Literární ukázka Kultura

Počteníčko: Pojem a cíle socialismu

Obrázek nebo fotografie#41782

S uskutečněním socialismu přijde teprve počátek dějin lidské civilisace, předpovídal Bohumír Šmeral počátkem minulého století.


»Socialismus jest souhrn snah, směřujících k tomu, aby dnešní společnost kapitalistická byla přeměněna ve společnost kolektivistickou.«

Co jest to kolektivistická společnost?

Kolektivistickou neboli také socialistickou společností nazýváme takovou společnost nebo takový stát, ve kterém výrobní prostředky, tj. stroje, továrny, doly, železnice, pole, lesy, domy by nebyly soukromým majetkem jednotlivců jako dnes, nýbrž majetkem celé společnosti. Poznali jsme, že právě ta okolnost, že bohatí jednotlivci, kapitalisté, mohou si opatřiti výrobní prostředky (stroje, továrny), činí z nich neomezené pány nad třídou nemajetného obyvatelstva. Ti, kteří nemají žádný majetek než pouze holé dvě ruce, jsou nuceni jim prodávat svou pracovní sílu, jsou nuceni prodávat ji za méně, než kapitalistovi vydělají, jsou nuceni nechat se vykořisťovat. Jakmile továrny, doly apod. nebudou majetkem jednotlivců, nýbrž budou prohlášeny za majetek státní, poměry se úplně změní. Rozumí se ovšem samo sebou, že nemáme v tomto případě na mysli dnešní třídní stát, ve kterém rozhodují politicky opět tytéž majetné vrstvy, které mají hospodářskou nadvládu v rukou. Myslíme tu stát naprosto demokratický, lidovou, sociální republiku, ve které by do všech institucí bylo zavedeno všeobecné rovné, přímé, tajné a poměrné právo hlasovací, kde by proto o všech zákonech, o všech zatíženích i o všech úřednících a zřízencích svrchovaně rozhodoval lid. Jakmile tento stát, vyvlastniv ty, kteří dnes vyvlastňuji široké vrstvy obyvatelstva, převezme všechnu výrobu a stane se jediným podnikatelem, bude to mít v prvé řadě podstatné účinky pro výrobu samu. Odstraněna bude šílená konkurence, kterou dnes kapitalisté zápolí proti středním stavům a navzájem proti sobě, nebude vyráběno slepě, bez znalosti toho, kolik lid může spotřebovat. Odstraněna bude nadvýroba a s ní také krise, které dnes jako živelní zemětřesení čas od času otřásají společnosti. Hlavní změny dozná však postavení dělníků. Všechny podniky budou majetkem státu tak, jako už dnes má stát ve svém vlastnictví státní železnice, doly, lesy. Budou tedy potom všichni dělníci, místo aby jako dnes byli zřízenci soukromého podnikatele, zřízenci státu. Oni ale zároveň budou pány státu. Jejich vůle bude rozhodovat o tom, mnoho-li se má vyrábět, jaké mají býti v státních dílnách podmínky pracovní, jak se mají zhotovené výrobky rozdělovat. Stát bude tak proměněn v jeden jediný ohromný výrobní spolek, v němž budou všichni státní příslušníci zaměstnáni, ale jehož budou zároveň podílníky a o němž budou následkem toho rozhodovat.

Jak vidět, jest tedy jen hloupou námitkou našich odpůrců, když s hroznou tváři straší indiferentní lid, že socialisté, až dosáhnou moci, chtějí se s ním „dělit“. Pravý opak jest pravdou! Socialismus chce udělat konec tomu »dělení«, které jest zavedeno v dnešní společnosti, při kterém kapitalista dělí se s dělníkem o výsledek jeho práce, při kterém dělí se tak důkladně, že tomu, který po celý život namáhavě dře, ponechává jen tolik, aby nepadl hladem, sám však, ač k plodné činnosti ani rukou nehne, z cizí práce shrabuje miliony. Zavedením socialismu tomuto dělení bude učiněna přítrž. Stát, který bude pak jediným podnikatelem, nebude nucen vydírat dělníka a hromadit ohromné kapitály, aby vítězil nad konkurencí, aby na dělnících vydřené peníze mohl vyhazovat plnýma rukama, aby platil dluhy za zhýralost svých synů, aby dával statisícová a milionová věna svým dcerám. Stát nebude nucen vydírat dělníka, nebude to ale ani moci, poněvadž právě široké vrstvy pracujícího lidu budou v něm rozhodovat. Jemu stačí, když z výtěžku výroby ponechá si tolik, kolik bude potřeba na udržování a stálé zdokonalováni výrobních podniků, tedy to, co tvoří u dnešního soukromého podnikatele režijní náklady. Vedle toho pak ovšem to, co bude potřebí na nejdokonalejší vydržováni všeobecně prospěšných zařízení jako jsou školy, nemocnice, nemocenské, starobní, invalidní, pensijní zaopatření občanů, jejich žen a dětí. Všeho ostatního výtěžku bude moci postrádat, on připadne těm, kteří jediní mají na něj nárok, těm totiž, kdož ho svou prací vydělali. Všechno bude v socialistickém státě na venek stejné jako dnes — v továrnách, na polích se bude pracovat, železnice budou jezdit, pouze ten bude rozdíl: zatím co dnes údělem práce je potupa, kletba, neštěstí, hlad, kdežto lenošná zahálčivost je zahrnována bohatstvím, blahobytem, ctí, napříště bude opak. Kdo bude užitečně pracovat — ať rukama, ať hlavou — bude mít zabezpečený pohodlný, klidný a spokojený život, kdo nebude chtít pracovat, tak jako dnešní boháči, bude vydán na pospas nouzi a bídě. Každý dělník dostane pak nejen to, co dnes dostává jako mzdu, nýbrž také tu část svého výdělku, o kterou ho kapitalista dnes úplně bez jakékoliv oprávněnosti připravuje a ze které hromadí, aniž by sám pracoval, své ohromné zisky. Bez práce nebude žádného důchodu, ale každý, kdo bude pracovat, dostane plný výtěžek své práce.

Teprve v kolektivistické společnosti bude se moci každý člověk věnovat plně svému vzdělávání, vědě a umění. Teprve potom stane se kultura údělem všech. Zároveň s bídou a soukromým majetkem na nejmenší míru omezena bude zločinnost. Vše, co lidi od sebe dělí, bude odstraněno, místo toho nastoupí vše, co je spojuje. Z nových poměrů nová povaha lidí se začne vytvářet, teprve potom sobectví překováno bude city vzájemnosti a lásky, rozpučí květy nové kultury a nové mravnosti. S uskutečněním socialismu přijde teprve počátek dějin lidské civilisace.

Ke kolektivismu kapitalistická společnost nutně dozrává sama sebou. Každý nový vynález, každý nový stroj jest revolucionářem, který pomáhá rozvracet její základy. Ale úkolem socialismu jest, aby tento vývoj dál se vědomě, co možno nejpřímější cestou a co možno za nejmenších společenských otřesů a bolestí. Tento úkol splnit jest dějinným povoláním třídy dělnické, proletariátu, probuzenému, vychovanému a sorganisovanému k třídnímu boji.

Bohumír Šmeral: Kdo jsou a co chtějí sociální demokraté. Nákladem tiskového výboru Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, Praha, 1906