Kultura a umění Domov,Kultura,Osobnosti

Niccolò Paganini v Karlových Varech, část první: Talíř

Portrét N. Paganiniho na inkriminovaném talíři (detail). Portrét N. Paganiniho na inkriminovaném talíři.

Příběh největšího světového houslisty všech dob a nejslavnějších českých lázní.

Mívala jsem čas od času sen, že jsem na staré půdě našla porcelánový talíř s podobiznou Paganiniho a darovala ho muzeu – a že jsem také vypátrala původ onoho talíře. To bláhové přání mi vydrželo několik desítek let. Možná se to jednou podaří někomu jinému…

Celý Paganiniho život provázejí nevyjasněné záhady a nepřesnosti. K těm méně závažným patří například otázka, proč jeho podobizny, jejichž množství se jistě blíží spíš stovkám než desítkám, jako by zobrazovaly pokaždé jiného člověka, ačkoli základní rysy jsou dodrženy. Přitom ho portrétovali i někteří proslulí umělci, u nichž jistě nelze předpokládat nedostatek dovednosti (např. Delacroix, Ingres aj.). Možná vnímali osobnost génia každý po svém. Pravděpodobně také málokterý z nich mohl pracovat klasickým způsobem, protože „sedět modelem“ odporovalo jak Paganiniho časovým nebo zdravotním možnostem, tak především jeho nátuře a životnímu stylu, i když se jistě alespoň několikrát takovému procesu podvolil. Proto asi nepřekvapí, že když už jednu konkrétní podobiznu sám považoval za zdařilou, dokonce nejvýstižnější, připsal pod ni své oblíbené rčení a přidal i podpis, místo a datum.

Zprávy o zmíněném portrétu se však rozcházejí a nejspíš už nelze zjistit, jak a kdy se dostal na porcelánový talíř vyrobený v Rybářích (kdysi obec Fischern, dnes část Karlových Varů). Podle Zdeňka Výborného (Paganini v Karlových Varech, 1961) existuje zmínka o talíři v anonymním článku nazvaném Etwas über Paganini, jenž vyšel roku 1908 v Neue Musikzeitung, Stuttgart, kde se mj. píše, že původní obraz přinesl do porcelánky umělec Schäfer, který jej prý dostal od Paganiniho darem. Vzhledem k tomu, že obraz byl Paganinim vlastnoručně podepsán, bylo rozhodnuto, že právě ten bude zdobit dno talíře, zhotoveného na počest jeho příjezdu do Karlových Varů. Avšak hotový výrobek se (prý z neznámých důvodů) nakonec k Paganinimu nedostal, ale „zůstal ležet nepovšimnut kdesi v Karlových Varech“. Talíř pak objevil místní publicista Moritz Kaufmann u obchodníka porcelánem Schiffnera v Rybářích, a odkoupil ho. Údajně se ale ztratil i originál obrazu, a tak se stala jeho kopie na porcelánu jediným důkazem existence zmíněné věrné podobizny, opírající svou exkluzivitu o tvrzení, že talíř byl vyroben pouze jako jeden kus.

Tím ale zprávy o unikátním talíři nekončí. Např. Jaroslav Čeleda nabízí hned dvě různé verze. Ve své starší publikaci uvádí, že talíř objevil na choru kostela v Karlových Varech ředitel kůru, aniž by bylo známo, jak se tam talíř dostal a který pražský malíř předlohu k němu zhotovil. Ve své novější knize (Paganini a Praha, 1940) pak Čeleda tvrdí, že první koncert v Karlových Varech odehrál Paganini 19. srpna 1828, což prý potvrzuje nejen tehdejší novinová zpráva, ale právě i datum na pamětním porcelánovém talíři. A dále, že talíř byl v Rybářích vyroben podle obrazu Georga Döblera z Vídně, střídal majitele, až ho získal do své sbírky císařský rada Fritz Donnebauer, který ho vlastnil do roku 1916. V soupisu jeho pozůstalosti však o talíři zmínka nebyla.

Až donedávna se historici shodovali na tom, že talíř existoval pouze jeden (což prý dokazují jeho četné fotografie) a byl vyroben na počest Paganiniho příjezdu do karlovarských lázní. Pokud by ale byla pravda, že datace na talíři odpovídala pobytu Paganiniho ve Varech, a dokonce i termínu jeho prvního koncertu tamtéž, máme zde další nesrovnalost. Faksimile jeho rukopisu na něm totiž uvádí, kromě citátu a podpisu, také místo a čas: Praga il 9 Gennaio 1829 (Praha, 9. ledna 1829). Jenže v Karlových Varech virtuos pobýval od 16. srpna do 3. října 1828, a víckrát se tam nevrátil. Udivuje mě, že mnozí, kdo v minulosti fotografii talíře ve svých knihách použili jako doklad Paganiniho karlovarského pobytu, se o rozporech v datu a místu nezmínili, natož aby je vysvětlili. Mistrův rukopis je sice trochu vzletný, přesto však čitelný.

Stanislav Burachovič v publikaci Slavní návštěvníci Karlových Varů z roku 2003 uvádí datum prvního Paganiniho koncertu 18. srpna a druhého 22. srpna, ale to je už víceméně podružný detail. Mnohem zajímavější je jeho zmínka o tom, že se v Rybářích okamžitě začaly vyrábět talíře s Mistrovou podobiznou, doplněnou o faksimile jeho podpisu. Vzhledem k tomu, že dr. Burachovič je současný známý historik a publicista, který se po celou dobu své kariéry věnuje práci pro karlovarské muzeum, navíc se odvolává na záznamy karlovarského kronikáře J. J. Lenharta, jenž v době Paganiniho návštěvy zastával v Karlových Varech úřad purkmistra (1827–1848), je nanejvýš pravděpodobné, že tato verze se nejvíc přibližuje skutečnosti. Na jediné známé fotografii slavného talíře je totiž vepsáno datum z Paganiniho pobytu v Praze, nikoli v Karlových Varech, takže se nabízí jediné vysvětlení – že podobných talířů bylo vyrobeno více.

Z celé té spletité historie pamětního talíře nejvíc vnímám sdělení, které si (v té době již velmi slavný) umělec pod svůj obraz zvolil a vepsal: „Velkých se nebojím, malými nepohrdám.“
(Mimochodem, v české filmové pohádce Pyšná princezna z roku 1952 zazněla obdoba této věty z úst krále Miroslava, kde radí bohatstvím poblázněnému ševci: „Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj.“) Až tristní se pak jeví chyba v knize Jaroslava Čeledy z roku 1940, kde autor předkládá čtenáři Paganiniho autograf na porcelánovém talíři protismyslně: „Velkých se nebojím a malými pohrdám.“ Rok vzniku knihy ale možná předjímá, že v tehdejší době nešlo o chybu, ale o společenskou objednávku či nutnost lži před cenzurou, kterou zvídavý čtenář snadno objevil, když si přeložil originál, uvedený v závorce za nesprávným překladem samotným Čeledou: „I grandi non temo, e li umili non sdegno.“ (Paganini a Praha, str. 97)