Poezie Kultura

Juliusz Erazm Bolek

Juliusz Erazm Bolek vpravo, vlevo překladatel Libor Martinek

Varšavský básník svou sbírku Sekrety życia, Kalendarz poetycki (Varšava, 2021) napsal ve spisovné polštině, avšak požádal herce a také básníka Andrzeje Rodyse, aby verše parafrázoval ve stylizaci na varšavský slang v duchu varšavského humoristy Stefana Wiechowského (1896–1979), zvaného Wiech. Překladatel použil v translaci spisovnou češtinu, ale jelikož nežije v hlavním městě Česka, v Praze, přeložil ji paralelně do sobě blízké ostravštiny. (Na přiložené fotografii je J. E. Bolek vpravo a L. Martinek vlevo).


Září

nikdy není pozdě na to
aby ses ohlédl zpět
vždy má cenu
něco si připomenout
odebrat nebo opravit
svět není ideální
někdy je však jeho náprava
tak snadná
a můžeš zvítězit


néni ani za cypa dluho na to
obyš še podivál do zadku
furt ma premíju
čosik si připoménuť
vyhodiť lebo aj opraviť
šak sfjét néni ideálni
tož časém je tak fajně
jak ho opraviš
a mužeš aj dať všistkim
na řiť

 


Říjen

možná už nemáš sil
možná v tvých plachtách
usnul vítr
možná možná možná
je to jen fata morgana
tvých rozpálených myšlenek
když uklidníš dech
můžeš se vznášet
ještě daleko
za hranice únavy
někdy je cíl blíž
než si ho dokážeš představit
jenom je ho třeba najít


kaj še poďéla tfoja šila
či v žaglu tfojim
zachrapál víter
čekaj čekaj čekaj
to iny je pjeron fantasmagoričny
tfych rozgřanych myšli
kjej uspokojiš dych
možeš fruvač
daléko ješče
za médze zménčeňa
od čásu do čásu cél maš bliš
niš si ho vyobražiš
mušiš ho tylek pošukač



Listopad

jenom několik slov
vykradených
z prstu mlhy
kapajících jako slzy rosy
v oku plamene
vzpomínky
které nepolkne oheň
v paměti
síla
nekončící se přežití
ozvěna dní
vlastní hlas
listí když zahaluje stromy
skrývá vlastní tajemství
ručičky hodin
stále se posunují
ale čas se
zastavil


tylek pare slóv
skradnutych
s palcuf smogu
tečucich jak te lzy rosy
f očach plomjéni
spominky
co ich nezjadl ohyň
f pamněči
šila
něskončoné přežiči
echo dňich
sfuj hlos
lišče kiedy zakryva dřéva
ukryvaju sfojé tajomstva
rafijky zegaruf
šinu sa furt
však čos še
zatřymol



Prosinec

přichází čas ztišení
když všechno umírá
zpomaluje svůj rytmus
možná je to jenom sen
tehdy v soustředění
nebo radostném bláznovství
rodí se malé okamžiky
které dávají prostoru
nový tvar
vysypávají se směrovky
které vedou
do nového světa


přychodži pora cicha
kjedy všystko umjerá
zvalnia sfój chód
chyba to tyle sen
a fčil ve skupjéňu
či blaznofstvě vesolym
počinaju še chfilečky
co daju přestřéni
novy kštalt
sypu še ukazatěle
co vedu
do novyho švěta

 


Juliusz Erazm Bolek je básníkem, prozaikem, fejetonistou, autorem scénických děl. Debutoval v r. 1980. Věnuje se milostné, filozofické, reflexivní a satirické poezii. Vydal několik sbírek poezie. Jeho básně byly publikovány také v různých almanaších a antologiích. Je proslulý nekonvenčními způsoby zveřejňování poezie, mj. na básnických plakátech, ubrouscích, nálepkách, prezentacemi typu zvuk a světlo, poezií na zastávkách veřejné hromadné dopravy, laserovými projekcemi básní. Je tvůrcem nových literárních žánrů, mj. dialogové básně a EFP (e-mailových fejetonů poetických). Od r. 1986 vede nezávislý umělecký časopis Enigma. Ludzie * Sztuka * Myśli (Enigma. Lidé * Umění * Myšlenky).

Přeložil a perex i biografickou poznámku napsal Libor Martinek.