Společnost a politika Zahraničí,Ekonomika

IKEA na scestí

Ilustrační foto z originálního rakouského vydání.

Jak se dostává ilegální dřevo z Ukrajiny do nábytku švédského giganta, co s tím mají společného rakouští dřevobaroni a proč mnohé z toho má zůstat utajeno.

Úvod

Tento příběh se odehrává daleko od aglomeračních center, ve kterých se nacházejí švédské nábytkářské firmy a začíná hádankou. Sledujeme ji, když míjíme nápis „Wohnst du noch oder lebst du schon? (Bydlíš ještě, nebo už žiješ) – vzorové byty, odepřeme si také osm kousků Köttbullar s bramborovou kaší, hráškem a brusinkami za 4,99 euro a pronikáme kolem deky Gurli, lampy Lersta a sady nádobí Färgrik do vlastního srdce obchodního domu.

Tam, v centrálním výdejním skladu (Mitnahmelager) se v dlouhých chodbách vrší kartóny s nábytkovými díly, z nichž, s trochou šikovnosti a trpělivosti, vzniká doma to, co je k vidění ve výstavní místnosti (Schauraum). Dřevo, kterého je pro to použito, pochází ze 60 % z východní Evropy a Ruska. Již dlouho před „Wende“ (1989, konec komunismu v NDR, podobně jako „sametová revoluce“ v ČSSR) to bylo pro Švédy atraktivní, i když někdy za předpokladů, kterými se nemohli chlubit. Ukázalo se přeci, že IKEA odebírala nábytek z NDR, který byl vyroben v truhlářských dílnách, kde pracovali političtí vězni.

Kdo chce dnes zjistit, odkud jeho nábytek pochází, narazí na shora zmíněnou hádanku. Protože na krabicích je sice země původu označena, nikoli však výrobce. Vedle 28 továren, které IKEA vlastní, z nichž se 21 nachází ve východní Evropě, pochází většina zboží od více než 1.800 subdodavatelů z téměř 50 zemí. Kdo z nich co a kde vyrábí, patří k nejlépe střeženým tajemstvím branže. Pětimístné číslo na krabici označuje sice interně příslušného výrobce, systém nacházející se za tím zůstává ale pro nezasvěcené nesrozumitelný. Je to tedy většinou beznadějná opovážlivost, chtít prokázat firmě IKEA konkrétní původ dřeva, použitého pro jednotlivé kusy nábytku. Toto je ale přesně cílem této rešerše.

758 euro vydá každý/á Rakušan/ka průměrně ročně za nábytek. Je to obrovský trh, který poradenská firma RegioDat odhaduje na 5,4 miliardy euro, a ve kterém IKEA představuje fenomén superlativu. Neboť zatímco podniky dominující na trhu XXXLutz a Kika/Leiner usilují o zákazníky slevami z cen a vybavují zemi velkým počtem filiálek, drží švédský koncern počtem pouhých osmi stanovišť 16% podíl na trhu a je číslo 3 v Rakousku. Na čtvereční metr prodejní plochy vydělává třikrát tolik než jeho konkurenti.

IKEA jako celosvětově největší spotřebitel dřeva

Minimalistický švédský design a chuť sestavovat si nábytek sám mohou být dvěma důvody úspěchu. Třetí však, asi mnohem závažnější, je zmiňován jen zřídka: Je to jedinečná schopnost firmy IKEA vyrábět ze stromů nábytek, a to tak rychle, levně a v obrovském množství jako žádná firma kdy předtím. Největší nábytkářský řetězec světa je s ročním obratem 39 miliard euro také světově největší „žrout“ dřeva, z něhož je vyrobeno 60 procent všech produktů firmy IKEA. Během uplynulých deseti let se spotřeba dřeva koncernu zdvojnásobila a stoupla v roce 2019 na 21 milionů kubických metrů. Pro představu pomůže srovnání s bytem s plochou 80 metrů čtverečných, který je od podlahy až po strop plně nacpaný kmeny stromů. Roční spotřeba dřeva firmy IKEA by byla téměř 110.000 takto popsaných bytů. Zhruba takový počet bytů je například ve městě Linec. A každým rokem roste potřeba o dalších 13.000 takových bytů nacpaných dřevem.

