Společnost a politika Zahraničí

Bio je dobré, kontrola lepší

Obrázek nebo fotografie#43223 Manfred Flegel, foto Andreas Schoelzel

Whistleblower jde s pravdou ven. Co se vlastně stane, když ekologičtí zemědělci poruší ekologické předpisy? Nic moc, říká bývalý inspektor bio kvality Manfred Flegel.


Farmář byl naštvaný, protože ho inspektor Manfred Flegel přistihl. Na statku v Dolním Sasku se podle Flegela muselo 48 kusů skotu dělit o 40 krmných míst, přestože svaz ekologického zemědělství od podniků vyžaduje jedno místo na zvíře, aby i slabší kusy měly zaručený dostatek potravy. Flegel toto porušení nahlásil svému tehdejšímu zaměstnavateli, ústředí největší německé organizace pro certifikaci bio kvality Abcert. Ta však následně statku ani zvířatům pečeť bio kvality neodebrala, zlobí se Flegel. Farmář jen ztratil trochu času, protože si Flegel dle svých slov dal mravenčí práci a opsal si identifikační čísla všech zvířat z ušních značek. Zemědělec pak byl nucen psát dlouhé ospravedlňující dopisy Abcertu, aby odvrátil bolestivé sankce.

Ze zmíněného zemědělského podniku pak podle Flegela den před příští pravidelnou kontrolou zavolali do Abcertu. „Řekli: ‚Flegela už nechceme. Osobní chemie tam nějak nefunguje.‘ Poslali tam pak někoho jiného,“ vypráví bývalý inspektor, který u kontrolní organizace pracoval v letech 2017–2021. „Zdá se mi trochu divné, aby si podnik mohl vybírat nejen kontrolní organizaci, ale i kontrolora.“ V ony dva dny, které si naplánoval na posléze odřeknutou kontrolu, si místo toho musel vzít dovolenou. „Kontrolor se pak zpravidla snaží raději nebýt tak kontroverzní a nekontrolovat tak kriticky, aby nebyl vyřazen,“ říká třiašedesátiletý Flegel.

Kód Abcertu DE-ÖKO-006 najdete na mnoha bio potravinách. Tato akciová společnost je stejně jako všech 19 úředně schválených organizací pro kontrolu bio kvality v Německu soukromým podnikatelským subjektem. Placena je těmi, které má kontrolovat: zemědělci a firmami, které pečeť bio kvality používají k propagaci. Zákazníci si mohou svou kontrolní organizaci zvolit sami – a také ji změnit. Kontrolovaní tak mohou vyvíjet tlak na kontrolory. „Abcert nechce přijít o zákazníky,“ říká Flegel. Pokud si podniky stěžují, jsou příliš kritičtí kontroloři odstaveni na vedlejší kolej. Ústředí navíc často trestá zjištěné prohřešky proti bio předpisům příliš laxně.

Kritika, že u bio kontrolorů existuje střet zájmů mezi veřejným posláním a honbou za ziskem a ti se proto někdy nedívají tak důkladně, jak by měli, se ozývá už dlouho – dokázat se to však dosud prakticky nedalo. Manfred Flegel je prvním whistleblowerem, který veřejně a na jméno odhalil konkrétní nepravosti v organizaci kontrolující bio kvalitu. Redakci taz je navíc znám už léta.

Další bývalý kontrolor Abcertu, který si přál zůstat v anonymitě, redaktorovi taz potvrdil, že dochází k výměně inspektorů, pokud je podniky odmítnou. „Přistihl jsem někoho při skutečném pěstitelském podvodu,“ říká kontrolor. „Ze svého podniku mě vyhodil, protože jsem mu opravdu šlapal na paty.“ Abcert pak místo něj kontrolou pověřil velmi mladého inspektora s nedostatkem zkušeností. „Ten řekl, že tam nic nebylo, že jsem se spletl.“ Bývalý kontrolor je dodnes přesvědčen o opaku.

