Kultura a umění Domov,Kultura,Osobnosti

Deník Venduly Chalánkové, 5.–18. listopadu 2021

5. 11. 8. 11. Květa upekla dort 8. 11. obraz Dort Míša 8. 11. 13. 11. Ochechule 15. 11. hmyz katafalk 15. 11. 15. 11. Martin Kubát 16. 11. 17. 11. 18. 11.

Jaký bude, je, byl rok od března 2021 do března 2022 z pohledu osobností spjatých s výtvarným uměním? Celoroční seriál, v němž celkem 26 umělkyň, kurátorů, teoretiček a sběratelů umění tvoří společný deník, směs profesních, osobních i celospolečenských reflexí, vždy autorským záznamem dvou týdnů.

Vendula Chalánková (1981) je výtvarnice, konceptuální umělkyně, kreslířka komiksů a ilustrátorka knih (nejen) pro děti. Pod značkou Zvrhlý vkus vyrábí brože, výšivky a hračky. S Janou Besmákovou vytvořila hudební duo Muženy, přičemž texty jejich písní vycházely z nápisů na záchodech. V roce 2006 získala cenu nadace Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových a v roce 2009 ocenění Zlatá stuha za knihu vyšívaných ilustrací O Červené karkulce. Loni vydalo nakladatelství Host v jejím výtvarně nezaměnitelném a místy lehce podvratně humorném zpracování Těsnohlídkovu Lišku Bystroušku. Vystavuje v tuzemsku i v zahraničí, zastoupena je například ve sbírce Národní galerie, v soukromé sbírce Marek nebo v Museum für Angewandte Kunst.

 

5. 11. 2021
Naposledy jsem si psala soustavný deník na cestách po Indii. Pokud si dobře pamatuju, byl zaměřený zejména na to, co jím a jak je mi pak z toho špatně.
Dnešní listopadový deník začíná snem. Zdá se mi, že do ateliéru přicházejí návštěvy. Přichází tolik lidí, že už pro ně nemám židle.
Ráno následuje můj klasický denní řád, pouštím si gramofonovou desku, cvičím pozdravy slunci a pak pouštím na zahradu kočičky. Sedím tam s nima, kouřím a hlídám, aby nelezly k sousedům, kde žijí 4 psi. Miluška s Pižlou vylezou na sousedovu zídku a nějak jim nejde dolů. Přistavuji jim žebřík. Přičemž Pižla seskočí sám od sebe jinudy a Miluška seskočí k sousedům. K těm bez psů.
Volá mi sestra Miladka a protože nečeká, že telefon zvednu, polije se u toho polívkou.
Prokop Holoubek mě zve na Flédu na festival elektronické hudby. Akci zkoumám na internetu a pouštím si písně Johna Talabota, ovšem zjišťuji, že ten začíná hrát v 1.00 a za celý den se mi nepodaří mezi mými mladými přáteli najít někoho, kdo by šel taky. Odpoledne jdu kolem řeky do Obřan na Kafaru, kde pomáhám kamarádce Haně Svobodové s instalací výstavy. Protože mám zpoždění, Hana již má skoro vše pověšené, tak jen tak přicmrndávám. Hana sestaví komín z knih a Petr Lysáček, jako kurátor Haniny výstavy, do nich nahoru přivrtává poličku pro objekt. Provrtá přitom knihu a říká že je to Jules Verne: Kapitán Piko. Pak už jdu domů, přidávám otočením kolečka na topení a kočky usínají. Definitivně se omlouvám Prokopovi, že účast na večerní akci nezvládnu. Zároveň píšu spolužákům ze základní školy a omlouvám se z třídního srazu, který je zítra v Troubkách. Nazvali ho: Sraz 40 +. Chtěla jsem připsat, že bych jim přála, aby se všichni ještě poznali, ale přišlo mi to kruté. Tak jen připojuji pro svoji identifikaci podpis Vendula (8. A). A na spaní si zapínám z gramofonové desky Let do nebezpečí. Je to rozhlasová hra na 3 deskách, kterou mi zapůjčil k poslechu kamarád. Včera to bylo dost napínavé. Cestující v letadle, co zvolili na večeři uzeného lososa, jsou otráveni, a to se týká i dvou pilotů, kteří dostali dvojitou porci. Momentálně se nacházejí v mdlobách a někam je odtáhli.