Náš příběh vás zavede tam, odkud část tohoto dřeva pochází. Líčí, za jakých podmínek je těženo a popisuje, kolik je v těchto odlehlých oblastech chamtivosti, násilí a ničení, což ale zůstává skryté. Rešerše s renomovanou britskou neziskovou organizací Earthsight, která se již léta zabývá kriminalitou životního prostředí, přinášejí názorný obraz, který je pro švédského giganta s „cool image“ málo lichotivý. Poukazuje na škodlivou dynamiku, která vzniká v souvislosti s tím, vychází-li se vstříc stále stoupající poptávce po větším množství dřeva a výhodnějším způsobu jeho získání.

Tento obraz je v rozporu s fotografiemi lesů působících uklidňujícím dojmem, které koncern ve svých filiálkách vystavuje na plakátech. Na nich čnějí do nebe obrovské stromy a tvoří zelenou střechu, pod níž muž s kloboukem, mohl by to být lesník, v poklidu se brouzdá listím. „Spolupracujeme vzájemně pro budoucnost našich lesů“, stojí nad obrázkem.

Nábytkářský koncern hovoří nakonec rád a mnoho o zodpovědnosti a udržitelnosti, chválí svoji spolupráci s jakostní pečetí auditorské společnosti FSC a spojuje s tím poselství: Ještě letos má být 100 procent dřeva použitého firmou IKEA certifikováno FSC a tím absolutně čisté – „forest positive“, jak to nazývá gigant. „A to děláme“, je uvedeno na webových stránkách, „abychom omezili škody způsobené mýcením a také k ovlivnění ostatních aktérů v tomto smyslu“. Krásná slova, která jsou ne vždy v souladu se skutečností.

Pečeť kvality mezinárodní organizace udržitelného hospodářství Forest Stewardship Council

Vycházíme-li z 12.000 druhů zboží, které tvoří sortiment firmy IKEA, je nutné sledovat stopu, nabourat se do jednoho z těchto kódů a nastoupit cestu, která příkladně takový dodavatelský řetězec odhalí. Cesta tedy vede na sever Rumunska, do oblasti jménem Maramureš, která je známá pro své pitoreskní dřevěné kostely. Na okraji obce se rozkládá továrna, natřená modrou a žlutou barvou, typickou pro firmu IKEA: Plimob.

Již více než 30 let vyrábí tato firma téměř výlučně pro IKEA. Podle legendy měl ještě zakladatel IKEA Ingvar Kamprad sjednat tento obchod s Rumuny. Od té doby se tam vyrábějí židle a každý, kdo již v IKEA hledal židle, je bude znát. Například Terje, jednoduchá sklápěcí židle, která se již léta nabízí za 12,99 euro, se rovná ikoně a patří k absolutním bestselerům firmy IKEA. 1,5 milionů kusů z nich ročně vyrábí Plimob. K tomu dále patří oblíbené židle k jídelnímu stolu jako „Norrnäs“, „Ekedalen“ nebo „Ingolf“. Tyto všechny stojí v rakouských pobočkách IKEA, všechny mají kód, který vede k Plimob! Na krabicích je napsáno „Made in Romania“. To je ale jenom část pravdy.

Tlak ze Švédska, utajeno na Ukrajině

Neboť Plimob má problém. Švédský gigant, který z hlediska daňového je dávno Nizozemec, požaduje, aby výrobní náklady byly nízké. Židle jako lákadla mají přeci zůstat laciné a ve velkém počtu k dispozici po celém světě ve 433 pobočkách IKEA. Avšak i v samotném Rumunsku, jehož lesní hospodářství je prodchnuto mafiánskými strukturami, stoupají náklady. Tamní plundrování lesů vyvolalo v poslední době protesty, takže dřevo v obrovském množství za příznivé ceny je už vzácnější. Dobře skrytá odpověď na problém se rýsuje při pohledu z oken továrny Plimob. Tam se na horizontu vynořují na severu hustě zalesněné hory. Jsou to Karpaty a ty leží vzdušnou čarou ve vzdálenosti jen několika kilometrů. Mezi nimi bublá nejdelší přítok Dunaje, ještě mladá Tisa. Odděluje na tomto místě Rumunsko od Ukrajiny. Úzký most vede přes řeku.