Předseda představenstva Abcertu Friedrich Lettenmeier na dotaz taz potvrdil, že tato kontrolní organizace skutečně inspektora vymění, pokud o to podnik požádá. „Předepisuje to tak norma DIN/ISO 17065,“ tvrdí Lettenmeier. Příslušný odstavec této certifikační normy, který nám Lettenmeier poslal na doložení svých slov, však pouze požaduje, aby kontrolní organizace inspektora zavázala deklarovat osobní střety zájmů. Nevyžaduje výměnu tvrdošíjných inspektorů na přání podniku.

Uvedená odhalení jsou pro branži, která je rozhodujícím způsobem závislá na důvěře spotřebitelů, výbušným materiálem. Mnozí totiž platí zčásti dost mastnou přirážku za bio potraviny právě proto, že nechtějí mít v jídle pesticidy a chtějí něco udělat pro rozmanitost živočišných i rostlinných druhů a pohodu chovaných zvířat. To má zaručit nařízení Evropské unie o ekologickém zemědělství. Ekologičtí zemědělci se podle tohoto nařízení musejí například vzdát chemicko-syntetických přípravků na ochranu rostlin a hnojiv zvlášť škodlivých pro životní prostředí. Jsou také povinni zajistit svým zvířatům více místa ve stájích a výběh. Nařízení o ekologickém zemědělství proto předepisuje, aby kontrolní organizace každý bio podnik nejméně jednou ročně zkontrolovaly.

Ale jak spolehlivě chrání tyto kontroly spotřebitele před podvody? Flegelovy zprávy zavdávají v tomto ohledu důvod k pochybám. Centrála Abcertu podporovala laxní přístup, říká Flegel. Jeden nadřízený se ho prý jednou dokonce ptal, proč je „tak nedůvěřivý“. „Odpověděl jsem mu: ‚Protože nejsem pastor, ale kontrolor.‘“ Friedrich Lettenmeier z Abcertu k tomu napsal, že si nikdo z vedoucích pracovníků, kterých měl možnost se na to zeptat, na takový rozhovor nevzpomíná. Kterých vedoucích pracovníků se ptal, zůstává nejasné.

Flegel je zemědělský inženýr, studoval na průkopnické ekofakultě Univerzity Kassel-Witzenhausen a sám měl dříve biofarmu. Říká, že v ekologickém zemědělství pracuje z přesvědčení. Ví údajně, jaké škody na životním prostředí dokáže v konvenčním zemědělství napáchat nadměrné hnojení a pesticidy.

Považuje za problém, že jsou bio podniky „stále větší a více orientované na zisk“. Často jsou to ty, které zneužívají systém a obcházejí pravidla. Tak jako jedna na region příliš velká agrární společnost z Dolního Saska, která provozuje bioplynovou stanici a chov skotu. Vše konvenčním způsobem. Bio certifikaci mají pouze louky, neboť tam se stejně žádné pesticidy neaplikují, říká Flegel. Stát za to platí relativně vysoké dotace určené pro ekologické zemědělství. Posečená tráva pak ale končí stejně jako dobytčí trus v konvenční bioplynové stanici, která vyrábí elektřinu. Zůstane substrát, který se používá jako hnojivo na bio pastvinách. Když byl ale v zimě fermentor bioplynové stanice plný, sypal podnik na louky podle Flegela více substrátu bohatého na živiny, než bylo povoleno. „Museli holt vyprázdnit nádrž, aby mohli dál vyrábět elektřinu,“ vzpomíná bývalý kontrolor. „Naprosto ty plochy přehnojili. Stéká to pak přes strouhy a přítoky do Labe, protože takové množství půda vůbec nedokáže pojmout. Tak zemědělství nemá vypadat a bio zemědělství už teprve ne.“

Podnik už jednou dostal kvůli přehnojování výstrahu. „Po druhém porušení předpisů jsem vlastně počítal s tím, že s velkou ostudou z certifikace vyletí,“ říká Flegel. Abcert ale pouze poslal další výstrahu. „Učí se tak vlastně, že nemusí nic dodržovat.“ Lettenmeier popírá, že by zmíněnému podniku zůstala pečeť bio kvality navzdory dvěma výstrahám kvůli masivnímu přehnojování. Bio certifikaci však má dodnes, jak ukázalo vyhledávání na webových stránkách Abcertu.

