Kultura a umění Kultura

Zpráva o zrodu a křtu knihy NV v městě HK

Foto ze křtu knihy Martin Weisbauer.  Zleva křtitelé: Martin Karlíček, Zuzana Krejčí, Jaroslav Svoboda a autor Tomáš Koloc.

Renesančně vzato

Jsa řemeslníkem cechu typografického, byl jsem požádán autorem ve vašem listě převážně známým jako publicista, zda bych mu propůjčil řemeslo knihotvorecké k tvůrčímu počinu knižnímu, ježto se jedná o zrod jeho knihy bibliofilské s obsahem všelidským.

Neváhal jsem ni vteřinu a počal ve spolupráci tvůrčí se samotným autorem a přítelem mým z rodu Koloců dodávat vznikající knize obrysy, tvar, barvy, ba nestydím se to říci, že také nebylo zapomenuto ani na písmo. Ach, jaká to byla krása činit písmové tance s diakritikou, interpunkcí, prostrkáním i prokladem! Nelze nevzpomenouti i na úpravu barev jasných i temných na obrazech pořízených aparátem fotografickým, jež Tomáš z Koloců sám dříve pořídil v průběhu let uplynuvších.

Týdny tvůrčí svižně uplynuly a kniha vytoužená světlo světa spatřila. Její název tajemný, jež zove Nárožní výbor, je doplněn vysvětlujícím podtitulem, který dává čtenářům na srozuměnou, že se jedná o výbor ne ledajaký, anžto o „výbor z básní, snů, dialogů, literárních reportáží a fejetonů, zápisků a fotografií z let 2003 – 2021“. Ano, je to tak. Roků osmnáct se kniha rodila – o to větší byla radost, když se v barevném podzimu roku letošního na světlo boží dostala. Zážitek čtenářský z výboru Nárožního jest tak široko i hlubokovrstevný, sahající od japonských básní krátkých až k feuilletonům sáhodlouhým, že jakákoli výpověď zprostředkovaná byla by pouhým odleskem skutečnosti literární, protoť by bylo zbytečno nad obsahem knihy se rozplývati, neboť tento zážitek si nejvíce čtenář sám vychutná, když výbor v rukou držeti může.

Výbor je to výborný i proto, že byl s citem duševním a rozumem pokorným vybrán, protoť právem autor ke křtu ty vyzval, kdo se na výbornosti tohoto výboru nejvíce zasloužili: jeho redaktory Jiřího Plocka a Zuzanu Krejčí, korektory Dominiku Liškovou a Martina Karlíčka a v poslední řadě i mou maličkost (typo)grafickou. To vše za doprovodu děl z knihy čtených triem Koloc-Svoboda-Karlíček za doprovodu kytarového tria Pianka (Petr Šilhánek, Piotr Nabožny a Aleš Řehák), z autorových bývalých kolegů-asistentů z místní noclehárny pro lidi potřebné (o níž autor nejen ve vašem časopise, ale i v knize také pojednává) sestávajícího. Nakonec na mandolínu zahrál i autor učebnice hry na tento nástroj a někdejší sborista, sólista i skladatel v tomto oboru, Jiří Plocek, ba i svou báseň dedikovanou přečetl, o čemž se může každý čtenář v sestřihu toho nejlepšího z křtu přesvědčit. To vše se stalo v centru města královéhradeckého v prostředí kavárenském ducha nejen literárního portugalského jménem ClubCafé Pessoa listopadu čtvrtého roku tohoto, za kterýmžto účelem se slavící až z dalekých metropolí přespolních jako je Městečko nad Sázavou, Česká Třebová, Trutnov, Brno a Praha sjeli, zatímco zdravice křtu, obdržené až z daleké Portugálie, Itálie, ba i Plzně (!) citovány byly.

Četba klidná, nasycující a záživná nechť je všem knihomilcům přána!

Magister Jaroslav z rodu Svobodů