezi soukromými zoo je to trochu jiné, jsou takové, které zásady EAZA odmítají, takže do ní nevstoupí. Pokud si však nezajistí kontakty a spolupráci jinde, jsou ve značných obtížích.

Čím se zoo sdružené v EAZA řídí:

Vždy je dáváno na první místo zachování druhu (i tehdy, když druh v přírodě zatím ohrožen není, takže by mohl být klidně chráněn v přírodě a v zoo by vůbec nemusel být). Proto se vytváří geneticky pestrá záložní generace, aby, kdyby druh v přírodě vyhynul, bylo kam sáhnout. Jak v takové situaci chtějí např. naučit šelmy odchované v zoo lovit, je otázka. Tu však neřeší. Chtějí vytvářet geneticky pestrou záložní generaci a jsou-li geny některého zvířete v populaci už bohatě zastoupeny, zvíře či jeho děti zlikvidují. V zájmu ‚záchrany druhu‘ dokáží zoo projevit obdivuhodnou bezcitnost a bezohlednost, podobnou logice přírody: žádné pomáhání. Jenže zoo není příroda, k té má daleko. Zvířata jsou zde drasticky omezena v pohybu, nemohou lovit, nemají volbu zachránit se útěkem nebo útokem, řešit situace, učit se, vyvíjet se. Jsou zcela vydána na pospas člověku a vystavena dennodenně zástupům obdivovatelů, ať chtějí, nebo ne. Navíc má každý organismus schopnost přizpůsobení, takže i zvířata v zoo vyvinou brzy vlastnosti, které jim pomohou v zoo, ale znamenají smrt v přírodě (jde např. o odlišnou stavbu těla). To, co nejvíce zvířata potřebují, je život v jejich přirozeném prostředí a jejich ochrana v něm. Ano, zoo mají reintrodukční programy, ale u některých druhů, jako jsou např. šelmy, je návrat do přírody je velmi obtížný a prakticky se nekoná. Podle logiky EAZA jsou zvířata od chovatelů, z cirkusů, a zvířata ze zoo, jejichž geny jsou v populaci dostatečně zastoupeny, bezcenná a měla by být ,,humánně eutanazována“, aby neujídala potravu cennějším. Zvířata se však množí bez omezení, aby se nenudila, péče o mladé je bezvadné rozptýlení. Množení řídí v EAZA koordinátor chovu a když doporučí nemnožit, množí se v praxi stejně neomezeně dál. Podle novely zákona proti týrání zvířat mají soukromí chovatelé u téměř všech šelem zákaz množení – nikoli ale zoo…

Co jsme proti tomu v 2 tváře zoo v uplynulých 2 letech dělali:

Napsali jsme na ministerstva životního prostředí, zemědělství a na Komoru veterinárních lékařů. Z posledních dvou organizací jsme dostali krátké zamítavé stanovisko, odvolávající se na management chovu. MŽP navrhlo svolání schůzky, které se účastní MŽP, my a ředitelé zoo. Souhlasili jsme a začali se na schůzku připravovat. Loni v létě proběhla na MŽP přípravná schůzka mezi námi a MŽP, na níž jsme si ujasnili své cíle a dohodli jsme svolání schůzky s řediteli zoo na říjen. Domluvili jsme se tam také, že formou videokonference se schůzky zúčastní náš spolupracovník a přítel, americký biolog Marc Bekoff, blízký spolupracovník slavné Jane Goodallové a autor knih o zvířatech, s jehož názory zcela souzníme. Pana Bekoffa jsme oslovili a obratem přišla jeho odpověď se souhlasným vyjádřením. A tak jsme se připravovali a připravoval se on. Když jsme do jara nedostali pozvánku na schůzku, ozvali jsme se sami. Co jsme se dověděli? Schůzka už proběhla, nebyl připuštěn ani tisk, ani my – ředitelé zoo dali jasně najevo všem, ať od opozice jejich způsobů dají ruce pryč.

Tím jsme se zabývali. Dle paní doktorky JUDr. Hany Müllerové z Ústavu státu a práva, kterou jsme oslovili, jednají zoo ve své současné praxi protiprávně. Vtip je ovšem v tom, že každý právník může zákon vyložit podle svého. A zoo mají dobré právníky, styky i známosti. Definitivně může rozhodnout jen Nejvyšší soud.
Publikovali jsme své články v Kulturních novinách, Deníku N, Právu. Ve spolupráci s právníkem jsme vypracovali pozměňovací návrh k novele zákona proti týrání zvířat (dosud nemáme zprávu, že by byl projednáván). Komunikovali jsme ale se Sněmovnou Parlamentu ČR a jejím předsedou, který určil dozorujícího, aby byl návrh určitě přečten a vyjádřil nám spolu s několika poslanci podporu.

A marně jsme se snažili chránit zvířata. Záměrně se rozbíjí vajíčka orlů a puštíků, zabíjejí se kopytníci, lvi, hroši, tygři, paradoxně nejvíc druhy, které jsou zaneseny v EEP (Evropský záchovný program).

Naše návrhy jsou následující:

1. Spolupracovat i se zoo mimo EAZA, celosvětově, nabízet přespočetná zvířata do zoo po celém světě. Tím podstatně klesne nutnost zabíjení.
2. Spolupracovat s vybranými dobrými chovateli, kam zoo může svěřit zvíře do doby, než se pro něj najde umístění.
3. Zeštíhlit chovy, zoo by se měly přeměnit na záchranné stanice pro zvířata, která nelze navrátit do přírody. Zoo zde mají být primárně pro zvířata, ne pro lidi.
4. Vypracovat mnohem masivnější programy reintrodukce a zasadit se o ochranu zvířat v divočině.
5. Vybudovat rezervaci, kde budou umístěna přespočetná zvířata ze zoo a odebraná z nevhodných chovů. Ani např. zvířata z cirkusů se kvůli příbuzenské plemenitbě nemnoží jen tak, i tam v minulosti vždy byly vedeny plemenné knihy.
6. Držet občas v době říje páry odděleně (ani v přírodě samice nezabřezne pokaždé a nezabřeznutí nemusí nutně znamenat, že se zacystuje atp.)
A tak jsme tady a bojujeme – a potřebujeme každého z vás, kdo má možnost naše informace poslat dál či přímo pomoci.

Naši petici najdete tady

a náš profil zde.