Kultura a umění Kultura,Osobnosti

Deník Petra Vaňouse, 16. – 29. srpna 2021

16. 8. Malvazinky, Praha 17. 8. Galerie Rudolfinum 18. 8. Galerie Rudolfinum 19. 8. Galerie Rudolfinum 21. 8. Na chatě 25. 8. Mezipaměť_vernisáž_(c) Galerie Rudolfinum, foto Jan Slavík, Zleva P. Mrkus, D. Hanzlík, F. Nitsche, Petr Vaňous, Petr Nedoma, Adéla Matasová 27. 8. Galerie Klenová, výstava Zpřeházená evoluce Aleny Anderlové 28. 8. Klenová

Jaký bude, je, byl rok od března 2021 do března 2022 z pohledu osobností spjatých s výtvarným uměním? Celoroční seriál, v němž celkem 26 umělkyň, kurátorů, teoretiček a sběratelů umění tvoří společný deník, směs profesních, osobních i celospolečenských reflexí, vždy autorským záznamem dvou týdnů.

Petr Vaňous (1975) je nezávislý kurátor, teoretik a publicista, jedna z klíčových osobností spojených v tuzemsku se znovuobnoveným zájmem o malbu po roce 2000, a s objevováním jejích proměn v postmediální době. Podílí se na koncepci Galerie Dům v Broumově a pražské Galerie Vyšehrad. V roce 2008 spoluzakládal Společnost Topičova salonu v Praze. Působil jako redaktor ve čtrnáctideníku Ateliér, v Art a Antiques i A2, pravidelně spolupracuje s redakcemi Revolver Revue a Revue Art. V letech 2011 až 2018 vedl s Jiřím Petrbokem ateliér kresby na pražské AVU. Jako kurátor je autorem příliš velkého počtu výstav, než abychom je zde mohli byť v nějakém zodpovědně zúženém počtu uvádět, namátkou třeba Resetting. Jiné cesty k věcnosti, GHMP, Praha, 2007-8, Motýlí efekt?, Galerie Rudolfinum, Praha, 2013, nebo zcela aktuálně v době psaní Deníku otevřená výstava Mezipaměť, Galerie Rudolfinum, Praha, 26. srpna – 31. října 2021. Podobně mezi mnoha publikacemi a katalogy zmiňme alespoň výjimečnou, loni vydanou knihu SPECTRUM (BiggBoss, 2020), zahrnující dílo pětačtyřiceti malířek a malířů narozených u nás v sedmdesátých a osmdesátých letech, jako zprávu o současné situaci na poli malby.

16. 8.

Zítra to začne, dnes ještě klid. Získal jsem na víc jeden celý den. Pracuji. Píšu. Honím resty. Pes má průjem. Před domem rostou žampiony. Lípy lepí. Není vidět přes přední sklo auta. Musím přeparkovat.

17. 8.

První den instalace v Rudolfinu. Obědváme s Frankem Nitschem hamburgery v pracovně vedoucí oddělení PR. Povídáme si o Havekostovi. Má rád Franka Zappu. Je tu jen na skok, napne velký obraz a zase jede zpět do Berlína. Venku je krásně. Nafasoval jsem bílé rukavičky. Celé odpoledne přehazuji obrazy sem a tam a čas od času si odskočíme s Danem H. na cigaretu. Nad Vltavou se honí studený vítr. Večer, na který jsem se těšil, je pryč dřív, nežli začal.

18. 8.

Ráno, brzy. V tramvaji potkám Nikla, který spěchá na jinou tramvaj. Ahoj! Celý den se motáme po galerii. Vpodvečer obrazy visí. Dolaďují se projekce. U Parlamentu mají dobrou plzeň. Je čas jen na jednu. Venku je nevlídno.

19. 8.

Kontrola instalace, dolaďování, popisky, hovory, dojmy, únava. Kunsthalle, prohlídka objektu. Určitě velkorysé! Tři plzně u Ferdinanda a domů. Děti nechtějí spát. V půl dvanácté mám pocit, že je mi 100 let. Noční venčení psa. Klidná letní obloha, ale už chladno. Lehký vítr šumí v korunách stromů.

20. 8.

Dopoledne vyřizování korespondence a mailů. Pracovní přetlak, ale…odpoledne balení a vyrážíme na chatu. Prší. Benzín šel nahoru. Nekonečná cesta. Samé objížďky a semafory. Podvečerní procházka. Pod hrází hraje country. Lidé posedávají, klábosí a popíjejí desítku. Vůně klobás a hořčice. Nad rybníkem vyšla první hvězda. Měsíc se kulatí. Všude klid. Vlhko. Večer, konečně, čas na knihu. Radost!

21. 8.

Výročí okupace. Uprostřed lesů a luk. Dozrávají špendlíky. Při koupání v rybníce jsem potkal známé. Sraz v hospůdce na hrázi. Hovory o všem možném, jenom ne o politice. Přijela nás navštívit kamarádka. Večer jsem si opekl učňovský vuřt. Byla vysoká hvězdná obloha a kulatý měsíc.

