Literární ukázka Kultura

Historie Raabů v Čechách

Erb Františka Antonína Raaba

Tímto genealogickým textem s mírně satirickou patinou od Jiřího Karla Gutha (vnuka, 1929–2009) doplňujeme bílé místo z rodu Guthů-Jarkovských v našem periodiku, v němž jsme se už zabývali zakladatelem rodu, arbitrem bontonu a průkopníkem olympijského hnutí JIřím Stanislavem Guthem-Jarkovským (1861–1943), vydali jsme texty jeho syna, lesníka Gastona Gutha (1898–1974), vnučky, zdravotnice a lidskoprávní aktivistky Dany Seidlové (nar. 1929), pravnuka, ekologa JIřího Gutha (nar. 1965), člena družstva KN, který byl roku 2019 dokonce šéfredaktorem našeho listu, i prapravnuka, studenta Jiřího Gutha-Jarkovského (nar. 1994).

Já, níže psaný Jiří Guth, právník, po dědovi Jarkovský a po matce pravnuk Petra Pavla Raaba, jsem se nechal snadno přemluvit svým o šest let starším (!) synovcem, ing. Antonínem Mrskošem, CSc., chemikem a vědeckým pracovníkem, abych s ním, vlastně historiografem rodu Maříků, po přeslici od Raabů pocházejícím, spolupracoval na historii rodu Raabů. Zpočátku, ještě před r. 1989, se Tonda Mrskoš zajímal o příbuzenstvo obecně z hlediska genetického, maje úzké vazby na lékařskou fakultu v Brně, počátkem devadesátých let už čistě rodopisně, asi proto, že měl v počítači genealogický program. Protože jsem se v důchodu zaobíral genealogickými pracemi a s Tondou se znal už asi 50 let, nestálo spolupráci nic v cestě.

Třebaže jsme zastihli ještě řadu pamětníků, potvrdila se sentence Jeho Jasnosti Karla VII., knížete ze Schwarzenbergu, že šlechtické rody se liší od občanských jen tím, že vědí, jak se jmenoval otec jejich pradědečka. Sestavit rozrod po Petru Pavlovi Raabovi nebylo nijak snadné, včetně historie. O jeho předcích známe mnohdy jen jména a můžeme mít různé domněnky – a jiné domněnky se nám podařilo vyvrátit. Řadu informací poskytla moje matka, celé 20. století, jak se co v rodině tradovalo.

V pozůstalosti po RNDr. Ing. Janu Raabovi z Písku se dochoval článek V. J. Rába ve Sborníku Jednoty starých českých rodů „Rod jménem Ráb“ z r. 1939 o 52 rodech toho jména, další byly nalezeny v Ottově slovníku. Ale jen na jediné jméno bylo možno nakonec navázat, ačkoli prý se jedná o jeden rod, po celé střední Evropě dávno rozšířený. Proto taky hovoříme o „našich“ Raabech. A pak taky jeho skizza rodokmenu asi z r. 1930, kde je uveden otec P. P. Raaba, Josef Raab v Tloskově s poznámkou, že pocházel z Nechanic. Petr Raab má ale v dokladech uveden původ, resp. bydliště, Kutnou Horu. Tak jsem se bez meškání pustil do studia matrik kutnohorských, uložených tehdy v oblastním archivu v Praze v Horské ul. Z těchto důvodů a pro potíže grafického zpracování abnormálního rozrodu potomků P. P. Raaba byl popis rozdělen. Před Petrem Pavlem Raabem a po něm. Kupodivu to odpovídá sentenci Karla Schwarzenberga – v r. 1994 už nikdo z žijících nevěděl, že otec Petra Raaba se jmenoval Josef.

Pátrání v matrikách je věc jedna, rozplétání příbuzenských vztahů posledního století věc druhá – daleko méně přehledná. Podle naší babičky bylo u Maříků v Kostelci zcela jistě 18 dětí. Nebyli jsme mocni se jich dopočítat, babička nedbala ani na fysiologická omezení a trvala na svém. Teprve matrikářka z Kostelce – taky Maříková – vnesla do věci jasno: 18. dítě bylo Boženky, nemanželské. A měla ho prý s četníkem, kteří u nich v hospodě měli stanici. Toho ale před sňatkem zastřelili pytláci. Jeho kolega si prý Boženku chtěl vzít i s tím dítětem, ona však nechtěla. Přísný otec Adolf ji ale pro tu hanbu vypudil do Ameriky i se synem, a aby to zvládla, tak tam s nimi jela i sestra Pavlína. Prý si dopisovaly s rodinou R. v Praze. Ano, teta N. R. to potvrdila. Žili v Chicagu, Pavla se tam vdala a má dceru Irenu. Korespondence ale skončila po r. 48. Teta se bála a vše spálila. Adresu už nemá.