6. 11.
Večer posílá Honza Svoboda píseň, kterou nahrál. Zdá se mi pak sen, že s Lubošem přijeli do Brna a obcházíme ateliéry.
Protože jsem včera odpoledne vypila na Kafaře kávu, nemůžu dlouho usnout a v noci vařím polívku. Ozývají se spolužačky ze základní školy. Jedna s tím, že když na sraz nepřijedu, tak nepůjde taky a druhá s tím, že nejde a že je zvědavá, co si tam budou spolužáci 40 + povídat.
Pouštím si desku, cvičím pozdravy slunci a pouštím kočičky na zahradu.
Ráno pak balím polívku a vyrážím navštívit nemocného kamaráda.
Pižla dostává antibiotika, které do něj vpravuji čím dál rychleji a s menším bojem na obou stranách.
Kamarád ohřeje polívku a povídáme si. Pak dělá šťávu z pomerančů a vaří kafe. Mám se na návštěvě nemocného moc hezky.
Pak již přejíždím rovnou na vernisáž na Kafaru. Přibíhá Jirka Zahrádka, dovezl mi med z Jeseníků. Má s sebou svoji novou knihu. Je krásná a velká. Jmenuje se Její pastorkyně. Vernisáž pokračuje koncertem Ima Teva. Je to moc hezké.
Protože jsem měla v pondělí styk (ne pohlavní) s pozitivním a sestra Miladka říkala, že mám počkat 5 dní a pak se otestovat, dělám si večer doma test. Jsem negativní. Pižlu pouštím na zahradu. Ostatní kočky usínají. Pouštím si desku Let do nebezpečí. Včera se tam událo to, že našli pilota, který se bude snažit ze země pomocí vysílačky navigovat letadlo k úspěšnému přistání. Pořád je to dost napínavé.
Zítra mě čeká cesta na hřbitov.

7. 11.
Sen: Jsem přítomna u exkomunikace J. G. Mendela a jeho zuby vypadají jako letokruhy stromu. Jsou do kulatého tvaru a v hodně řadách za sebou.
Nemůžu dospat, budím se v 7 a už nezaberu.
Pouštím desku, cvičím pozdravy slunci a pouštím kočky na zahradu. Je tam taková zima, že tři tam nechtějí jít.
Pižla dostává antibiotikum, i když to tuší předem a musím ho vytahovat nejdřív zpod stolu a pak zpod postele.
Píše Jiří Zahrádka, že nás zítra čeká návštěva u Horáčků, když se ptám, co mám vzít s sebou, tak píše že nic a že celý den nejíst! Vyhladovět, že tam bude velké pohoštění.
V Troubkách mi sestra připravila bramborový salát. Vyrábím věnec a vezeme ho spolu na hřbitov. Obcházení hřbitova je náš společný koníček. Na jednom hrobě je po pohřbu a je tam stuha s nápisem: Bude nám chybět tvůj humor. Připomene mi to tuto událost: Jednou jsme spolu s Verunkou Kopeč-kovou letěli do Moskvy na výstavu a workshopy pro děti. Dostala jsem od neteře Pavlínky k narozeninám peněženku s obrázky Matrjošek. Několik let mi ležela v šuplíku a používat jsem ji nechtěla. Na cestu do Moskvy jsem ji vytáhla a když to v letadle uviděla Verunka, řekla mi: Vendulko, milujeme tvůj humor! Peněženku jsem po návratu zase schovala i s drobnými rubly a od té doby nepoužila.
S lítáním mám utrum, nejen že je covid, ale Pižla nově trpí separační úzkostí. Paní veterinářka mě oslovuje paní Pižlová a její pokyn zněl jasně: Prostě teď nikam nejezděte.
Cesta domů na skok má svoje kouzlo, stihneme si toho hodně říct, protože víme, že na to máme jen chvilku. Sestra vypráví, jak mojí neteři u Boskovic sežral pes roušku a museli s ním jet do Brna na pohotovost, kde mu ji chtěli operativně vytáhnout. Cestou před Brnem pes roušku vyzvracel, tak jeli zpátky.
Ve vlaku čtu Ochechuli Davida Drábka. Vypsala jsem si větu: „Já jsem smířená. S někým se seznámíš, párkrát se ho zeptáš, co si dá k jídlu a oba umřete.”
Kočky a zejména Pižla jsou rádi že jsem zpět.
Tak, a je to tady. Spolužáci ze základní školy zveřejnili fotky ze srazu, který nazvali 40+ a já je ne-poznávám!
V Letu do nebezpečí se včera událo to, že jsou problémy při cvičném vytahování podvozku, ztrácí se spojení se zemí a v letadle jeden moment vypukne panika.