„Kontroloři také často nejsou dostatečně kompetentní pro odvětví, které mají kontrolovat,“ říká výše zmíněný bývalý inspektor, který nechce uvést jméno. „Abcert neposkytuje pracovníkům dost času, aby se mohli zapracovat.“ Na kontroly jsou zčásti vysíláni čerství absolventi vysokých škol bez větších praktických zkušeností. Firma údajně nedokáže nabrat dostatek zkušených zaměstnanců, protože neplatí dost a vzájemné vztahy nejsou dobré. Abcert naproti tomu píše: „Odborná příprava a další vzdělávání personálu jsou také předmětem kontroly ze strany úřadů.“ Německá vyhláška o organizacích kontrolujících bio kvalitu požaduje „nejméně jednoletou příslušnou profesní zkušenost“.

Abcertu nějak utekl i případ chovatele bio prasat z vesnice Zargleben v dolnosaském regionu Wendland, který podle státního zastupitelství podával svým zvířatům v ekologickém chovu zakázané léky a konvenční krmivo. Uvedený zemědělec byl průkopníkem produkce vepřového bio masa a s přibližně 7 000 vykrmenými zvířaty ročně důležitým hráčem v tomto odvětví. Podle Dolnosaského zemského úřadu pro ochranu spotřebitele a bezpečnost potravin (LAVES) však podával prasnicím léčiva, která uměle spouštěla říji. V důsledku toho vrhaly selata víceméně současně a výrobní procesy i dodávaná množství potravy tak bylo možné lépe plánovat. Nařízení EU o ekologickém zemědělství přitom takové extrémně nepřirozené zásahy zakazuje.

LAVES však dle svých slov „neobdržel žádné podněty týkající se nesrovnalostí v dotyčném podniku od organizací kontrolujících ekologické zemědělství“, přestože ty by jako orgán vykonávající dohled nad dolnosaským bio zemědělstvím měly určitě reagovat jako první. Zmíněný zemědělec přitom ve svých inventárních knihách sám zdokumentoval, že v období před kontrolami léčil prasnice nedovolenými hormony. Kontrolní organizace dle své zprávy pro LAVES nasazení léčiv přezkoumala, avšak „odchylky nebyly zjištěny“. Naopak, Abcert v červenci 2020 přeřadil tuto farmu z rizikové třídy III (vysoké riziko nesrovnalostí) do kategorie II. Takové podniky jsou většinou neohlášeně kontrolovány méně často. „Náš zaměstnanec zkontroloval a vyhodnotil dokumenty předložené při kontrole. Nevyplynuly z nich žádné náznaky porušování předpisů,“ říká k tomu šéf Abcertu Lettenmeier. K dobré kontrole ale patří i poznat kombinováním různých informací, že dokumenty chybí.

Na střet zájmů je současně zaděláno dokonce i přímo ve struktuře Abcertu. Všichni členové jeho dozorčí rady zastupují ty, které má Abcert kontrolovat: Jan Plagge je předsedou největšího německého svazu ekologických zemědělců Bioland. Josef Wetzstein vede jeho bavorskou zemskou odnož. Předseda dozorčí rady Hubert Merz je sám pěstitelem zeleniny. Bioland drží akcie Abcertu, jak lze vyčíst ze zprávy o udržitelnosti zveřejněné touto kontrolní organizací v roce 2018. „Společnost ABCERT AG je koncipována stejně jako slovutné kontrolní instituce například v technických oborech,“ omlouvá tuto strukturu Lettenmeier. Nad nestranností Abcertu podle něj bdí i úřady.

Ani kontrolní organizace méně závislé na pěstitelských svazech na tom ovšem nemusí být nutně lépe. V jednom z největších ekoskandálů v Německu selhala především kontrolní organizace působící tehdy pod názvem IMO: v roce 2013 vyšlo najevo, že více než 100 především dolnosaských chovů nosnic chovalo ve svých stájích více slepic, než bylo povoleno. Informovali LAVES soukromí bio inspektoři? „Ne, od kontrolních organizací nedošlo LAVESu žádné upozornění na přeplněnost chovů nosnic,“ odpověděl úřad na dotaz redaktora taz. Problému si naopak povšiml jeden soudce: před jeho senátem vedli spor zemědělec a dodavatel nosnic kvůli faktuře za dodávku slepic. „Přespočetné“ nosnice přitom byly dodány ve stejnou dobu jako ostatní slepice, které už maximální kapacitu chovu vyčerpaly.