22. 8.

Od rána prší. Velká dlouhá snídaně. Procházka do lesa. Pár rozmočených hub. Lesy kolem zničené. Vytěžené. A těží se dál! Odpoledne nervozita z návratu do Prahy. Balíme, uklízíme. Objížďka. Okresky. Stmívání v krajině. V Praze až za tmy. Únava z odpočinku. Zítra začne svižný pracovní týden.

23. 8.

Neklidné pondělí. Několik nepříjemných telefonátů. Plánování práce na pozdější období. Promýšlím název další výstavy, ale moc to nejde. Dělám korektury katalogu do Broumova. Voláme si s autorkou a ubezpečujeme se, že se tam v září oba těšíme. Pár organizačních telefonátů z Rudolfina. Dnes hodně kávy. Kávový den. Večer před spaním Colombo. Zítra finále před otevřením.

24. 8.

Ráno neúspěšná návštěva dětského zubaře. Terinka bude muset pod narkózu. Vyřizování úředních věcí. Běhám po Praze. Ve Spálence jsem našel v bedně nějaké detektivky. Kdy se k nim dostanu?! Večer předvernisáž pro sponzory a podporovatele galerie. Procházíme výstavu. Pozorní návštěvníci. Dorazil také Ivan. S autory odbíháme na cigaretu. Největší kuřáci jsou Frank s Danem. Výborné červené víno. Nečekaně příjemný večer. Po 22 hodině výluka tramvají mezi Klárovem a Andělem. Jedeme s Danem přeplněným náhradním autobusem.

25. 8.

Blázinec od rána. Dopoledne tisková konference. Opakování informací o výstavě až do bezvědomí. Končíme s tím po 13 hodině. Potom jsme pozvaní na oběd. Příjemná společnost. Obědváme na lodi. Vltava ochlazuje vzduch. Já vidím na Karlův most, opět zalidněný turisty. Je krásný den. Rozcházíme se ve čtvrt na čtyři, abychom se opět sešli na vernisáž. Pak uvedení projektu a konečně můžeme všichni na chvíli vypnout. After party se přesunula z Rudolfina do Parlamentu. Domů jedeme s Petrou taxíkem.

26. 8.

Ráno odjezd na Klenovou. Instalace výstavy Aleny A. Venku prší. Do pošumaví se již vloudil podzim. Nemají pro mě ubytování na hradě, protože je tu česko-německé sympozium. Na večer tedy jedu do Klatov do hotelu, který má dole pivnici („Dům smutku, má v přízemí, bar“ = V. Holan). Vyřizování mailů, telefonát domů a spát.

27. 8.

Znovu Klenová. Popisky, úpravy, dodělávky. Přivezli katalogy. Kontrolujeme s Alenou. Grafika dobrý, občas ulítla barevnost reprodukcí, ale celkově fajn. V dešti cesta autem zpět do Prahy. Odpoledne s rodinou. V pražském bytě začíná být chladno, jako vždy na podzim. Prodlužují se zvuky z ulice. Na noc zavíráme okna.

28. 8.

Dopoledne vaříme. Oběd. V jednu opět na Klenovou. Ucpaná dálnice, navigace mě vede jinudy, stop, cyklistický závod. Volím jinou možnost a opět za nějaký čas dojedu k další uzavřené silnici. Časový skluz už začíná být krizový. GPS je zmatená. O závodu neví nic. Volám domů. Petra projíždí možnosti nejkratší cesty na googlu. Nakonec jednu spodem přes „strakonickou“. Chvíli dálnice, pak už jen okresky a ještě horší silnice. Telefon na Klenovou, hlásím zpoždění. Nakonec dojezd tři minuty po šestnácté. Vybíhám z auta a rovnou na plac uvést výstavu. Překvapivě hodně lidí. Jsou tu dnes tři vernisáže. Třetí v pořadí, po nás, fotografie Sylvy F. Hraje tu Jan Burian. Příjemně kousavý, jako vždy. Padá na mě únava. Pivo až v Klatovech, stejný hotel, rychlé ubytování, ve výčepu už na mě čeká Alena s přítelem. Klábosíme. Příjemně relaxujeme. Vplynutí do noci je pozvolné. Večer s filmem Vražda po našem. Posledních pět barevných minut jinak čb filmu už nevidím. Spím a zdá se mi o otevřeném okně, které nejde zavřít. Hotel je plný nočních zvuků.

29. 8.

V deset vyrážím. Převoz katalogů. Návštěva klatovského ateliéru Aleny A. Káva a čokoláda. A cesta zpět do Prahy. Bez kolizí. Odpoledne s rodinou. Venku střídavě prší a svítí slunce. V podvečer jdu ven s dcerami a psem. Ochutnáváme zralé špendlíky, jsou tu žluté a červené, sbíráme žaludy, kreslíme do škváry na hřišti hvězdy, houby a žáby. Kolem se trousí pejskaři. Stmívá se. Konec léta a s ním jakási podivná melancholie. Ale zase aspoň, konečně, začne školka!