8. 11.
Sen jsem neudržela. Ráno si pouštím desku Jana Fice, je na ní věnování: S obdivem věnováno všem, kteří znají svoje místo na světě. S respektem a povzbuzením věnováno všem, kteří ho nepřestávají hledat. Budu ta druhá kategorie, i když moje místo je spojeno s kočkama a ty se, jak známo, nerady stěhují, a teď i s tím nemocným Pižlou se z tohoto místa nehnu ani na noc. Cvičím pozdravy slunci a pouštím kočky na zahradu. Jsou nějaké divoké a rozhážou granulky po celé místnosti. Budu muset vytáhnout pana vysavače. Toho se kočky bojí.
Jak už se do uklízení pustím, tak nevím, kdy přestat. Tak vysávám, peru a i jinak uklízím domeček.
Pak už se bojím, abych nepřišla pozdě a vyrážím s předstihem dvou hodin pěšky do Židenic.
U Zahrádků jsem brzo.
Voláme Martinu Stöhrovi a směju se nad tím, jak spolu Jiří a Martin hovoří jako dva dlaždiči. Lítají slova jako vole a neser.
Pak už vyrážíme k Horáčkům. Podávají nám večeři, kterou nejen že sami uvařili, ale i sami na zahrádce vypěstovali. A Květa Horáčková upekla dort Míša. Je to zejména proto, že ode mě mají doma obraz, který se nejen jmenuje Dort Míša, ale i tak vypadá.
Květa říká, že dirigent Sir Simon Rattle a Magdalena Kožená dostanou čestný doktorát na Jamu. Jiří Zahrádka poznamená, že ho potkal. Jednou si odskočil v Janáčkově divadle na záchod a vedle něj tam byl Sir Simon Rattle. Květa Horáčková se ptá: A co tam dělal? Jirka odpovídá: Čůral.
Hodně se řeší zabíjení slimáků. Radek Horáček jich na zahrádce zabije denně i přes 300 kusů. A od Jiřího Zahrádky získá v průběhu návštěvy přezdívku Bosonožská bestie.
Tak a ze skanzenu Strážnice přichází nemilý email. Bylo mým úkolem jim vyrobit etiketu na povidla, která tam tradičně vaří pan ředitel. Tedy obrázek jsem vyrobila, fotografka Martina nafotila, upravila a poslala, když se začala řešit objednávka a honorář, myslela jsem, že jim uděláme radost a napsaly jsme si jako cenu ta povidla 3×. Ovšem teď napsali, že povidla došla. Posledních 5 sklenic vezou na ministerstvo. Neměly jsme být tak levné a měly jsme chtít těch povidel 5 sklenic!
U Letu do nebezpečí usínám. Musím si stranu 5 pustit znovu.


9. 11.
Sen byl zvláštní. Pamatuji si, že se před zrcadlem češu a vedle čeká dav na moje instrukce. Když se pohnu k odchodu, dav jde za mnou.
Pouštím si desku, cvičím pozdravy slunci a kočky pouštím na zahradu na celé dopoledne. Lejdynka kaká u sousedů. Ale protože to zahrabe, tak dělám, že jsem nic neviděla.
Obvolávám zmeškané hovory ze včerejška. Jde o jedno hlídání kočky, další kamarádka má syna s covidem a třetí kamarád povídá o pohřbu. Kdo ví, kdy se uvidíme.
Pak vyrážím do ateliéru a myslím si, že již se schyluje k práci. Stavuji se naproti na jídlo a kafe. Slečna Áďa mi přinese kapučíno a říká, že obrázek nahoře mělo být srdíčko, ale že z toho vyšly spíš plíce.
Na návštěvu do ateliéru přichází Bohumil. A dorazí i Ester. Chceme společně jít na setkání s občany na téma drogová problematika v Husovicích.
Když vyjdeme na ulici, slyšíme pod autem mňoukat kotě. Ester utíká koupit kapsičku a pak už si kotě neseme do ateliéru. Ester s ním zůstává a já jdu na drogovou problematiku v Husovicích.
Spoluobčané chtěli formovat domobranu. Politici mluvili proti sociálním bytům a babičky si stěžovaly, že jim u domu nejen močí ale i dělají tu druhou potřebu a kdo má ty hovna uklízet.
Pak už jedu domů, v autobuse potkávám holky, které jedou z vernisáže Evičky Jaroňové a velice si to pochvalují. Říkám si, že jsem měla jít raději tam. Doma si pouštím předchozí a závěrečný díl Letu do nebezpečí. Již se jde na přistání a musí to být rychlé, protože ti otrávení na palubě bojují o život.

