Svatost
Fejeton o nesvatosti a svatosti.
V těchto dnech se Jeho Svatost chystá na návštěvu. Konkrétně Jeho Svatost katolicky křesťanská – protože na současné Zeměkouli máme ještě jednu Jeho Svatost: vadžrajánově buddhistickou.
Katolicky křesťanská Jeho Svatost se v září chystá navštívit Slováky. Konkrétně Slováky očkované proti covidu, protože Jeho Svatost nedávno vyhlásila, že s neočkovanými lidmi se setkávat nebude.
Rozhodnutí katolické Svatosti vzbudilo členitý ohlas ve veřejnosti, včetně dalšího do mé rozsáhlé sbírky československých lidových vtipů. Podle něj to odteď budou mít katolíci rozdělené:
ti očkovaní se budou setkávat s papežem Františkem,
ti očkovaní AstrouZenecou se budou setkávat s papežem Janem Pavlem II.,
a ti neočkovaní se budou setkávat s papežem Benediktem XVI. protože na něj od jeho odstoupení prý kašle každej – a pořád žije.
Nevím, do které z těchto skupin budu nakonec patřit já, ale jako římský katolík musím říct, že způsob, jakým se naše církev zapojila do očkovací kampaně, mě nutí k zamyšlení se nad podobenstvím o zlatém teleti. Prosazování jediného myšlenkového směru, jednotná masovost a doktrinářská misijnost – tedy právě ty rysy, které mě v církvi vždy nejvíc odpuzovaly – v souvislosti s covidem narostly rekordním způsobem. V Rakousku se očkuje v hlavním svatostánku celé země, primariátní katedrále svatého Štěpána, která byla postavena paralelně s pražskou katedrálou svatého Víta a má ve své zemi stejný význam. Církev na celém světě se dokonce vzdala některých zavedených rituálů, jako je ponoření rukou do vody při příchodu a odchodu z kostela a potřásání rukou s lidmi, s nimiž se na mši potkám, na znamení lidského bratrství. Konkurují tak nejen prorektorovi Univerzity Karlovy v Praze Janu Konvalinkovi, který prosazuje, aby neočkovaní byli postiženi vyššími odvody na zdravotní pojištění, ale i velkým firmám, jako je Facebook a Google, které přijaly rozhodnutí, že zaměstnanci, kteří se do října 2021 nedají očkovat, se po lockdownu nesmějí vrátit do jejich kanceláří – anebo americké hudební skupině Offspring, která přes svou manifestovanou punkovost vyhodila bubeníka Peta Paradu; přestože očkování neodmítl, ale trpí autoimunitním syndromem, který mu očkování neumožňuje. Jediný zásadový hlas pro ústavní rovnost jsem zaslechl opět ze Slovenska, kde zpěvák Richard Müller odmítl odehrát koncert jen pro očkované s argumentem, že nebude podporovat apartheid.
Ale zpět k naší církvi: na druhou stranu - ve velké organizaci je shora dolů daleko. Jeden z kněží z našeho kostela, který existenci covidu nezpochybňuje (ani nemůže, jeho kolega, kněz bezdomovců, na něj zemřel), ale vnímá ho jen jako jeden z jevů stávající apokalypsy a hlavně věří v boží pomoc – po celou dobu lockdownu, kdy byly kostely uzavřené, poskytoval všechny úkony a útěchu u sebe na faře, a u vědomí, že kromě těla může trpět i duše, s věřícími mluvil bez roušky – pod níž není vidět, zda se na tebe druhý směje či zda se mu při smutném vyprávění chvějí rty. Kdykoli vzpomínám na našeho pana faráře, vzpomenu si i na další dva přátele: V. a J:
Moje kamarádka V., ačkoli má dvě děti, každý den po práci jezdí na onkologické oddělení nemocnice, kde si povídá s pacienty a modlí se s nimi. Před časem onemocněl i její tatínek, se kterým byla v nemocnici několik dní a doprovodila ho k smrti. Tatínek jí odkázal nějaké peníze, za které v obci Ratíškovice na Moravském Slovácku letos s manželem postavili dům. Když na Slovácko udeřilo tornádo, urazilo trasu dlouhou 26 kilometrů a pobořilo sedm obcí – načež se 800 metrů od jejího domu roztrhalo…
(Místní obecní policista, který bydlí ve vedlejší vesnici, ovšem o dům přišel – a tak mu V. obratem nabídla, aby bydlel s nimi...)
Můj kamarád J., bývalý odhadce zemědělských ploch, se na stáří z potřeby většího smyslu přeškolil na sociálního pracovníka. Dnes je mu 64 let, vychoval čtyři děti, od jednoho z nich má doma vnouče. V době, kdy má za sebou několik infarktů, je v důchodu, a už by se mohl starat o sebe, včas zachytil, že na jeho bývalého klienta (jak to tak u nás bývá) spadla s plnoletostí dopravní exekuce z doby jeho dětství, kterou mu J. s pár dalšími altruisty zaplatili, aby se nezvětšovala. J. nedávno začal trpět zánětem trojklanného nervu – ale v tyto dny denně chodí balit do bytu své bývalé klientky, které na smrtelné posteli slíbil, že její věci přestěhuje k synovi.Když byl lockdown, celá rodina, se kterou můj přítel J. bydlí ve společné domácnosti, onemocněla koronavirem. Přestože spolu byli 24 hodin denně a J. není očkovaný (nechce, ale ze zdravotních důvodů ani nemůže) – J. se nákaza vůbec nedotkla…
Příběhy lidí jako je V. a J., včetně jejich „božích point“ mě přivedly k myšlence, že je asi v pořádku, aby vůdci světových náboženství, které každý zná, nesli zvykový titul Svatosti s velkým S. Svatost s malým s (slovo, které vyjadřuje skutečnou vlastnost svého nositele) je ovšem zase vyhrazena těm, kteří nemají žádnou funkci a které skoro nikdo nezná - ale kteří za své činy už za života dostávají z nebe odplatu...