Denně přes něj přejíždějí nákladní automobily plně naložené bukovým dřevem, dodávaným do Plimob pro výrobu židlí. Sledujeme-li prázdné nákladní automobily na zpáteční cestě do Ukrajiny, končí jízda pouhých 18 km od továrny Plimob v ospalém městečku jménem Welykyj Bytschkiv. Všechno zde působí hned divočeji, více zanedbané a také chudobněji než na druhé straně, v Rumunsku, zemi EU.

VGSM se jmenuje ukrajinská nábytkářská firma, do které nákladní automobily jezdí. Do roku 1998 byla přímo vlastnictvím firmy IKEA Swedwood, která ji zavřela po korupčních aférách. Znovu otevřená jako ukrajinský podnik, dnes je tam zaměstnáno 400 pracovníků/ic na dvě směny. Drón, vypuštěný průzkumníky Earthsight, krouží nad areálem firmy a filmuje sklady plné bukového dřeva. 40.000 kubických metrů dřeva za rok činí z VGSM jednoho z největších zpracovatelů regionu. Celní dokumenty, zpřístupněné Earthsightem, které má též k dispozici internetové noviny Addendum, ukazují, že téměř celá produkce továrny je ultimativně určená pro firmu IKEA.

Část dřeva jde přímo švédské firmě. Největší množství ale je vedeno oklikou přes Rumunsko a Plimob, než se v podobě židlí „Made in Romania“ dostane do pobočky IKEA. Údaje potvrzují, že Plimob dodává firmě IKEA ročně dva milióny židlí. Polovina dřeva, kterého je k tomu zapotřebí, pochází z VGSM, a tím z ukrajinských lesů.

Systém ilegální těžby dřeva

Tato cesta vede dál po užších a strmějších silnicích nahoru do Polonin. Tato část pohoří, také nazývaná Huculské Alpy, je jednou z posledních velkých životních prostorů pro zmenšující se počet medvědů, rysů a vlků. V této odlehlé, Bohem zapomenuté oblasti, plné hlubokých lesů a vrcholů vysokých až 1.900 metrů nacházejí mnohé druhy zvířat a rostlin, které jsou na pokraji vymření své poslední útočiště. Karpaty poskytují útočiště dvěma třetinám zbývajících pralesů našeho kontinentu a mají tím jako stabilizátory pro evropské klima zvláštní význam. Krása a nedotčenost těchto lesů se ukazuje, až když z těžko přístupného místa, kterého lze dosáhnout až po dlouhém pěším pochodu, je znovu vypuštěn dron. Nejprve filmuje bujnou divočinu, až obraz na displeji náhle ukazuje něco úplně jiného. Jako zející rána vystupuje hnědá vykácená plocha z nedotčeného pásu korun stromů. Dron zůstává nad oblastí, ukazuje pařezy, lesní cesty uprostřed divočiny. Je to místo ilegálního mýcení. Odtud šly pokácené buky přímo firmě VGSM, dodavateli firmy IKEA. To dokládají rešerše provedené Earthsight, které na základě namáhavé drobné práce skoro dva roky sledovaly cestu použitého dřeva. Výsledek je dlouhý protokol o nešvarech a ilegálních zásazích do přírody. Již v první studii mohl Earthsight v roce 2018 rozsáhlými průzkumy prokázat, že až 40 procent dřeva získaného na Ukrajině je ilegálního původu a zejména tzv. „asanační kácení“ slouží jako záminky.