10. 11.
Sen si nepamatuju. Pouštím si desku, cvičím a pouštím kočičky na zahradu.
Paní domácí přináší jablečné pyré a spravuje mi závěs. Pan domácí mi spravuje televizi.
Naposledy za mnou takto přišli, když přišel dopis ohledně nových záloh na energie. Přišli s dopisem a říct, že byli u Bohemia Energy a že zálohy jim zvedli čtyřikrát a paní domácí donesla dva jablečné kompoty.
Ester veze koťátko k veterináři. Je to kocour, je zdravý a asi čtyřměsíční. Vytahuju starou ilustraci a chystám si pracovní stůl. Pak ovšem přichází Ondra, Martin, Mišo, Monča, Libor a Ester. A již toho moc nepopracuju. S Ondrou hrajeme šachy. Prohrávám. A volá Mucha, že zítra ráno vyzvedne obraz Kočky na převoz k mojí kadeřnici Kateřině. Umřel Miro Žbirka. A večer dostanu bolest hlavy tak velkou, že musím sníst paralen.
Let do nebezpečí už nepokračuje. Pouštím si Hercule Poirota, ovšem než dojde ke zločinu, usínám.

11. 11.
Sen si nepamatuju. Pouštím si desku Tvrdý Havelka a líbí se mi, jak předělali píseň To svět se posral. V jejich podání je to takové klidné a mírumilovné. „Co to je, co to je, co se to děje? Otevřeli jsme svý srdce a čekali s důvěrou a někdo nám, někdo nám, nám do nich nachcal.”
Venku nevyšlo slunce.
Cvičím pozdravy slunci a pouštím kočičky na zahradu.
Marie z Atria chce použít vizuál k výstavě Zachraň jídlo na nějaké maďarské konferenci. Obraz Kočky předal Muše Ondra, sice mě mrzí, že jsem u toho nebyla, ale když ona nemohla jindy než brzo ráno.
Píšou mi z Bold galerie, že by se mnou rádi spolupracovali blíže v následující době. Zatím netuším, co tím myslí.
Dávám sraz s Ondrou na oběd a kafe u Miši s Mončou, pak hned vyrážím za panem tiskařem Žižkou, ale když tam dojedu, už tam není. Kupuju si vedle barevné papíry a jedu zpět. Cestou mě napadne, že pojedu rovnou domů a jedu. Je to škoda, protože se stavuje Jiří Zahrádka, který přináší mrkvánky a nezastihne v ateliéru nikoho. Pouštím si dokument Meky.

