Kultura a umění Věda,Kultura

Člověk, to zní směšně

Mapa zmenšování Aralského jezera

Dějiny lidstva se dají vyprávět také jako dějiny chybných rozhodnutí.

Anglický novinář Tom Phillips, působící na webu BuzzFeed a v neziskové organizaci Full Fact, sepsal do jednoho svazku nejkřiklavější příklady nevyléčitelného lidského sklonu k pošetilosti: od dob australopitéků až po jednadvacáté století. Nic neohrožuje existenci druhu hrdě se nazývajícího Homo sapiens sapiens tolik jako jeho nadčasová sebestřednost a nesoudnost, projevující se notorickým opomíjením zjevných rizik. Výklad je oživen četnými zábavnými odbočkami a odkazy na současnou popkulturu, autor neopomene ani jednu příležitost blýsknout se sarkastickými bonmoty: „(…) vedle každého úspěchu, díky kterému jste hrdi na to, že jste člověk (umění, věda, hospody), vždycky stojí něco, kvůli čemu jen nevěřícně a zoufale kroutíte hlavou (válka, znečištění ovzduší, hospody na letištích).“

Phillips v podstatě navazuje na tezi Jareda Diamonda, že zemědělství a s ním spojené budování stálých sídel naprosto logicky vedly ke všemu, co nám dodnes ztrpčuje život, společenskou nerovností počínaje a pandemiemi konče. V mnohém vychází také z Daniela Kahnemana – náš základní problém vidí v lidském rozumu, tj. schopnosti abstrakce, kterou lidé využívají hlavně k ignorování faktů, nezapadajících do jejich myšlenkových schémat: „naše touha pochopit svět a nacházet vzorce nás vede k tomu, že trávíme spoustu času přesvědčováním sebe sama, že svět funguje určitým způsobem, zatímco ve skutečnosti tomu tak ani náhodou není.“ Historii líčí Phillips z plebejské perspektivy jako sérii zbytečných katastrof, způsobených nekompetentním rozhodováním. Postavy z učebnic jsou líčeny v krajně nepříznivém světle. Kolumbovu plavbu popisuje autor jako komedii plnou omylů, ovšem s mimořádně tragickými následky (kde jsou ty časy, kdy se docela vážně navrhovalo Kolumbovo svatořečení…), zmiňuje spektakulární vojenská selhání, jakým bylo třeba dobývání aleutského ostrova Kiska za druhé světové války, i nesmysly hlásané renomovanými vědci jako např. N-záření, s nímž přišel René Blondlot. Rozsáhlou pasáž věnuje sloučenině jménem „tetraethylolovo“, kterou se donedávna vylepšoval benzín, neboť to bylo ekonomicky výhodné, ačkoli už bylo obecně známo, že otrava olovem poškozuje mozek, takže „několik generací dětí bylo otráveno tak, že to ovlivnilo jejich inteligenci (mimochodem, tyhle generace řídí posledních čtyřicet let náš svět) a existuje možnost, že jsme způsobili globální vlnu kriminality (…) jen proto, že Thomas Midgley chtěl vydělat o tři centy na galonu navíc… no, to je hodně dlouhý a hodně brutální vtip.“

Phillips popisuje významná kolektivní selhání soudnosti, jakým byl třeba katastrofální pokus o vybudování skotské koloniální říše ve středoamerickém Darienu (po kterém přišlo samotné Skotsko o nezávislost), čínské tažení proti vrabcům, které způsobilo obrovský hladomor, nebo všestranná podpora, kterou USA nekriticky poskytovaly afghánským mudžahedínům (natáčely se o nich i oslavné filmy), dokud tyto bojůvky nepřerostly supervelmoci přes hlavu. Výčet nešetří prakticky žádný stát ani ideologii, zahrnuje také brutální intriky na dvoře osmanských sultánů, proměnu mayské pyramidy Nohmul na štěrk pro stavbu silnic, lysenkismus, globální finanční bubliny, bizarní výstřelky někdejšího ekvádorského prezidenta Abdalá Bucarama, horlivé vysazování invazních druhů typu australských králíků, hysterický antikomunismus mccarthyovské éry či zánik Aralského jezera.

Bylo by jistě snadné vysmívat se z odstupu vší té sebevražedné stupiditě dob dávno minulých, autor ovšem nezapomíná ani na současnost, která není zase tak osvícená, jak se tváří. Projevem civilizace poučené z někdejších chyb se nezdají být dejme tomu energeticky absurdně náročná těžba kryptoměn ani praxe bohorovně ponechávat vysloužilé družice coby odpad na oběžné dráze; pro tuto naši schopnost zaneřádit i vesmír už existuje speciální termín „Kesslerův syndrom“. Phillipsova kniha vyšla v originále v roce 2018, takže v ní najdeme i narážky na vyjednávání Donalda Trumpa s Kim Čong-unem nebo na jmenování nové italské vlády, již šedesáté páté od druhé světové války (od té doby přibyly další dvě, jak ostatně Phillips předpovídal), autor se také ironicky zmiňuje o brexitu a reflektuje aktuální situaci na trhu s bydlením: „Poznámka pro mileniály: domy jsou ty velké věci z cihel, jež si nikdy nebudete moci dovolit.“

Spásu pro lidstvo nevidí Phillips ani v neustálém zdokonalování technologií: „Chceme si myslet, že se počítače rozhodnou racionálnějším způsobem než lidé, jenže počítače ve skutečnosti spíše jen zesílí veškerá informační zkreslení a chybné předpoklady, kterými je nakrmíme.“ Koneckonců ani vědci nejsou imunní vůči selháním, což dokládá přehled, kolik nezpochybnitelných kapacit se fatálně mýlilo v autoritativních předpovědích ohledně budoucnosti svého oboru (o tom je ovšem český čtenář dávno informován díky Ludvíku Součkovi a jeho Obrazovému opravníku obecně oblíbených omylů).

U populární práce se snad dají omluvit i jisté nepřesnosti (ať už padají na vrub autora, nebo překladatele): například favoritka osmanského sultána v sedmnáctém století se jen stěží mohla jmenovat Cukrová kostka, jak vědí nejen obyvatelé Dačic. Nabízí se samozřejmě otázka, zda autorův přístup není až příliš bulvární, když tak suverénně generalizuje, klade vedle sebe významově nesouměřitelné události a snaží se čtenáře pobavit mnohdy za každou cenu. Útlocitnější čtenáře může od Phillipsovy knihy odradit i přemíra vulgarismů (zdaleka nejoblíbenějším je „Fuckup“). Jenže máme-li mít nějakou šanci na zlepšení světa, je třeba oslovit i ty – nebo přesněji především ty – kteří dosud ignorují veškerá varování odborníků právě kvůli jejich elitářské dikci. Zřejmě tady jde o střetnutí dvou tradic: středoevropského přesvědčení, že věda není žádná legrace, a anglosaské potřeby získat publikum na svou stranu bez ohledu na prostředky. Koneckonců i sám The Telegraph Phillipsovu knihu pochválil jako „čtivou a zábavnou“ a schopnost pobavit se jí rozhodně upřít nedá, byť zpravidla jde o smích skrz slzy.

Tom Phillips: Dějiny lidských průserů aneb Co všechno jsme podělali. Přeložil Jakub Futera. Jota, Brno, 2019.