Literární předělávky
Nad českým překladem dnešní doby a odstavcem z poslední knížky Petera Handkeho.
Podzim 1981 ve vojenském útvaru 8060/A ve Stodu (okres Plzeň-jih) v rotní kanceláři, ráno před příchodem „lampasáků“. Z rádia zní nejnovější hit. Olivia Newton-John dychtí po fyzickém kontaktu („Let‘s get physical…“) V ovzduší, kde by se dal testosteron krájet, se zpěvaččina výzva setkává s živým ohlasem… Pojednou do všeobecného veselí desátník absolvent Richard N. ucedí: „To sem zvědavej, jak to zas ty naši pitomci předělaj.“ Pak vyskočí, rozcvičkově kmitá pažemi a parodicky notuje: „Fyzička! Fyzička!“
O čtyřicet let později. V poslední knížce Petera Handkeho Můj den v jiné zemi (Handke, P: Mein Tag im anderen Land. Eine Dämonengeschichte. Suhrkamp Verlag Berlin, 2021, 96 s.) se setkávám s fascinujícím obrazem. Obrovská policistka chřestící pouty a dalšími odznaky moci sebou v kostele praští na kolena, dovleče se k oltáři, kde dlouho potichu klečí… Odstavec zabírá čtrnáct řádků (s. 75–76), to podstatné tkví v Handkeho jazyce…
Pasáž o ženě v kostele přišla naposledy zkrátka v české mutaci Houellebecqovy Mapy a území (v 1. vydání roku 2011 i ve 2. vydání roku 2019): „Zpovídala se z nějakých hříchů? Měla nemocné rodiče?“ (s. 136) Za otázkami následují v originále dvě věty, jež překlad kliďánko vypustil: „Les deux, probablement. Sa foi paraissait grande.“ (Doslova: „Pravděpodobně obojí. Její víra se zdála veliká.“) Dilema přiřazení číslovky (aby se nevztahovala k rodičům, tj. že nemocní byli „oba“) tak odpadlo. Leč vynechána byla také věta o veliké víře. Autor se románem přihlásil ke „kulturnímu katolictví“, překlad ne tak docela…
Termín „die Vorbeterin“ je frekventován v první novele Herty Müllerové přeložené do češtiny. Zatímco samotný ekvivalent daného termínu („žena, která předříkává modlitby“) jakž takž ušel, některé další reálie byly přiblíženy či transponovány tak, že výsledná parodie „kulturního katolictví“ s (nešťastným) názvem Cestovní pas to dotáhla až k veřejnému předčítání bezděčně komických ukázek v rámci výročního vyhlašování překladatelské anticeny Skřipec členem poroty Václavem Jamkem. (Použit byl i můj článek „Odliterárnění“, který vyšel v internetových Kulturních novinách na přelomu zimy a jara 2011.) Nápravy se jen tak nedočkáme, neboť nakladatelství se dostalo do úpadku…
Zpět k počátečnímu zážitku: Na Olivii Newton-John nakonec jaksi nedošlo; česká coververze písně Physical nevznikla. Elton John o něco později s písní I‘m Still Standing (v podání Karla Gotta „Mám styl Čendy“) takové štěstí neměl… Michel Houellebecq a Herta Müllerová dopadli u nás (mám za to) ve výše uvedených příkladech spíše jako Elton John. Jako pointa se neodbytně vtírá vzpomínka na někdejší sýčkování Richarda N. Jakpak asi odstavec (a Handkeho knížka vůbec) dopadne v české mutaci?
O nositeli Nobelovy ceny za literaturu Peteru Handkem jsme v KN pojednávali v souvislosti s jeho hrou Zdeněk Adamec, která vypráví pravdivým příběh mladého muže toho jména, který se roku 2003 na protest proti českému kapitalismu upálil na stejném místě jako 34 let před ním Jan Palach.