12. 11.
Sen si pamatuju, ale byl velice divný. Vystupuje v něm kamarád L. Dochází mezi náma k nějakému sexu omylem a já otěhotním. Napadá mě, že se to vůbec nehodí.
Pouštím si druhou stranu desky Tvrdý Havelka a nejvíc se mi líbí předělaná skladba Sbohem a řetěz. Cvičím a pouštím kočičky na chvíli na zahradu. Vyrážím za panem tiskařem Žižkou. Dneska už to musí všechno vyjít.
Pan Žižka má vytištěné 3 Havly a já si je přenáším do ateliéru. Volá Šárka, že práva na knihu, kterou chystáme, se teď řeší soudně a vše se ještě protáhne. Začínám pracovat na knize pro Kühnův dětský sbor. Pouštím se do toho s obavou, že už mi to nepůjde. Poslední ilustrace pro ně jsem dělala roku 2017, což mě zaskočí. Je to dávno! Ty nové chci udělat zase jinak, pořád z papíru, ale posunout to, aby mě to bavilo a taky aby to nebylo opakování téhož. S třetím dílem jsem už ani nepočítala, a protože byla corona, děti nemohly zpívat, a tedy se nemohlo ani zkoušet ani nahrávat. Musím jim ještě napsat, zda s knihou stále počítají. Pak píše nemocná Hanka a volá Janíček, zpívá mi do telefonu Mám styl Čendy, což je jeho oblíbená píseň od Karla Gotta. Stýská se mi po něm. Byl mi kamarádem, spolupracovníkem a oporou poslední rok. Vystřihoval se mnou. Jeho funkce byl řezák a práce s ním byla o to radostnější. Pak mi odjel zpět na Slovensko. Třeba příští týden přijede. Lákám ho na operu. Jiří Zahrádka má pro nás 5 lístků na Monument. Ester odjíždí do Vídně. Kotě stále spí.

13. 11.
Už třetí den nevyšlo slunce a do toho jemně mží. Sen si nepamatuju. Pouštím si desku, cvičím a pouštím kočky na zahradu. Vrací se s mokrým kožíškem. A pak se dlouho myjí. Taky bych se měla umýt.
Z Bold galerie píšou, že bychom mohli začít tím, že jim napíšu plán výstav na příští/přespříští rok.
Žádný nemám. Vše mi přijde tak nejisté, že teď postupuji tak, že všem všechno slíbím, ale nepíšu si, co a kdy, a pak se divím, když se termíny překrývají. Dívám se na jejich stránky a zjišťuji, že všechny moje práce odtud zmizely.
Na nečekanou návštěvu přichází Pavel. Říkám mu, že neohlášená návštěva je nezvaná návštěva. Pavel je kluk, se kterým jsem 16 let chodila a žila většinu času v jedné místnosti. Rozešli jsme se loni na začátku léta. Vařím kávu a špagety a pak už jdeme do ateliéru.
Posílám Pavla, aby šel koupit koťátku záchod a lopatku. Dávám mu peníze. Pak mi volá, že si nechal drobné. To mi přijde tak typické! Minule ode mě vyptal 20 korun na jízdenku a trochu tabáku, při předminulé návštěvě se mi pokusil prodat pánvičku za 200 Kč.
Pracuju na další ilustraci. V ateliéru sedí Libor. Dávám mu přezdívku strýc Pepin, protože hodně mluví. Nemůžu se soustředit. Půjčuju mu knihu, kterou jsem si objednala z Paseky: Umění, kterému nikdo nerozumí. Libor přečte první kapitolu a pak mě ji přijde vlastními slovy převyprávět.
Mám stále pochybnosti o ilustracích, které vznikají. Když ale výsledný obrázek slepím, jsem spokojená. S tím prvním zatím ne. Musím ho ještě nějak předělat.
Večer čtu Ochechuli Davida Drábka:
„Romance f moll op. 11, verze pro klavír a housle od Antonína Dvořáka. Necelých třináct minut hudby. K rozněžnělému klavíru se po minutě a půl přidají housle a vytvoří tak láskyplný očistný duet, že srdce poskočí a vyzve duši k pánské volence.“

„Nebudu se zlobit, když teď ustanete ve čtení a půjdete si ji na YouTube pustit. Dokonce bych vás o to chtěl poprosit. Má hojivé účinky.“
Skladbu si zapínám a čtu dál.

14. 11.
Sen si pamatuju a zase byl zvláštní. Jsem v něm ve společnosti M. a vychází najevo, že jeho holka je ve skutečnosti jeho sestra.
Pouštím desku, cvičím a pouštím kočky na zahradu. Zase nevyšlo slunce. Ale už nemrholí.
V ateliéru chybí kotě, dlouho ho hledám, až se nakonec nesměle ukáže. Mišo od vedle mi volá, že se jim spustil alarm, ať jdu zkontrolovat dům. Zloděje tam nevidím. Předělávám první ilustraci.
Na to, že je neděle, přijde hodně pracovních emailů, všechny přečtu, ale rozhodnu se odpovídat až zítra. Vařím si dvě kávy a jedu domů. Večer volá Janíček a vypadá to, že přijede! Příští týden má přijet i Luboš, Danielka a Táňa. Čtu Ochechuli a usínám.

