Kultura a umění Kultura

Nabodeníčko

á

Novější překlady mezi Janem Husem a Gustávem Husákem

„…jeho svátost by byla poskvrněna, kdyby zůstal s Batšebou, která již jednou vdaná byla.“ – Tak mudruje o starozákonním králi Davidovi česká verze knihy Unorthodox (s. 53, zvýrazňujeme), bestselleru to deníku New York Times. Pročpak to „nabodeníčko dlúhé“? S pojmem „svátost“ (latinsky „sacramentum“) přišla přece až katolická církev…

Originál dané pasáže (dostupný v náhledu služby Google Books) zní: „…his holiness would have been defiled had he stayed with Bathsheba, who had already been married.“ (s. 29, zvýrazňujeme) Řeč opravdu není o Davidově SVÁTOSTI (s nabodeníčkem), ale o Davidově SVATOSTI (bez nabodeníčka).

Běží o jednu z chyb, jimiž se kniha jenom hemží. Při práci na překladu díla, jež mimo jiné přibližuje věroučná specifika chasidů, se nikdo v nakladatelství neobtěžoval otevřít Starý zákon. Jakýkoli starozákonní citát (překládaný ponejvíce „z voleje“, bez zohlednění etablovaných českých verzí) či odkaz je „o strach“. A ta čeština! „Rabíni sice zuří, že si přivlastňujeme nežidovskou kulturu, ale mladé manželské páry ze sousedství rádi vyzkoušejí něco nového.“ (s. 266, zvýrazňujeme. Odkdy je „pár“ životný?) V takovém knižním šmejdu jedno nabodeníčko navíc nepřekvapí…

Zato nemile překvapí v publikaci přeložené jinak fundovaně a velepečlivě. „Na přednášku „Jeho Svátosti Raëla“ mají vstup povolen pouze zástupci švýcarského časopisu L‘Illustré, francouzského deníku Le Monde a jeden italský novinář.“ (Demonpion, D.: Houellebecq, s. 244, zvýrazňujeme) Ve vyhledávači lze u Raëla najít titul „Sa Sainteté“ resp. „His Holiness“, tedy „Jeho Svatost“. Též související polemiky. Atribut „Son Sacrement“ resp. „His Sacrament“ („Jeho Svátost“) zatím nikoli. Raëliáni sami, zdůrazněme, s ním nepřišli.

Kontroverzní nabodeníčko bylo do textu pravděpodobně zapraveno během korektury. Jak opakovaně upozorňuje Karel Oliva, redakční korektury dnes bývají pro autory „o strach“. V Lidových novinách přišel přímo s novým žánrem, totiž s dodatečnými „autorskými korekturami korektur redakčních“. Podobně konstatoval svého času v Německu Harry Rowohlt (1945–2015), že „překládá“ obvykle dvoufázově – nejprve originál díla, poté text zdecimovaný redakční korekturou…

Novější překladové dílo kvality celkově nedostatečné (českou verzi autobiografie Debory Feldmanové Unorthodox) a novější překladové dílo kvality jinak příkladné a vzorné (českou verzi Demonpionovy houellebecqovské monografie) spojuje jedna a tatáž parafázie (soustavné nahrazování jednoho cílového slova slovem jiným). Ta tuzemskou publicistiku doslova zaplevelila. (Setkal jsem se i se spojením „Jeho Svátost dalajláma“.) Bují u nás totiž nerušeně od první (polistopadové) papežské návštěvy…

Vznikla v médiu veřejnoprávním. V souvislosti s papežem Janem Pavlem II. začal tehdy výraz „Jeho Svatost“ (bez nabodeníčka) důsledně nahrazovat výrazem „Jeho Svátost“ (s nabodeníčkem) jakýsi redaktor tehdejší Československé televize (ČST), patrně „zelenkovský“ kádr (spjatý s normalizačním ředitelem Zelenkou). Copak ho k tomu asi vedlo?

Že by interference se slovenštinou? Mají-li Slováci ve slově „svätosť“ nad samohláskou -a- dvě tečky, mohlo se dotyčnému jevit patřičným umístit „taky něco“ nad český ekvivalent…

Že by hyperkorektnost? V ČST byl důraz na užívání spisovné češtiny. Dialektům (včetně „kratkeho“ ostravského) přáno nebylo. V tomto duchu se asi nesla interní školení…

Že by svérázně pojatá pedagogičnost? Slovo bez nabodeníčka, tedy s krátkou samohláskou, mohlo se jevit ošizené. Podobně ve Francii prosazuje kulturní publicista Bernard Pivot, že sloveso „jouir“ (česky: dosáhnout orgasmu) by se mělo nově psát se dvěma tečkami nad -i- na zdůraznění toho, že požitek by měl trvat…

Že by interference okázalé devótnosti se stranickou kázní? Husák se naučil obstojně česky. Přesto normalizační média od jisté doby bazírovala na tom, aby jeho jméno Gustáv (zvýrazňujeme) bylo užíváno pouze a jedině s -á- dlouhým. Protahovaně se muselo vyslovit jméno i příjmení: „Gustáv Husák“. Podle šeptandy se tak režim snažil utnout přezdívku „gustapo“ pro policii – vzniklou propojením slov „gestapo“ a „Gustav“…

Vsadil bych na posledně zmíněnou domněnku ohledně vzniku sledované parafázie. Důvody následné široké akceptace označení „Jeho Svátost“ zůstávají ovšem záhadou… (Proces nastartovaný postzelenkovskou ČST akceleroval zřejmě v době internetové.)

Od Jana Husa, s nímž bývá nabodeníčko tradičně (a patrně ne zcela přesně) spojováno, jsme tedy dospěli až ke Gustávu Husákovi.

Časy se mění. Na těsně předlistopadovém koncertě bavili hudebníci publikum jemnou protihusákovskou narážkou: „A ta husa chodí bosák.“ Dnes je husákovská parafázie „Jeho Svátost“ natolik frekventovaná, že zanedlouho ji budou v nápovědě nabízet internetové vyhledavače. Nedojde-li mezitím k alespoň dílčí reformě / reformaci…


Poznámka pod čarou:

Termín „svátost“ je solidně vysvětlen v knize Deník farářky od Martiny Viktorie Kopecké.

Odkazy:

Feldmanová, D.: Unorthodox. Skandální odmítnutí mých chasidských kořenů. Z anglického originálu Unorthodox. The Scandalous Rejection of My Hasidic Roots, vydaného nakladatelstvím Simon and Schuster v roce 2012 přeložila Alena Gentile. Redigovala Eliška Prokopová. Jazyková korektura Markéta Popková. Odpovědná redaktorka Linda Donáthová. Technická redaktorka Barbora Pokorná. Vydalo NAKLADATELSTVÍ XYZ v Praze roku 2020, 400 s.

Demonpion, D.: Houellebecq. Z francouzského originálu Houellebecq vydaného nakladatelstvím Buchet Chastel v Paříži roku 2019 přeložila Jovanka Šotolová. Redigovala Nela Knapová. Jazyková korektura Marcela Blažková. Odpovědný redaktor Jindřich Jůzl. Technická redaktorka Halina Kaslová Bechyňová. Vydala Euromedia Group, a. s. – Odeon v roce 2021. Vydání první. 376 s.