Státní lesní společnosti, které mají pod kontrolou skoro veškeré lesy v zemi, porušují přitom systematicky uložené povinnosti.

K nejzávažnějším výtkám, které Earthsight v souvislosti se subdodavatelem IKEA, firmou VGSM, zdokumentoval, patří kácení během doby klidu zvěře. Od 1. dubna do 15. června zakazuje zákon asanační těžbu dřeva, aby byla pro zvířata a rostliny alespoň během této důležité době líhnutí a vegetace vytvořena oddechová přestávka. Státní inspekce životního prostředí Ukrajiny identifikovala pro rok 2018 jenom na tomto území 109 ilegálních případů kácení během doby klidu. Některé z nich provedla sama firma VGSM jako koncesionář státních lesů. Jiné provedla regionální lesnická společnost a část dřeva pak prodala VGSM. Ačkoliv, jak stanoví Inspekce životního prostředí, je tento zásah ilegální, vystavila pro něj státní lesnická správa povolení. Jako předstíraný důvod slouží často domnělé polomy, které Lesnická společnost uvádí i v tomto případě. Takto se daří dřevo odvézt z lesa navzdory zákazu, vystavit příslušné papíry a legalizovat ho tímto pro zpracování a prodej. Roku 2018 dodávala firma VGSM více než 3.827 tun dřeva firmě Plimob – také během doby klidu a po jejím uplynutí. Čísla pro rok 2019 ukazují, že „bouře“ jak se zdá, řádily mohutně také v tomto roce a umožňovaly opakovaně kácet v období klidu, což vedlo přibližně ke stejnému množství takto získaného dřeva. Ba dokonce na jaře 2020 nemohl ani koronavirus zabránit tomu, aby se jen mezi dubnem a začátkem května nekácelo ilegálně na 33 různých místech během doby klidu.

Tento vzorek výtek pokračuje i mimo dobu klidu při nákupu dřeva firmou VGS, subdodavatelem IKEA, od regionálních státních lesů. Studie zadaná Earthsightem ukazuje, že v létě 2019 v šesti z deseti případů byly porušeny uložené povinnosti. Protokol z této studie pojednává o problémech od neodůvodněných asanačního kácení stromů přes těžbu mimo označené zóny až k zakázanému odvozu kmenů řečištěm, kde způsobuje škody. Člověk ani nemusí být přesvědčený ochránce přírody, aby poznal, že takové chování toto životní prostředí z dlouhodobého hlediska zničí.

O mrtvých (lesnických) duších a maškarních bálech

Co se děje v ukrajinských lesích, není ale ani náhoda, ani omyl, ztroskotání jednotlivců ani sporadický čin malých skupin, chtějících si něco přivydělat. Kriminální plenění má podle názoru Earthsight očividně systém. To se potvrzuje tehdy, kdy nastává noc, kdy v temnu lesní cesty hluboce v Karpatech se objeví závora s tabulkou Stop. Za ní začíná revír jednoho z těchto regionálních státních lesních podniků. Jeden muž, který pro ně pracuje již deset let, zve do srubu. Uvádí své jméno a svou funkci, ujistí se nejprve u přítomných, že jsou důvěryhodní, oni mu zaručí anonymitu a on začíná povídat. Takový informátor z vnitřku těchto struktur je velmi vzácný, protože zároveň riskuje svůj život tím, že poskytuje nahlédnutí, které teprve umožní pochopit, co se v těchto lesích doopravdy děje. Muž líčí, jak se při každém jednotlivém kácení podvádí: „Jestliže máme pokácet řekněme 200 kubických metrů, uděláme o 100 kubických metrů více, tak, že jednoduše posuneme hranice označeného území. Z toho, co tímto způsobem odtáhneme z lesa navíc, zbyde jedna fůra nákladního auta nám dřevorubcům, druhou si vezme lesník.“

Inspektoři, pokud se vůbec objeví, dostanou často úplatek a ilegální dřevo se na černo dále prodává firmám. Papíry, které jsou k tomu nutné, jsou již přiloženy. Aby se k nim dostali, je třeba zaplatit 500 hřiven, v přepočtu 16 euro, za kubický metr dřeva. Kdo drží tyto papíry v ruce, proměnil jako mávnutím kouzelným proutkem ilegálně pokácené dřevo v dřevo legální.