15. 11.
Sen byl mnohovrstevnatý a dělo se toho hodně. Nepamatuju si nic konkrétního. Pouštím desku, cvi-čím a pouštím kočky na zahradu. Vyšlo slunce! Je pondělí. Pižla půjde na kontrolu k paní doktorce. Snažím se odchytit jeho moč. Pižlovi skončila neschopenka a je uschopněn. Paní doktorka mu strhla strup. Což nese nelibě, ale statečně. A řekla mu: Hochu, doufám, že se dlouho neuvidíme. Domlou-vám a organizuji skupinovou výstavu v Lokti. Loket je až u Karlových Varů. Výstavu jsem tam slí-bila někdy před rokem a teď k účasti přemluvím Kubáta, Ondru, Martina, Hanu a Ester. Jako název výstavy vybírám text z kresby Martina Kubáta: I přesto, že se snažím, doktor není s výsledky spokojen. Text dále pokračuje: Nasadil silnější barvy, drsnější klima. Volá Jiří Zahrádka, že nám pro nemoc zrušili středeční operu. Doba už je taková. Pozvala jsem víc lidí, než jsme měli lístků, tak se mi uleví, že nepůjde nikdo. Ale Jiří mě ujišťuje, že to ještě budou hrát a že půjdeme. Hanka čeká, jak jí dopadne PCR test. Nic necítí. Píše Jan Freiberg, zda se nechci účastnit jako lektorka sběru hmyzu k dernisáži výstavy O galerii Na shledanou v Doxu. V galerii Na shledanou jsem na katafalk vyskládala mrtvý hmyz, který se v nedokončené smuteční síni hojně nacházel. Doporučuji jako lektorku přes sběr hmyzu Ester. Pak už vyrážím do ateliéru. Ester nám ukazuje, jak připravila přednášku o angažovaném umění. A Pavla vyzvedává obrazy do aukce. Petrovi Lysáčkovi volá nějaký automat, že si sním chce promluvit o nastavení jeho teleslužeb. Petr do telefonu říká: Já ale nemám televizi, vole! V bývalé káznici navštívíme premiéru filmu Disident Vojtěcha Landy a Ester přednáší. Jsem nadšená! Kamarád Luboš už je v Brně, staví Kinterova Démona růstu. Ovšem do Káznice už nedorazí. Večer přichází pozvání na otevření zrekonstruovaného Uměleckoprůmyslového muzea. Googlím, co zna-mená Dress code: Black Tie Creative a nahlašuji účast. Ještě nevím, koho vezmu s sebou. Pouštím si jeden díl Nového papeže.

16. 11.
Sen byl zase mnohovrstevnatý a pamatuju si z něj to, že piju citronádu.
Pouštím desku, cvičím a pouštím kočky na zahradu, vše musí proběhnout rychle, protože máme vi-deosetkání nad animovaným filmem. Moc nemluvím, ale myslím, že se vše domluvilo. Spojení je strašné, ostatní jsou zmrazení a slyším, jak mluví. Působím trochu neprofesionálně, protože mi kočky pořád lezou přes počítač a neumím říct, kdy budu moct práci započít, ani kolik chci zaplatit. Cítím klid před pracovní bouří. Příští týden má přijít zadání a započít práce, zároveň se ozvali z Kühnova dětského sboru, že mám práci zrychlit, že se podařilo s dětma CD nahrát. Práce se nakumulovala od teď až do konce února! A do toho jsem přislíbila ještě ilustrace pro jednu knihu. David Drábek posílá pozvání na pražský křest knihy Ochechule, tak mu píšu, že čtu a nesmírně se bavím. Píše, že jsem ho ale tak potěšila. Tak si myslím, že máme radost oba.
Upeču štrůdl.
Jedu na schůzku ohledně časopisu Mendel. Když na místo dorazím, dovolá se mi Hanka, že je pozi-tivní. Chvíli si nesundám respirátor a odmítám si podávat ruku. Pak se uklidním. Časopis je ve fázi vzniku a řeší se, co v něm bude a co bude v jeho anglické mutaci. Když odcházím, jsem rozhodnutá se objednat na PCR test. Přepočítávám, kdy jsem se s Hankou viděla naposledy a necítím se dobře. Ovšem zcela objektivně žádné příznaky nemám. Když volá Danielka, tak jí nastíním situaci s Hankou a ona zítřejší setkání zruší. Do ateliéru přichází Libor, Ester, Petr, Miky, Jano, Mišo s Mončou a pak už i Janči s Táňou. Vypiju dva panáky a jedu domů. Pouštím si události. Protože od pondělí odmítám Pavlovu návštěvu píše mi závěrečnou zprávu OK FY. Což si přeložím jako: Dobře, jdi k šípku!

