Téma Zahraničí,Politika,Věda

Německá debata o povinném očkování proti koronaviru – většina je pro a politici proti

taz

Potřebujeme povinné očkování proti koronaviru, alespoň u některých profesí? Vědci a vědkyně i široká veřejnost říkají, že ano. Ale co říká právo?

„Potřebujeme částečnou očkovací povinnost, zejména pro určité profesní skupiny,“ žádal už 10. listopadu bavorský premiér Markus Söder (CSU). „Je to nezbytně nutné, zejména v citlivých oborech, například v domovech pro seniory, domovech sociální péče nebo nemocnicích.“

Také německá Národní akademie věd Leopoldina požadovala stejný den „povinné očkování pro skupiny tzv. multiplikátorů“. Myšleni byli zejména ošetřovatelé a učitelé. Nelze však očekávat, že bude tento požadavek rychle splněn. Politici jsou převážně zdrženliví – a to přesto, že by zavedení povinného očkování proti koronaviru bylo z právního hlediska v zásadě možné.

Diskuse o očkovací povinnosti propuká znovu a znovu. Vzhledem k enormnímu nárůstu počtu případů a již zčásti přetíženým jednotkám intenzivní péče se změnila i nálada ve společnosti. Podle jednoho průzkumu agentury Forsa zadaného televizní stanicí RTL bylo pro zavedení všeobecného povinného očkování proti koronaviru 53 procent občanů a občanek Německa. V srpnu to bylo jen 33 procent. Pro povinné očkování ošetřovatelského personálu, personálu jeslí a mateřských škol a učitelů je nyní dokonce 74 procent dotázaných.

Politici ale očkovací povinnost i nadále velkou většinou odmítají. Když minulý týden stuttgartský ministr zdravotnictví Manne Lucha (Zelení) vyzval k povinnému očkování ošetřovatelského personálu, jeho kolegové a kolegyně z ostatních spolkových zemí se proti tomu téměř jednomyslně postavili.

Argument: nechceme prohlubovat napětí ve společnosti. Navíc tím nic nezískáme, pokud dá neočkovaný ošetřovatelský personál výpověď, místo aby se nechal očkovat. Z těchto důvodů nezařadila povinné očkování do svého aktuálního návrhu zákona o ochraně před nákazou ani přicházející semaforová koalice.

Očkovací povinnost by bylo možné odůvodnit ochranou obyvatelstva

Hendrik Wüst (CDU), nový premiér zemské vlády Severního Porýní-Vestfálska, poukázal téhož dne na dosavadní sliby politiků, že v Německu nebude očkování povinné. Nelze podle něj naráz porušit slovo. Když Biontech před rokem představoval svou vakcínu, bylo snadné dávat takové přísliby. Tehdy se předpokládalo, že dosáhneme kolektivní imunity, když bude očkováno 60 až 70 procent populace. Zdálo se, že se takové proočkovanosti podaří snadno dosáhnout dobrovolným očkováním.

Na jaře pak ale přišla výrazně nakažlivější varianta delta a práh kolektivní imunity se zvýšil na nynějších 85 procent. Tak vysoký podíl populace tedy musí být očkovaný nebo z covidu uzdravený. To se zdá jen stěží dosažitelné, zvláště když nové průzkumy ukazují, jak pevný je odmítavý postoj mnoha odpůrců očkování, kteří v něm spatřují více rizik než užitku. Z právního hlediska by ale zavedení očkovací povinnosti bylo veskrze možné.

Z toho vychází i sám Německý spolkový sněm, který koneckonců zavedl povinné očkování proti spalničkám účinné od března 2020. Vztahuje se na všechny předškolní a školní děti. Kromě nich musí doklad o očkování proti spalničkám doložit osoby pracující ve školách, mateřských školách, jeslích, nemocnicích, lékařských ordinacích a uprchlických zařízeních. Kvůli koronaviru pak bylo přechodné období pro zaměstnance prodlouženo do konce roku 2021.

Spolkový ústavní soud však zatím definitivně nerozhodl o ústavních stížnostech podaných tzv. skeptiky, kteří toto očkování odmítají. V květnu 2020 soudci z Karlsruhe sice zamítli návrh na vydání předběžného opatření, které by povinné očkování proti spalničkám pozastavilo, ale rozhodnutí ve věci samé, které se očekávalo letos, muselo být odloženo kvůli množství řízení v souvislosti s koronavirem, která První senát Spolkového soudu musel projednat.

V každém případě je jasné, že očkovací povinnost pro všechny nebo jen určité profesní skupiny by bylo možné zavést pouze zákonem, protože se jedná o zásah do základních práv. Ten by bylo možné odůvodnit ochranou obyvatelstva a systému zdravotní péče. Při testu proporcionality očkovací povinnosti by pak bylo nutné prověřit, zda je tato povinnost vhodná, potřebná a přiměřená k dosažení cílů.

Někdy se argumentovalo, že očkovací povinnost nebude potřebná (a tím přípustná) tak dlouho, dokud bude kolektivní imunity možné dosáhnout apely a pobídkami. Vzhledem k proočkovanosti stagnující pod 70 procenty už ale tento argument zřejmě nebude rezonovat. Zajímavý by mohl být nanejvýš přezkum přiměřenosti. Zde musí Spolkový ústavní soud rozhodnout, jaký význam přikládá víře v okrajové vědecké názory. Lze si představit, že soudci a soudkyně budou pokládat za nezbytné, aby byla nějak upravena výjimka pro tvrdošíjné skeptiky.

Text, který původně vyšel 10. listopadu 2021 v deníku taz , přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.