V knihách se takové obchody vyřizují prostřednictvím „mrtvých duší“. Tím jsou míněni již zemřelí kolegové, kteří jsou dále vedeni v personálních aktech. Jedno nákladní auto pojme 20 kubických metrů a stojí 35.000 hřiven (1.160 euro), stejné množství „černého“ dřeva (dřeva na černo) naproti tomu jen 20.000 hřiven (660 euro). Všichni muži v lesnické společnosti jsou součástmi tohoto systému, protože mzda je nízká a tlak na poslušnost velký. I kdyby chtěl pak vystoupit, nemá šanci. „Každý má strach. Vyhodili by tě a pak i sežrali.“

Na muži je vidět strach, ale také potřeba, o tom všem hovořit. Proč se toho ale odvažuje? Proč hovoří jeden ze středu této státní dřevní mafie?

„Protože tuto nespravedlivost už déle nevydržím,“ řekl, „jsou tak chamtiví, nikdy nebudou mít dost, pokoušejí se nahrabat co možná nejvíc. Je to strašné, ještě nikdy to nebylo tak hrozné.

Regionální státní lesní podnik, pro který informant pracuje, je jako 90 procent lesů ukrajinských Karpat certifikovaný pečetí kvality (FSC) (2).
Během pouhých pěti let se počet lesů certifikovaných FSC v Ukrajině zpětinásobil. Tento razantní nárůst odráží tlak učinit dřevo z lesního hospodářství země, zkažené korupcí, pomocí pečeti nezávadným pro export do EU. Centrální příslib certifikátu FSC spočívá však v tom, pravidelně kontrolovat dodržování všech zákonů, a tím vyloučit ilegální kácení. Co to znamená pro praxi státních lesů v Karpatech, popisuje informant výrazem „maškarní ples“:

„Když se tato inspekce FSC jednou za rok koná, přidělí nám kompletní nové ošacení, rukavice, kalhoty, helmy a my tam stojíme jak šašci. Všechno má vypadat tak jako v Evropě. A sotvaže inspektoři zmizí, šéfové nám tyto věci opět odeberou.“

Příliš mnoho z toho, co kromě této show se v lese děje, kontroloři z FSC nepostřehnou. Individuální a nezávislé zkoumání se netrpí a také se o to nikdo nepokouší. Šéfové lesů zvou své hosty spíše na „žranici“ na daču v revíru. „U vodky a šašliku“, jak říká jejich zaměstnanec – náš zdroj, mizí rychle přání přijít věcem důkladně na kloub.

Pečeť kvality pozbývá svou věrohodnost

Jak soustavně pečeť kvality FSC pozbývá svou věrohodnost v souvislosti s ukrajinskou realitou, ukazuje skutečnost, že jak dodavatel firmě IKEA, firma VGSM, tak i regionální státní lesní podniky, od kterých firma odebírá dřevo, mají všichni certifikaci FSC.

Ačkoliv většina zde zmíněných pochybení v dodavatelském řetězci je státní kontrolou životního prostředí Ukrajiny dokumentovaná, nepřipadalo revizorům FSC při jejich kontrolách nic nápadného nebo se zdálo, že je to zvlášť nezajímá. Zdá se, že je nutné se dotazovat na pozadí, protože se nejedná o jednorázová porušení, nýbrž o taková, která se rok co rok opakuje.

Zajímavá jsou při tom stanoviska jednotlivých článků tohoto řetězce, u kterých se objevují rozpory. Nejprve se firma VGSM odvolává vůči Earthsight na nejasnou zákonnou situaci, která údajně umožňuje kácení během doby klidu. Dále se uvádí, že od inspekce životního prostředí, která toto klasifikovala jako ilegální, nebyly uděleny žádné tresty. VGSM zachovává všechny zákony a standardy FSC, chápe však, že existuje evropské ekologické stanovisko, podle kterého dřevo, které se sklízí na základě porušení předpisu, je ilegální“.

