Piccadilly Circus
Vivian de Sola Pinto popsal básnickým jazykem své marné snění o pravdě.
Bloudím a zevluji zástupem žen,
Jejichž vlasy a zuby jsou falešné,
Jejichž rty a tváře mají umělou barvu,
Jejichž šat je z umělého hedvábí a sametu,
Jejichž hovory jsou hlavně lži.
A vzpomínám si,
Kterak jsem jednou snil o Pravdě:
Zřel jsem ji jako krásný, zelený strom,
Rostoucí na travnatém, otevřeném místě,
Při chladné, tekoucí vodě…
Ten strom je poražen.
Jeho míza je dávno vyschlá.
Snad zlomek z něho dosud někde tkví,
Zasazen v přepjaté, ohyzdné budově.
Leč většinou se změnil v jedovatý prach,
Rozvátý po dusných uličkách čtvrtě chudých.
Anglický básník, překladatel a literární vědec Vivian de Sola Pinto (1895–1969) pocházel z rabínského rodu s portugalskými kořeny. Vyučoval na univerzitě v Nottinghamu a byl odborníkem na dílo D. H. Lawrence, jehož hájil před obviněním z obscénnosti. Báseň Piccadilly Circus přeložil Karel Offer a vydal v antologii Moderní anglická poesie (Nakladatelské družstvo Máje, Praha, 1948).