Fejeton Kultura

Na Nový rok, do studny skok (nebo jak je to přísloví?)

Obrázek nebo fotografie#30993

O probuzení k  předsevzetí.

Na Nový rok si přejí lidé něco dobrého, něco, co jim přinese potěšení z věcí, z příběhů, ze vztahů, ze života, z naplnění pocitu, že se narodili na správné Planetě, ale protože doposavad to nějak třeba nevycházelo, nebo to dokonce šlo z jejich pohledu od desíti k pěti, takoví pak rozjímaje na Nový rok, usoudí, že je třeba cosi změnit. Jakési své postoje, reálie, či činy...

Patrně z těchto důvodů se zvyk vytvořil: předsevzetí; o to magicky silnější, že právě na Nový rok1.

Ne, že bych se sebou byl nějak výrazně spokojen, ale na předsevzetí, hmm, jaksi nedošlo. Necítil jsem potřebu takto okultně formátovat svůj život dopředu. Ale okultní síly nikdy nespí2, a právě, když jsem spal, jaly se vykonat spravedlivou pomstu.

Zdál se mi sen. Sen o mých psech:
- - -
Moji psové jsou výstavní, takže je občas na výstavy vodím a vystavuji. I na jednu jsem vbrzku hodlal zavítat. Neměl jsem ale razítka v očkovacích průkazech na škrkavky. I šel jsem za zvěřinářem, zeptat se, co dělat. I mi řekl, že se to ‚hnedtakjentak‘ vyřešit nedá a doporučil mi, abych je nějak do té doby izoloval, aby ty škrkavky někde nechytili – třeba do skleníku. Tak jsem je zavřel do skleníku. Ale ve skleníku chytili svrab, a tak jsem pospíchal za zvěřinářem, co dělat. Podal mi nějaký sprey, že je mám po-sprey-ovat a zabalit je do igelitového pytle, aby jim koukala jen hlava, že to pomůže… ale nepomohlo, svrab držel. Pospíchám za zvěřinářem, jestli by se na psy přišel podívat a poradit. Zvěřinář ale odpověděl, že nemají razítko na psinku a že k nám nepůjde. Říkám, že žádnou psinku nemají. No ale prý by mohli. Ať jim raději nasadím plynové masky a že se staví.

Nasadil jsem psům plynové masky a čekaje na zvěřináře pozoroval jsem, jak uhynul nejprve jeden pes a potom i druhý. Příchozí zvěřinář konstatoval smrt. Do papírů napsal, že ze stresu.

Byl jsem ze smrti psů nějak nezvláště nesmutný, a tak mně ani nepřipadlo nemístné, že jsem je šel zakopat na konec zahrady s jakousi přirozenou neobřadností, ale při kopání přišla policie se zvěřinářem, a zatkla mě pro týrání zvířat.

...
Šli jsme dlouhou chodbou, kladli mi nějaké otázky a najednou jsme byli všichni přátelé – a i ti psové tam byli. Chodba se změnila v tunel, ten se zúžil, sklopil a všichni jsme padali do studny, která neměla dno.

A najednou jsem chtěl usmířit ty okultní síly, ty síly, které z mé mysli činí nástroj spravedlnosti, a učinil jsem předsevzetí, že se ze špatného snu vždy rychle probudím.

Na to se ale budu muset probudit.
Snad to dobře dopadne.3
- - -

  1. Ne, že by byl den Nový rok nějakým novým rokem. To je zvláštnost historického vývoje gregoriánského kalendáře, který se ve zmatku křesťanském vytvářel v době, kdy pozorování oblohy bylo ostrakizováno. Následkem byl dysfunkční kalendář, který se rozfázovával s pohyby Sluneční soustavy a slunovrat s rovnodenností se neustále vzdalovaly od kalendářních hodnot. Dokonce z toho při reformě vznikl daňový problém, protože se škrtaly dny, které neproběhly. Dodnes jsme tyto disproporce neodstranili.
  2. Přesto, že je vědecky známo, že žádná energie se v Kosmu neztrácí, že žádný emitovaný foton nemůže zmizet, přesto se v lidské společnosti rozhostilo přesvědčení, že lidský čin nemusí mít následky pro páchajícího.
  3. Vždy vše dopadlo dobře. Od paleolitu až po dnešek se lidstvu dařilo vždy dobře, občas jen jakási boční větev vymřela, jako neandrtálci, což čeká v současnosti i jiné.