Na dotaz našich internetových novin „Addendum“ nebyl jednatel IKEA-Österreich Alpaslan Deliloglu k dispozici, aby vyjádřil stanovisko. Centrála firmy IKEA namísto toho zprostředkoval pro rozhovor svého globálního lesního manažera Ulfa Johanssona. Ten považuje výtky jako „vytržené z kontextu“, neexistuje prý žádná indicie pro ilegální těžbu nebo jiné nezákonné chování“. Na námitku, že státní inspekce životního prostředí ale právě toto zjistila, reaguje vyhýbavě. Podle jeho názoru by zákon lesní společnosti předepisoval, vyčlenit pouze část lesa z kácení během doby klidu, jinak by všude byla těžba možná. To by potvrdila také FSC, „a to je ten nejrobustnější a nejvěrohodnější certifikační systém na trhu“.

Ale právě FSC lpí na stanovisku, již dříve vydaném pro Earthsight, že „doba klidu je aplikovaná na všechna lesní území, bez ohledu na rozšíření zvěře“. Při dotazu na to, že sama FSC jeho argumentaci nesdílí, působí Johansson překvapeně a říká: „Ano, my o tom musíme ještě jednou s FSC hovořit, protože toto dřevo má certifikaci FSC, a to je systém, kterému důvěřujeme.“

Po tomto interview je internetovým novinám Addendum doručeno stanovisko FSC, kde provede 180stupňový obrat a náhle prohlašuje, že zákon je „otevřený interpretacím“, těžba je údajně povolena, a proto „firma neudělala žádnou chybu“. Budou prováděny další kontroly, aby se ohledně zákonnosti udělalo jasno. Zbývá pocit skepse, protože v minulosti nebyly ilegální těžby v Ukrajině takřka nikdy kontrolami FSC odhaleny, nýbrž podnět k tomu přišel vždy teprve zvenčí, a to buď od investigativních žurnalistů, nebo neziskových organizací zaměřených na životní prostředí. Co ale přinese kontrola, když kontroloři sami sotva něco najdou?

Pochybnosti ohledně systému FSC rostou, protože kontroloři nejsou pohoršeni ani tehdy, když proti jednotlivým spolupracovníkům oněch státních lesních závodů, které dodávají firmě VSGM, bylo zahájeno vyšetřování z důvodů korupčního jednání. Navzdory zřejmým problémům se nemusel žádný člen řetězce FSC, na jehož konci je IKEA, obávat, že přijde o ten cenný certifikát, který jim zajišťuje lukrativní export dřeva. Možnou příčinou by mohl být střet zájmů, který je pro systém FSC charakteristický. Vždyť hlavně firmy, které používají pečeť kvality, zajišťují svými ročními příspěvky existenci FSC. Na druhou stranu vlastní FSC příslušnou kontrolní společnost, která dozoruje nezávislé certifikační pracovníky (certifikátory) členů FSC. Kontrolovaní tedy zaplatí nejen své revizory, nýbrž také „revizoři revizorů“ jsou nakonec placeni těmi, které kontrolují.

Konkrétně aplikováno na Ukrajinu to přibližně znamená, že tři soukromé certifikační firmy mají na starosti kontroly u regionálních státních lesních společností a jsou jimi za to placeni. Není třeba mnoho fantazie, abyste si uměli představit, že nejpřísnější z těchto firem není nevyhnutelně ta, která má nejvíce zákazníků. To je nutno mít na mysli, jestliže IKEA jako zakládající člen FSC nyní slibuje, od této chvíle krýt veškerou svoji potřebu dřeva z certifikovaných lesů. I když tato iniciativa udržitelnosti je chvályhodná, zůstává systém, který je za tím, náchylný k chybám.