Další komplikace s tetou Emou. Žila v Táboře, měli tam hotel Amort, ale už je po smrti, určitě byla příbuzná, odkázala všem neteřím peníze ještě před válkou. Jistě (?) byla Raabová – čí to byla dcera? Jsou tam další? A co se stalo s Julií, která byla poštmistrovou v Laa a. d. Thaya (česky Láva na Dyji)? Byla k disposici pohlednice z r. 1925 a jisté vědomí, že se tam vdala a měla dceru Idu.

A pak tu byla ta oblíbená rodinná pověst Jendy Raaba, že jsme příbuzní s kancléřem Raabem, protože se raabisace za Marie Terezie zahájila na Hradecku, odkud Raabové byli. Aby nebylo komplikací málo, zjistil Tonda Mrskoš, že se Petr Pavel Raab dvakrát ženil a že jeho druhá manželka byla neteří té první. Na tom něco mohlo být, věkový rozdíl mezi jeho potomky byl neuvěřitelných 31 let. Odtud ten můj o šest let starší synovec Tonda Mrskoš a proto tetička Niepelová říkala naší babičce Freierové uctivě „tetičko“, ač byla jen o rok starší.

Při procházení kutnohorskými matrikami se tam našli další Raabové. On byl mistrem v tabákové továrně v Sedlci, měli moc dětí, ale vymřeli a jediný syn, který se dožil dospělosti, spáchal sebevraždu, zastřelil se. Ale protože pocházeli z Českého Krumlova, byla tu možnost jakési příbuznosti s kancléřem Raabem. Ten se narodil 21.12.1722 v Bad St. Leonhard v diecesi Gurk u Klagenfurtu, jeho otec Jan Jiří Raab byl prefektem, matka Anna Marie Dreé a byli označeni v matrice jako „generosus homines“, takže příbuznost lze vyvrátit, jak vylezlo z informací poskytnutých panem kaplanem z Bad St.Leonhard.

Nejasná záležitost s tetou Emou. Odejel jsem do Tábora, kde mě na matrice zdvořile vyhodily dvě mladé matrikářky, ale poradily samozřejmost – evidenci obyvatel na obecním úřadě, dvacet metrů vedle. Tam sice nebyl úřední den, ale to byla moje výhoda. Smutným hlasem jsem vyložil, že hledám jakékoli stopy po příbuzných, plachtu rodokmenu ukázal, čokoládu podstrčil. Vyhledaly vyřazené karty, samy vypsaly řadu údajů a našly adresu živého Raaba ve Farského ulici. Už jsem neměl čas to hledat, po pár pokusech tam Jiřík od souseda dostal telefonní číslo na chatu, kde se ten Raab zdržoval a od něho jsem dostal číslo na Raabovou – v Praze. Ta mi slíbila, že při nejbližší cestě vypátrá v Táboře vše potřebné a seznámila mne s ing. Čeňkem Raabem na Letné. Táborská větev byla na světě i s tetou Emou.

Další vychladlá stopa byla po Julii Raabové – 2 pohlednice z r. 1915 a 1924. Byla prý poštmistrovou (Postexpedientin) v Laa a.d.Thaya. Tonda neodolal přímému autobusovému spojení z Brna do Lávy a zajel tam, rovnou na hřbitov – tam spatřil kříž, opřený o zeď a s nápisem Julia Rapf geb. Raab. Hrobník ho ubezpečil, že po úpravě hrobu bude na místě. To si Tonda nechal na příští návštěvu, kdy s oněmi pohlednicemi zašel na místní úřad. Tam ho odkázali na pana starostu Oberstinkenbrunu, sousední vesnice, který byl náhodou přítomen. V euforii z těch pohlednic ho vzal na místní faru, kde se dověděli, že dcera Julie se narodila v Brně! A tak pátrání vyvrcholilo na brněnské matrice: Julie Raabová, svobodná, soukromnice, povila dceru Idu, kterou při křtu přítomný Joseph Rapf, kolář z Laa a.d. Thaya uznal za vlastní. Tonda vypátral i ostatní- data narození i úmrtí účastníků, další dceru Gelu (asi Angelu) a sňatek rodičů v r. 1903. Ida zemřela až v r. 1982, všichni jsou pohřbeni v Lávě n. D.

