Rozhovor s Bernhardem Rieplem (52), rakouským učitelem, lokálním politikem, protijaderným aktivistou a družstevníkem Kulturních novin, který polovinu svého života žije v jižních Čechách

Potřebujeme povinné očkování proti koronaviru, alespoň u některých profesí? Vědci a vědkyně i široká veřejnost říkají, že ano. Ale co říká právo?

Dělíme se na blázny, kteří chtějí dobrovolnou střídmostí zachránit svět, a na blázny, kteří je mají za blázny.

Snaha řešit trvající a stále akutnější problém nárůstu emisí stávajícím složitým a děravým systémem nevede k cíli. Nezdar může vést k ukončení snah o dekarbonizaci země, neboť zklamaní voliči toto uvidí a zvolí si vládu bez těchto ambicí. Článek líčí strasti i strategie filmového štábu, který na klimatickém summitu hledal diskusi pro efektivní cestu z klimatické krize.

Další díl redakčního výboru zpráv a informací, které přinášejí návody i naději.

Zemřel Miroslav Žbirka (1952–2021). Je mi to líto. Byl to můj jediný respondent za skoro tři desítky mé novinářské praxe, kterého jsem nemohl požádat o rozhovor přímo, ale musel jsem přes jeho tým – ale byl taky jediný, se kterým jsem se skoro přesně před 10 lety v hale čtyřhvězdičkového hotelu cítil jako doma, když se se mnou poté, co jsem mu řekl, že hudbu cítím, ale nejsem muzikant, dvě hodiny s gustem bavil o všem možném, včetně naší společné vášně, textařiny. Bylo sychravé odpoledne, nebylo mi dobře od plic (které se později staly osudnými jemu…), ale s ním jsem se po pár minutách u svého zázvorového čaje začal cítit jako znovuvzkříšený. Ten podzimní den roku 2011 jsem poprvé pochopil smysl setkání, jemuž se za Lamanšským průlivem říká čaj o páté. Dnes na památku gentlemana, který nás opustil, přináším svůj záznam z našeho tehdejšího rozhovoru.

První díl cyklu, který vznikl ve spolupráci se studenty Katedry výtvarné výchovy Masarykovy univerzity. V rámci předmětu Základy provozu umění objevují místa, která se věnují prezentaci výtvarného umění, přitom se však zpravidla nacházejí na periferii nejfrekventovanějších tras. Tato periferie může souviset s lokalitou, aktuálně (ne)preferovanými formami umění, diváckou cílovkou nebo i s autorsky osobitým zákresem mapy. Vedle nesamozřejmé pozornosti k méně sledovaným projektům tak cyklus představuje jakousi rozhlednu s výhledem do krajiny nejmladší generace „lokátorů“. Tentokrát se podíváme do Hrobu, do galerie za zdmi plastových židlí a do Termosky.

Následujícím textem autorky z Moravského Krumlova, jejíž maminka Ludmila Slouková byla přímým svědkem přestěhování Muchovy Slovanské epopeje v 50. letech a následných aktivit vedoucích k instalaci výstavy, se vracíme k velké události. Slavnostní vernisáží 10. září tohoto roku bylo potvrzeno obnovení krumlovská výstavy, poté, co Epopej byla na několik let za rozruchu kulturní veřejnosti odvezena z Krumlova do Prahy. Přinášíme podrobnou historii záchrany Epopeje od počátku 50. let 20. století.

Papíry napnuté na stěně nesou těžké vrstvy olejových pastelů, jež se v dlouhých tazích překrývají, prostupují a míchají do změti čar, ploch a valérů. Dřevěné objekty vsakují barvu a vpíjí výrazný kontrast. Pestrá plátna v subtilních dřevěných rámech tiše vrací pohled divákovi. A ten neví, kam dřív s očima… Druhý výstup společensky prospěšné akce VýTěr (Výtvarník +Teoretik = vytřou světu zrak).

Nigerijská prozaička Chimamanda Ngozi Adichieová se stala idolem feministek, její knihy však mohou být čtenářským zážitkem pro kohokoli.

Jaký bude, je, byl rok od března 2021 do března 2022 z pohledu osobností spjatých s výtvarným uměním? Celoroční seriál, v němž celkem 26 umělkyň, kurátorů, teoretiček a sběratelů umění tvoří společný deník, směs profesních, osobních i celospolečenských reflexí, vždy autorským záznamem dvou týdnů.

Jitřivé vůně jeseně v básni čínské autorky žijící ve dvanáctém století.

Aktuální čtyřverší z roku 1844 od dvousetletého Karla Havlíčka Borovského

S uskutečněním socialismu přijde teprve počátek dějin lidské civilisace, předpovídal Bohumír Šmeral počátkem minulého století.

Zápisky co autor v vzpomínce na Berta Brechta píše