„Neboť s našimi rešeršemi jsme narazili pravděpodobně pouze na špičku ledovce,“ říká ředitel Earthsight Sam Lawson.

„VGSM a tamní lesní společnost nejsou shnilé jablko v jinak zdravém koši, nýbrž typičtí zástupci svého druhu na Ukrajině; pravděpodobně existují dokonce mnohem horší. IKEA kupuje ve srovnání s Ukrajinou ještě mnohem více dřeva z podobně zkorumpovaných zemí jako Rusko. Existuje pouze jeden důvod, proč tam podobné nesrovnalosti ještě nebyly odhaleny: Nikdo tam ještě na toto téma nepátral.

IKEA ví velmi dobře, že FSC má problémy. Tím, že podpořil expanzi pečetě kvality v tak zkorumpovaných zemích, je ještě spíše zvětšil a doposud neuplatnil svůj vliv, aby inicioval fundamentálně nutné reformy systému FSC.“ Rakouský zpracovatel dřeva Schweighofer ztratil v roce 2016 o svoji pečeť kvality FSC.

Rakouští dřevobaroni jako dodavatelé firmy IKEA

Co vše se teprve bude muset ještě stát, než nějaká firma přijde o svůj certifikát FSC, dokazuje příklad rakouského dřevobarona. Po léta si ekologičtí aktivisté v Rumunsku lámali hlavu s podnikem dřevoprůmyslu Holzindustrie Schweighofer. Sledovali náklaďák za náklaďákem z divočiny až k vratům závodu, sbírali podklady, které ukazovaly, jak se ilegální dřevo dostalo na území továrny, a dokonce filmovali skrytě jednoho jejich manažera, když vyslovil souhlas s tím, že dřevo bude převzato.
A přesto se nestalo nic. Ani v Rumunsku, kde Schweighofer se svými závody dominuje trhu, ani na Ukrajině, kde za dob prezidenta Viktora Janukovyče odebíral dřevo v hodnotě 100 milionů dolarů. Jeho ředitel lesů instaloval přes fiktivní společnosti propletenec úplatků, který zajišťoval zahraničním firmám přístup ke dřevu, pokud zaplatili odpovídající částku. Schweighoferovi bylo v předběžných vyšetřováních předhazováno, že napumpoval do své slovenské subfirmy peníze do tohoto systému. Teprve důkazy, které vypluly na povrch, a především veřejný tlak, byly natolik zatěžující, že FSC vstoupila do jednání a odebrala Schweighoferovi konečně roku 2016 pečeť kvality. Až potud stála také jiná známá firma na seznamu jeho odběratelů, a to IKEA.

Další dodavatel švédské firmě, je rovněž rakouský dřevobaron a na svém stanovišti na severu Rumunska, je přímý soused Schweighofera – tyrolská firma Egger. Se svým ročním obratem 2,8 miliard euro je druhý největší producent dřevotřískových desek na světě. Od Schweighofera, který nyní užívá raději jméno „HS Timber Group“, odebírá Egger dřevní odpad ve formě pilin a zhotovuje z nich dřevotřískové desky, které používá IKEA.

Egger je dodává k dalšímu zpracování třeba rumunské subfirmě Ecolor, která z nich vyrábí šuplata pro oblíbený systém Beta a také desky pro úložnou policovou stěnu Algot. Po dlouhou dobu si nechal Egger každý měsíc dopravit až 600 železničních nákladních vagónů plných ukrajinské kulatiny přímo do své rumunské továrny v blízkosti hranice a položit zvlášť za tím účelem ruské širokorozchodné koleje. Egger byl v této době jedním z hlavních odběratelů Beregometu, státního lesního podniku z oblasti Černovic v ukrajinské Bukovině. Kontrolní zpráva, jejíž vpracování zadal tehdejší ukrajinský premiér v roce 2018, předhazuje tomuto podniku, že dodával dále do Rumunska tuto kulatinu také poté, co vstoupil v platnost zákaz exportu – s falšovanou dokumentací a deklarovanou jako palivové dřevo. Potenciální odběratel není ve zprávě uveden. Beregomet byl proto odsouzen k vysoké pokutě 8.5 milionů hřiven (280.00 euro).