Tak jsme postupně vypátrali všechno – tedy skoro. Mimo sem-tam nějaké datum nám chyběli jen ti nebo ty v USA. Pravděpodobnost, že nějaké údaje seženeme, byla malá. Ani rok emigrace jsme nevěděli. Viděl jsem kdesi fotku z Chicaga, kde byl vývěsní štít firmy Marik, tak jsem si myslel, že tam napíšu na blind, co kdyby. Ale než mi Sylva stačila obstarat z velvyslanectví telefonní číslo a adresu nějaké firmy Marik v Chicagu, tak se v srpnu 2005 ozvala nějaká Z. T. a povídá: „Já jsem nějaká vaše příbuzná a pátrám po dalších rodinných údajích pro nějakého Majka, který mi majloval z Ameriky, nejsme-li příbuzní. Měl babiččinu adresu a tak jsem se u ní dotazovala. Řekla mi, že to u ní už před lety sháněl Dr Mrskoš a Dr Guth. Našla i vaše číslo a tak vám volám. A zda byste mu mohl emajlovat bližší podrobnosti.“ Poprosil jsem ji, aby tomu Majkovi emajlovala, že máme údaje až do r. 1635 (viz předposlední odstavec níže) a že mu páni synové – Mrskoš i Guth – pošlou podrobnosti, až se po prázdninách vrátí k běžnému životu. Od té doby s ním korespondují.

Šťoural se ve sklepě a našel tam papíry po prababičce – dopis z r. 1945 s adresou a pár fotek, křestní list Pavlíny a památku na její svatbu v r. 1913. Na oplátku nám dodal chybějící údaje o raabovské větvi v Americe. Nevěděl jenom, kdy a kde zemřel John, syn Bessie čili pratety Boženky.

A tak to je uzavřené. Až tedy na těch pár otazníčků a pochopitelně nejnovější doplňky.

Nakonec, když jsem vyčerpal možnosti nejstarší matriky Nechanic, založené v roce 1678, neboť tam stopy skutečně vedly, prověřoval jsem i jiné možnosti pátrání – v prvé řadě berní rulu z r. 1654. Ta ve sv. XIII pro kraj Hradecký uvádí na foliu 1399-1400 v Nechanicích 4 sedláky, 10 chalupníků, 1 zahradníka a 9 stavení pustých. To by mohl být důvod pro domněnku, že vlastník panství, hrabě Schaffgotsch, na pustá stavení dosadil nové poddané. Berní rula uvádí jen česká jména (Martinec, Novotný), i křestní – Jan, Jiřík, Kateřina, žádného Raaba. Předchozí soupis obyvatel podle víry z r. 1651 se buď nedochoval, nebo nebyl vůbec pořízen. Městečko koupil r. 1623 Václav z Vchynic od královské komory (zjevně konfiskát po Bílé Hoře) a v r. 1652 prodal hraběti Schaffgotschovi. Příchod Raabů je tedy možný jen mezi roky 1654 (Berní rula) a 1678 (založení matriky) resp. 1673, předpokládané narození prvního zemřelého Raaba, zapsaného v matrice. Před r. 1654 tam nebyli.

Nejstarší písemné zprávy o našich Raabech jsou zápisy v nejstarší matrice městečka Nechanice, v matrice zemřelých. Jsou tam uváděny i údaje o věku zemřelých a třebaže tyto údaje nejsou zcela spolehlivé, můžeme dovodit, že Godtfryd Albrecht RAAB zemřel 19.10.1694 maje 21 let. Nemáme sice žádné údaje o jeho rodině, ale jiný Gothfríd Raab (* 1694) má syny Jana Josefa (* 1730), Františka (1735-38) a Jana (1750-51). Je Gothfríd Godtfrydův pohrobek? Asi ano. Pro „naše Raaby“ jsem vydedukoval předka (Godtfrydova otce), neznámého (Ignorabilis) otce Raaba, narozeného asi r. 1635, který zemřel asi ještě před stěhováním do Nechanic. Pochopitelně byl ženat a jeho manželku jen předpokládám, stejně jako jeho samotného (biologicky nezbytný předpoklad.).

Podle této, dosti dobře podložené domněnky předpokládáme, že Raaby přivedl do Nechanic, zpustošených ve třicetileté válce, hrabě Schaffgotsch, ale odkud, to ani netušíme a zcela jistě se to už nedovíme.

V Praze na Pankráci, zima 2007