Oborový spolek ekologické kontroly (Fachverein Öko-Kontrolle), který se teď nazývá „Oborová společnost“ (Fachgesellschaft Öko-Kontrolle), se podle Krajského soudu Schwerin dokázal teprve po sedmi letech dostat na stopu jednomu sedlákovi z Meklenburska-Předního Pomořanska, který dával svým bio prasatům konvenční krmivo. V dubnu za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a sedmi měsíců za těžký podvod, padělání listin a dotační podvod. Soud totiž zjistil, že za prodej okolo 6 500 prasat utržil bezmála o 900 000 eur více, než by mu přinesl konvenční chov.

Podle soudu při kontrolách maskoval dokrmování konvenčním krmivem padělanými dodacími listy bio krmiv. Podle mluvčího soudu Detlefa Baalckeho předseda senátu řekl, že to na jedné straně svědčí o vynaložení značného kriminálního úsilí, na straně druhé bylo falšování prováděno laicky a kontroloři by si ho museli všimnout, kdyby kontrolovali skutečně pořádně.

Jiný bio podvodník odsouzený v srpnu Krajským soudem Schwerin nebyl podle Baalckeho odhalen Oborovým spolkem ekologické kontroly, ale díky anonymnímu oznámení na policii. Tento farmář nakoupil za více než dva roky okolo 8 500 konvenčních prasat a prodal je dále jako bio zvířata. Našmelil si tak podle Baalckeho 850 000 eur. Kontroloři si ničeho nevšimli, přestože relevantní doklady tohoto zemědělce nebyly úplné.

Nynější vedoucí kontrolní organizace Gerda Lichtenauová poukazuje na to, že její kolegové tehdy jeden z případů předali dohledovému orgánu, protože dotyčný farmář „nedostál své informační povinnosti“. Bylo to ale velmi pozdě.

Účetní dvůr EU doložil, že závažnými nedostatky trpí celý systém kontroly bio kvality a nikoli jen jednotlivé kontrolní organizace. „Mnoho výrobků se pořád nepodařilo vysledovat až k prvotnímu zemědělskému výrobci,“ napsal úřad v roce 2019. Pokud se ale nepovede dohledat, který zemědělec určitý produkt vyrobil, nelze ani konstatovat, zda je skutečně bio zemědělcem. Tento problém byl zjištěn u 42 procent testovaných výrobků s nejméně jedním výrobcem, zpracovatelem nebo obchodníkem ze zemí mimo EU, které Účetní dvůr EU zkoumal. Ovšem i tam, kde všichni zúčastnění podnikatelé pocházeli ze stejného členského státu EU, selhal systém v 17 procentech případů. A pokud byli podnikatelé z více zemí EU, nedokázaly úřady vysledovat původ až k výrobci v 29 procentech testovaných případů.

Mimo jiné právě z tohoto důvodu shrnul Flegel své čtyřleté působení ve funkci bio kontrolora takto: „Nefunguje to!“ Netvrdí přitom, že většina ekologických zemědělců podvádí. „Moje rodina i já sám kupujeme stále ještě převážně bio potraviny.“ Systém je ale podle něj „stále větší zradou na spotřebitelích, slušných bio zemědělcích, dotčených zvířatech a životním prostředí“.

Rozhodně existují střety zájmů

Většina odborníků tak daleko nejde. Ale i Achim Spiller, profesor agrárního marketingu na Univerzitě Göttingen, spatřuje střet zájmů v tom, že bio kontrolory platí a vybírají podniky, které mají kontrolovat. „Tento střet zájmů existuje u všech certifikačních systémů i u auditů,“ říká Spiller. Věci to nepomáhá. Auditoři jsou rovněž placeni firmami, které mají kontrolovat. Tak tomu bylo i v případě skandálu kolem poskytovatele platebních služeb Wirecard, který léta manipuloval s účetními rozvahami, aniž by si toho auditoři všimli.