Úplatky, soudní jednání, procesy

Brizantní kontrolní zpráva, která poté, co se objevila, rychle zmizela v šuplíku v Kyjevě, dokládá dále, že Beregomet byl zodpovědný za ilegální kácení v chráněných krajinných oblastech, které jen v prvních měsících roku 2018 způsobily značnou škodu ve výši 25 milionů hřiven (830.000 euro). FSC prohlašuje na dotaz internetových novin Addendum, že však firmě Beregomet byl prodloužen certifikát FSC v roce 2018. Při jedné kontrole tam údajně byla vypracována řešení problémů. Aktuálně však jsou i nadále vedena soudní jednání proti odpovědným osobám této firmy, jakož i proti tehdejšímu lesnímu řediteli oblasti. Tento byl načapán při nedávném (trestném činu) pokusu o podplacení policistů, aby se při ilegálním kácení „dívali jinam“.

FSC je toto prý známo a znovu bude provedena kontrola, za účelem odhalení „kořenů této záležitosti“. Protože je ale ukrajinský soudní sytém pomalý a neprůhledný, může tento proces trvat dlouho, říká FSC. Pro firmu Egger se to nezdá být důvodem k tomu, aby zvážila pokračování vztahu ke svému dodavateli. Rakouský podnik od něj nadále dostává dřevo, nyní štěpky a piliny. Egger konstatuje vůči Addendum, že neodebírá dřevo přímo od firmy Beregomet nebo jiných státních lesních závodů, které mají mimochodem všechny certifikáty FSC, nýbrž že využívá obchodní organizace. Zmíněná kontrolní zpráva prý „bohužel není firmě známá. Výtky, které jsou z toho citovány, by se ovšem beztak nedaly na podnikatelské jednání firmy Egger aplikovat, neboť sortiment, nakupovaný a zpracovávaný firmou Egger, není vyloučen z exportu.“

Egger nadto přijal „vhodná opatření pro minimalizaci rizika, může předložit všechny potřebné certifikáty a dokumenty k původu dřeva až po původní les a tím prokázat dodržování zákonných nebo soukromých požadavků na certifikaci.“

Pro firmu IKEA zůstává firma Egger v každém případě i nadále důležitý dodavatel. Teprve v tomto roce byl Egger Švédy kontrolován, stojí v prohlášení.

„A obstál bez jakýchkoli nedostatků.“

Tak byli všichni na konci vítězové: IKEA, jejíž obraty stoupají, FSC, který z tohoto růstu profituje a rozšiřuje svůj vliv, dodavatelské firmy, které tímto způsobem dělají dobré obchody a ilegální struktury, kterým se i nadále daří propašovat do tohoto systému své dřevo – a je jen jediný poškozený: les.

Tento článek patří k projektu „Dřevomafie“ internetových novin Addendum (www.addendum.org) a byl v těchto poprvé uveřejněn dne 23. června 2020. Addendum (latinsky Dodatek, což znamená to, co je třeba přidat) je rakouská platforma pro novinářský výzkum, financovaná prostřednictvím neziskové organizace Quo Vadis Veritas (Kam kráčíš, pravdo). Zveřejnění prvních výzkumných zjištění proběhlo 25. září 2017. Autor byl při svých rešerších účinně podporován členy Světového svazu baptistů – Ukrajina. Pečeť kvality Forest Stewardship Council (mezinárodní nezisková organizace) má zaručit, že použité dřevo pochází z udržitelného a životní prostředí neporušující hospodaření s lesy. (Poznámka redakce ARCHIPELu, novin Evropského občanského fóra, kde tento text byl též zveřejněn, a to v říjnu 2020, vydání č. 296)

Na překladu spolupracovali Helga Grimmová a Bernhard Riepl.