17. 11.
Sen byl barvitý. Pamatuju si, že nějaké kočce vylízali z břicha červi, které vytahuju. Mám radost, že pěkně celí lezou ven.
Nevyšlo slunce a zaspala jsem. Pořád cítím. Pouštím desku, cvičím a pouštím kočky na zahradu.
Slíbila jsem být na snídani u kamarádů. Ovšem než vypravím a obstarám kočky, je zase jedna. Mon-ča mi vaří vajíčka. Sešli jsme se hrozně hezky a ve vzduchu je sváteční nálada. Petr Lysáček ze štrůdlu, co jsem napekla, poskládá datum 17. 11. Tečky tvoří okurky a říká, že to je kyselý nádech minulosti. Pouští nám ukázku, jak se se skupinou František Lozinsky bičovali v galerii před obrazy. Jediný Surůvka má prý opravdový sado maso bičík, který mu půjčila kamarádka. Tak ten se mrská nejméně. Navrhuji vycházku na výstavu Stana Filka. Rozhodneme se jít pěšky kolem řeky a je to moc krásná podzimní procházka. Do galerie za námi dorazí i Jiří Zahrádka. Litujeme, že dnes nevyšla opera, ale říká nám, že sobota platí, tak se máme zase na co těšit. Bude to Pražský filharmonický sbor. Vše od Filka pečlivě prohlížíme a povídáme si o tom. Na mě je toho nějak moc a neumím se na to úplně myšlenkově ani jinak napojit. Nejdéle na výstavě vydrží Petr. Pak si dáváme nápoje a stojíme před galerií a povídáme si. Jiří a Petr vzpomínají co dělali 17. listopadu 1989. Vše má slavnostní ráz. Pak se loučíme a já jedu navštívit nemocného. Dává mi večeři, vaří kávu a čaj a domlouváme se, že zkusím připravit hodně abstraktní návrh na obal jejich desky. Prohlížíme knihu Karla Teigeho. A hodně dlouho si povídáme. Po desáté večer jedu domů a v šalině potkám Petra, který si veze piva, je pořád slavnostně naladěn a říká, že to byl moc krásný den. Taky mám ten pocit. Když přijedu domů, nakrmím kočičky a pouštím si desku. Napustím si vanu a pak čtu Ochechuli.

18. 11.
Sen si nepamatuju. Pouštím desku, cvičím a kočky jdou na zahradu. Padá listí a je to leká. Říkám jim: No jo, to je podzim.
Do ateliéru přichází Pavel, dvakrát se urazí a dvakrát odejde a zase se vrátí. S Ester nám potvrdí doprovodný program k výstavě v Doxu. Ester připraví přednášku na téma restaurování hmyzu a mě čeká znovuzrekonstruování hmyzího katafalku. Jan Freiberk už pořádá hmyzí sbírku a Jiří Ptáček dodává vyschlého komára z Galerie Pitevna. Pracuju na návrzích na obal desky a vše rovnou fotím a posílám. Dostává se mi tak vstřícné reakce, že hned druhý den vše převedu do křivek a mám hotovo. Nikdy jsem nezažila, aby šel návrh na obal cdéčka tak rychle. Pro desku je to čirá radost! Myslím, že oboustranná. Vše se podaří úplně abstrahovat, ale přitom tam zachycuji konkrétní výjevy. Přijíždí kamarád Luboš a přiváží bílé i červené víno. Sedíme i s Petrem Lysáčkem a povídáme si dlouho. Protože piju víno a pak i pivo, druhý den mě bude hodně bolet hlava. Nejsem zvyklá, vína byla jedna malá sklenička a piva taky. Domů přijíždím okolo jedné hodiny, pouštím si písničky na chystanou desku a usínám.