Jak lze ale střet zájmů kontrolních organizací a závislost na jejich zákaznících odstranit? Odpověď může poskytnout pohled do jiných států EU: v Dánsku a Nizozemsku působí vždy jen jedna kontrolní organizace. Zemědělci tedy nemají kam přejít, pokud mají pocit, že jsou kontrolováni příliš přísně. V Dánsku jsou příslušní kontroloři zaměstnanci úřadů podřízených ministerstvu potravin a v Nizozemsku pracují u státní nadace Skal.

Příklad obou zemí ukazuje, že lze bio kontrolu organizovat a financovat i bez soukromých kontrolních firem, které jsou závislé na kontrolovaných podnicích. V sousedních státech netahají ze systému peníze formou zisků soukromí vlastníci. Není tam ani tolik šéfů kontrolních organizací jako v Německu.

Svaz ekologického potravinového hospodářství (BÖLW) přesto státní systém odmítá. Nejdůležitější argument: potravinářské úřady nepracují optimálně ani v jiných odvětvích, kontrolují například jen velmi zřídka, zda farmáři dodržují pravidla pro postřik pesticidy, řekl nedávno rozhlasové stanici Norddeutscher Rundfunk (NDR) Peter Röhrig, výkonný člen představenstva BÖLW. Tyto problémy jsou ale podmíněny hlavně nedostatečným rozpočtem a nedostatkem personálu. Na bio kontrolory je naproti tomu peněz dost: i kdyby byli zaměstnáni u státu, mohli by jejich platy být i nadále fakticky, i když nepřímo, hrazeny z poplatků vybraných od podniků.

Velkým německým politickým stranám se ale do tohoto tématu nechce. „Kdo požaduje zestátnění bio kontroly, má všechny lobby proti sobě,“ říká člověk z branže obeznámený se situací. Křesťanskodemokratická unie (CDU), strana tradičně spjatá se Zemědělským svazem (obdoba Agrární komory ČR, pozn. red. KN), nemá zájem prosazovat přísnější kontroly, protože prý znamenají vyšší náklady pro zemědělce. Ministryně zemědělství spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko za CDU Ursula Heinen-Esserová například na dotaz taz odepsala, že k reformě soukromé kontroly ekologického zemědělství „není z mého hlediska důvod“. Ani u zelených se ale nenajde téměř nikdo, kdo by prosazoval radikální reformu kontroly ekologického zemědělství. Zelení totiž mají blízko ke svazům v bio branži, které rovněž odmítají zestátnění systému. Berlínský zelený senátor pro ochranu spotřebitelů Dirk Behrendt na otázku taz ohledně reformy kontrolního systému odpověděl, že soukromí inspektoři jsou přece „kontrolováni státem“.

Pracovníci zemských úřadů skutečně pravidelně doprovázejí jistou malou část soukromých kontrol. V praxi ale často panuje kompetenční chaos mezi úřady a kontrolními organizacemi, z čehož těží podvodníci. Například výše zmíněný průkopník chovu bio prasat z Wendlandu dokázal dál prodávat zboží s bio pečetí EU i poté, co ho už Bioland kvůli závažným obviněním, která vůči němu byla vznesena, vyloučil. LAVES prohlásil, že soukromé kontrolní organizace „mohou a musejí“ certifikát pozastavit, pokud se to vzhledem k danému porušení předpisů jeví jako přiměřené. Často se ale obávají nároků na náhradu škody, pokud příslušný úřad zároveň nenařídí odebrání certifikátu. Výsledek je, že často nejedná nikdo, protože všichni vždy čekají na toho druhého.

Kontrolora Flegela frustroval tento systém natolik, že dal výpověď. „Nakonec,“ říká Flegel, „bylo tak nějak jedno, jestli zemědělce kontroluju, nebo s nimi jen piju kafe.“

==

Uvedená nařízení EU platí i v České republice. Také je zde obdobný systém kontrol jako v Německu (a nikoliv nizozemský nebo dánský model). Jednou ze čtyř kontrolních a certifikačních organizací je česká pobočka Abcert. Redakce Kulturních novin jí dala možnost se k situaci v ČR vyjádřit, ale do uzávěrky čísla nedostala reakci.

==

Text, který původně vyšel 4. prosince 2021 v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.