Literární ukázka Kultura

HUKOT

Obrázek Jaroslav Svoboda

Povídka českého středoškolského učitele o nebývalých výzvách Hovidové Ústřední Kanceláře Okresního Trasování

Pan učitel Kodluha byl od onoho listopadového pošmourného pondělního rána nervózní. Ráno mu volal totiž přímo pan ředitel školy, že pan Kodluha musí nastoupit do karantény, neboť minulý týden v úterý učil ve třídě, ve které byl následně odhalen žák s nemocí zvanou HOVID. HOVIDová pandemie řádila po celé Zeměkouli už druhým rokem a lidstvo se s ní snažilo více či méně úspěšně žít, jako by se nechumelilo.

Pan Kodluha vyhlédl z okna ven, kde v tu chvíli notně chumelilo. Bylo to dost nezvyklé, neboť v době klimatických změn bývalo dobrým zvykem, že touto dobou na konci listopadu bylo běžně i dvacet stupňů nad nulou a o sněhu si občané střední Evropy mohli léta nechávat už jenom zdát.

„Nu což, aspoň přijde do lesa vláha a já si pak zajdu nasbírat bedly chřapáčové,“ pomyslel si učitel Kodluha, když netrpělivě čekal u svého digitálního komunikačního přístroje na spojení od instituce jménem HUKOT. Kdo by neznal HUKOT, Hovidovou Ústřední Kancelář Okresního Trasování, která už druhým rokem pomáhá občanům v řešení jejich HOVIDových problémů. Dle sdělení pana ředitele měli panu učiteli Kodluhovi volat z HUKOTu ještě týž den v pondělí, aby jej instruovali, jak má pan Kodluha postupovat v době své karantény.

Konečně! V pozdním pondělním podvečeru se na Kodluhově komunikátoru ozvala vyzváněcí melodie Beethovenovy Osudové skladby a na displeji se zároveň zobrazila ikona tlustého kulatého emotikonu s raráškovými růžky trčícími z nabubřelého tělíčka kolem dokola jak semínka na odkvetlé pampelišce. Pod emotikonem bylo logo HUKOTu a u něj byl ještě zobrazený nápis provedený ve čtyřverší:

„Váš HOVID,

naše práce,

bude líp,

žádná buzerace!“

Rozechvělý pan učitel potvrdil příjem a na displeji se mu zobrazila paní v pokročilejších středních letech s růžovozelenými nanogelovanými vlasy upravenými dle aktuálního tfuj-wanského módního trendu.

Paní s barevným účesem: „Dobrý den, jste pan Kodluha Josef, učitel na SVIŠTO?“

Kodluha: „Ano, jsem pedagogem na Středně Vysoké Informační Škole Technologických Ortogenezí.“

Paní s barevným účesem: „No vidíte, že jsem se vám dovolala. Jmenuji se Urputná a volám vám jménem úřadu HUKOT. Takže podle našich počítačových údajů jste v karanténě, že pane Kodluho?“

Kodluha: „Ano. Dnes ráno mi to sdělil náš pan ředitel. Výsledky testů z minulého týdne, které panu řediteli přišly z HUKOTu, mu dnes ráno ukázaly HOVID pozitivní žáky. Jednoho z pozitivních žáků jsem minulý týden učil. Proto jsem ode dneška v karanténě.“

Urputná: „Ne, pane Kolbaba, to se mýlíte, dle našich záznamů jste se setkal s HOVID pozitivním žákem minulý týden v úterý, takže do karantény jste nastoupil hned druhý den ve středu a dnes jste již šestým dnem v karanténě, s nikým se nikde nestýkáte a jste doma.“

Kodluha: „Promiňte, paní Urputná. Jmenuji se Kodluha, ne Kolbaba, a do školy jsem nešel teprve až dnes v pondělí; minulý týden ve středu, čtvrtek i pátek jsem ve škole byl, normálně jsem učil, protože výsledky HOVID testů byly našemu panu řediteli oznámeny až dneska ráno v pondělí.“

