Poezie Kultura

Ocún

Foto Wikimedia Commons

Sta číšek se pro slzy října vzpjalo, jak píše Joséphin Soulary (1815–1891), generální inspektor knihoven města Lyonu, označovaný současníky za Benvenuta Celliniho básnické formy.


Vzal člověk plod, jejž počasí mu dalo;
zem vysílená, kde díl jeho, ptá se.
Na vlhkých lukách ocún pozvedá se,
sta číšek se pro slzy října vzpjalo!

Mé mládi všecko dalo, co v něm plálo,
chce duše spát, kvil zní v mé písně hlase
a v brázdách srdce v bledé svojí kráse
sta jednotvárných, smutných květů vstalo.

Toť, upomínko! tvůj truchlivý květ
nám roste z ňader jako z půdy jed
v tom květu, který roven liljím niv.

Pryč odhoď jej, on ledný úsměv hostí!
Kdo lásku hledá v něm? — Květ minulosti,
mřeš jeho šťavou, slzami je živ.


L'homme a cueilli les biens que la saison lui donne
La Terre, à bout d'efforts, lui demande merci,
Et, sur les prés fangeux, le colchique d'automne
Ouvre aux larmes d'octobre un calice transi.

Ma jeunesse a livré tous ses trésors aussi,
Au sommeil des désirs mon âme s'abandonne,
Et dans les grands sillons de mon cœur obscurci
S'étale tristement une fleur monotone.

C'est lui, le Souvenir! livide floraison
Qui s'incruste en nos seins, comme au sol ce poison
Am~r semblant du lis, dont le printemps s'enivre.

Jette, enfant, cette fleur au sourire glacé
Qu'y chercherait Pamour?–C'est ta fleur dupasse,
Dont le suc fait mourir et que les pleurs font vivre


Přeložil Jaroslav Vrchlický, vyšlo v antologii Moderní básníci francouzští (J. R. Vilímek, 1893)