Fejeton Kultura

Co do nás televizní kanály ládují…

Foto Wikimedia Commons

Italské vše, co se týká jejich „holínky“… To, co je nad Alpami, Italy moc nezajímá; co k nim doplouvá z Afriky, probírají pochopitelně daleko víc. Pořady opěvující krásy Itálie, jako třeba Linea blu, jsou vždy vyvažovány jejich úžasnou stravou. Po poledni na dvojce dávají EAT PARADE a na jedničce pořad (dříve se jmenoval Prova del cuoco – zkouška z vaření), který koučuje překrásný plus minus padesátiletý diblík Antonella Clérici. Scénu tvoří tapeta hlubokého lesa, před ní je moderní kuchyňská linka, v popředí muchomůrky velikosti bývalých silničních patníků, doplněné hnízdečky, oříšky a veveruškami a telefonem, do něhož televizní diváci volají své, a božská Antonella jim odpovídá: Pronto!!!

Zpravodajství sledují události v ulicích, vraždy zejména, a tak jako u nás, co kdo a komu provedl ve vládě. A skoro pokaždé neopomenou sdělit národu a světu, jak na tom je jejich vápník. Calcio. Pro současníky, kteří fotbal nemusí, podotýkám, že ohraničení hrací plochy u kopané se dříve provádělo vápnem. Když dare un calcio znamená také kopnout (někoho).

Vedle těchto čtyř italských kanálů nám běží čínský CGTN v angličtině, který však moc nesleduji. Mám dost problémů pochytit english s oxfordskou výslovností, natož pak tu čingliš, již krásné Číňanky moderátorky tak bohorovně drtí skrz svůj usměvavý chrup.

Dále máme tři ruské kanály, z nichž jeden je neškodný, nezapínatelný, jelikož se na něm draží pořád jenom nějaké dreky. Na první, Planětu, se taky skoro nedívám. V době, kdy se hlavně věnuju televizi, kdy snídám, se na tomto kanále řeší hlavně zácpy, tvrdnutí jater, srdeční choroby, hemeroidy a podobné můry. Mimo satelit jela u nás po léta stanice Russia today. Než je Američané vyhodili, čili i u nás, v našem efiru, čti éteru, jí z ničeho nic taky přestala kvést pšenka. Bývaly tam u Petera Lavella zajímavé diskuse, když se třeba íránský publicista dohadoval s izraelským. Je ale fakt, že poslední dobou už mu do studia chodili neustále stejní tři ruští politologové + jeden odněkud, a byl z toho slabý ruský čajíček, z pohledu nestranného diváka poněkud projímací. Ale jejich krásné zpravodajky monitorovaly kdejaký válečný konflikt ve světě, a bývalo mně jich líto…Umouněné, zpocené, vlasy slepené zpod blembáku visící. Jaký rozdíl, když je poslaly do Bruselu. Hned se víc Jourové podobaly!

Na našem satelitu jel ještě japonský kanál – v angličtině, o němž jsem už kdysi do KN psal. Nejlepší! Každou hodinu půlhoďka dost objektivních zpráv, akorát ty o Číně bývaly zavilejší, ale pak vždycky film o Japonsku, tamních zvycích, přírodě. Asi před dvěma měsíci nám odebrali i Al-jazeeru. Ta stanice by se asi nelíbila našemu panu prezidentovi, ale dozvídal jsem se tam nejen o palestinsko-izraelském setrvalém souboji. Zajímavé bývaly reportáže o Kurdech, třeba o té dívčí kurdské jednotce kdesi v poušti. Zaboha si však už nemůžu vzpomnět, proti komu těch bratru 20 kurdských dívek tam bojovalo.

Jak se nám ty kanály scvrkávají, surfuju tuhle ve zbylé satelitní nabídce – a ejhle, na desítce nám běží SOJUZ, pravoslavný kanál. Primitivnější, že primitivnějšího nemůže asi být. Hodinový záběr na oltář, před nímž praktikuje dvacet popů. Moje žena říká: mají přepopováno. Střídaný se záběrem na pětičlenný mužský pěvecký sbor, který by svými hlasy ovšem jeruzalémské zdi rozdrolil, kdejaká ateistická vrata vyvrátil. Dvacet urostlých fousáčů... Toho nejútlejšího poškrabka – nádherný marketingový počin! – však před čtrnácti dny postavili před tabuli, na němž je uveden velkým písmem jejich dluh, už čtrnáct dní tam visí: 29 059 009 rublů 78 kopějek… A neumazává se. Působit bude na souvěrce, ještě pod jolky budou zalézat.

Sedmnáct let už jede ten kanál. A za těch čtrnáct dnů, co jej sleduju, jsem viděl víc pravoslavných chrámů a klášterů než za celý život. Všem svítí střechy, všechny vnitřky září novotou, jako by z nich včera malíři pokojů odešli, všechna zlacení lesknou se jako ten psí příměr. A sbory a seminář, který jsem dnes sledoval, jsou plné mladých lidí.

Být Bidenem, tuto novou ruskou zbraň bych nepodceňoval. A nenechal se svými zbrojaři tlačit do kouta. Těmi, co vědí, že válka je vždycky především lup. A příprava k ní némlich a jakbysmet. Být Bidenem, raději bych byl moudřejší - a od ruských hranic i se svou NATO ustoupil. Protože moudřejší, než by riskovali fiasko, tak dělávají.