Urputná: „Pane Mátonoha, o tom nebudeme polemizovat. V karanténě jste dle systému od středy minulého týdne. Já vám teďka povim, co musíte udělat dál. Poslouchejte dobře. Do večera dnešního dne vám přijde na váš smartbone zpráva, ve které bude odkaz, přes který si aktivujete e-neschopenku, abyste měl odůvodnění nebýt v práci, a taky vám tam přijde e-žádanka, abyste si zašel na kontrolní PRC test. Víte co je PRC test, že jo? Pandemický Rektální Centrogram, standardní výtěr zjišťující aktivitu HOVID ve vašem těle.“

Kodluha: „Ano, PRC znám. No vidíte, zrovna minulý týden jsem o pandemiích učil ve škole. Věděla jste, že Černá smrt v polovině čtrnáctého století našeho letopočtu zahubila asi 75 milionů lidí?“

Urputná: „Pane Vobsluha, to je sice hezký, ale poslouchejte, co vám ještě teďka řeknu. Vono budete muset bejt trpělivej, protože nám zrovna dneska vypad aj-tý mašbórd systém, takže ta zpráva do smartbonu vám možná příde trochu pozdějc. (Paní Urputná na chvíli odhlédla od kamery komunikátoru a kamsi mimo záběr začala s kýmsi komunikovat.) Láďo, už to naběhlo?! Ne?! Kurva. Tak nic. Takže takhle, pane Posluha, prostě vám to dřív nebo pozdějc příde, s tím počítejte. Vy si tam pak aktivujete tu e-nechopenku a e-žádanku na PRC. Až budete mít výsledky z negativního PRCu, tak zavoláte paní Dvořákový u nás v HUKOTu, vona vyřizuje zrušení e-neschopenek. Bez zrušení e-neschopenky nesmíte nastoupit do práce, takže se jí musíte dovolat. Jó, abych vám pravdu řekla, my tady máme dost zahlcený linky, to víte, máme ještě starý pevný linky, smartbony nám ve státní správě jen tak někdo rychle nepřidělí, že jó, hihihi. Takže já vám radši na paní Dvořákovou dám ještě spojení na její mobilní smartbone, vono to bude lepší, protože jinak se jí asi nedovoláte… (Kodluha hledí na paní Urputnou, jak mimo zorné pole kamery displeje cosi kutí na obstarožním počítači, zřejmě tam něco vyhledává.) Doprdele?! Jak to, že Dvořáková tady nemá uvedený svoje mobilní smartbounový kontakty?! No, to nevadí, pane Kombucha, já vám dám spojení do vedlejší kanceláře, až se tam dovoláte, tak chtějte paní Dvořákovou. Nelekejte se, až na vás budou křičet, voni jsou jinak hodný, ale maj toho hodně. Víte proč, pane Prducha?! My tady řešíme tři tisíce lidí denně, rozumíte, tři tisíce! Všechno kvůli HOVIDu. Já vám něco povím, pane Krtonoha, já sama sem vod rána ještě ani neobědvala!“

Kodluha: „No to vám vůbec nezávidím… Děkuji za vaše obsáhlé informace, paní Krutá, totiž Urputná, promiňte, a ještě bych se rád vás zeptal, když už jsem se dostal ke slovu, že ano, co mám dělat, když náhodou budu mít pozitivní PRC.“

Urputná: „No to je úplně jednoduchý, pane Kolonoha, to pak se spojíte s vaším praktickým lékařem, von vám elektronicky vypíše nemocenskou, a kdyby vám během toho pak začala stoupat HOVID teplota, tak vás pak normálně vodvezou…“

Kodluha: „Moc vám děkuji, paní Urputná, nyní již vím vše, co jsem potřeboval vědět, nashledanou.“

Učitel Kodluha ukončil spojení. Pochopil, že všechno je v naprostém pořádku. Nyní již jen zbývá vyplnit on-line formulář e-neschopenky a e-žádanky na PRC test. Nicméně jakési rozechvění nedopřává panu učiteli Kodluhovi klidu. Od telefonátu s paní Urputnou uplynulo už více než dvacet čtyři hodin a na Kodluhův kontaktní účet dosud nepřišla žádná zpráva, která by mu umožnila v klidu občansky pokračovat v režimu karanténního HOVID čekatele, takže dosud si bohužel Kodluha nemohl zajistit e-neschopenku ani e-žádanku… Možná, že by mu pomohla modlitba v příznivý HUKOT..?