Fejeton Kultura

Recenze Rigoletta

Plakát recenzovaného představení.

Profesionální pěvec k nové inscenaci slavné opery.

Rigoletto je pěkná opera Giuseppa Verdiho s překrásnou hudbou a trochu připitomělým dějem, i když libreto po mnoha peripetiích napsal podle činohry Victora Huga význačný libretista Piave. V divadle se říká „to Rigoletto“, ale nenechte se mýlit, hrdinou opery je šašek na dvoře zhýralého mantovského vévody. On ten Rigoletto je s charakterem také dost na štíru, jenže má dceru, kterou miluje a ukrývá ji doma. Dívka se ve svých asi osmnácti letech tatínka Rigoletta dost překvapivě ptá, kdo je její matka a jak se vlastně jmenují, což je, vzhledem k jejímu věku, zajímavá otázka.

Dívku si ale vyhlédne mantovský zhýralec a unese ji Rigolettovi před nosem, přičemž šašek mu pomáhá, protože mu zavázali oči a nebožák neví, kde je. Dodají ji vévodovi do postele a tam se děje to, co zhýralci s dívkami, které neví, jak se jmenují, obvykle dělají. Rigoletto přísahá svému chlebodárci pomstu a objedná si jeho vraždu, kterou má provést nájemný vrah, který je po ruce, za pomoci své sestry Maddaleny. Té se vévoda líbí, a tak přemluví brášku, aby zabil někoho jiného a dal ho v pytli Rigolettovi, který si to jako na potvoru do krčmy, kde má dojít k aktu, s Gildou právě přihasí. Gilda je chvilku sama, a tak ji zabijí, dají do pytle a předají Rigolettovi, který zazpívá vítěznou árii, a pak z pytle zaslechne vzdech a zjistí, že nechal zabít svou dceru. Ještě spolu chvilku zpívají a pak říční proud, protože krčma, kde došlo k vraždě, je u vody, odnáší tělo dívky do dáli, vévoda zpívá v krčmě: „Ó jak je měnivé…“ a Rigoletto zazpívá, že je prokletý a je konec.

Tuhle operu asi někde viděla geniální režisérka, ověnčená cenami, jak mi řekli v televizi, kde operu dávali v přímém přenosu ze Státní opery, dříve Smetanova divadla, dříve Opery 5. května, dříve Deutsche Oper. Pochopila, že Verdi byl hlupák, který nerozuměl divadlu, a libretista také, a že opeře musí pomoct, a pustila se do díla. Libreto nechala tak, jak bylo. Rigoletto byl původně hrbatý, to ale změnila a šašek má místo hrbu na obličeji ekzém, na kterém nosí masku jako Fantom opery a postupně masku sundá a namaže si na obličej mast bílé barvy a v tom dohraje představení. Sice se o něm dál zpívá, že má hrb, který v opeře nemá, ale to je drobnost. Scéna je postavena z trubek, po kterých pěvci podle svých možností a váhových kategorií lezou a nad tím svítí občas blikající neonové nápisy, které začnou zvlášť významně blikat v závěru opery, kdy je bouřka, aby se lépe vraždilo. Pánové sboru, přesto, že choreograf jim přikázal při zpěvu poskakovat z nohy na nohu, což virtuózně dělají, zpívají skvěle. Sólisté jsou velmi dobří, baryton Rigoletto zpíval až do prvního kiksu s velikým nasazením, ale i potom dobře, zhýralý mantovský tenor původem z Číny byl také moc dobrý a naprosto skvělá byla Gilda Olgy Jelínkové, přesto, že paní režisérka jí všemožně komplikovala život.

Genialita režisérky zazářila v závěru.

V divadle bylo asi málo vody, a tak se vražda Gildy místo u řeky stala u silnice vedle krčmy a místo loďky tam stálo blikající auto a tak nebohou Gildu v pytli umístili za šera na zadní sedadlo. Rigoletto vytáhl polomrtvou Gildu i s pytlem na asfalt a z auta se zadními dveřmi vytrácela tmou podivná postava s napřaženýma rukama, aby se o něco na jevišti nepraštila. Asi technik, který se tam zapomněl.

(Něco podobného se mi stalo při Hubičce, tam jako podloudník jsem se při náhlé tmě zapomněl v lese a když se rozsvítilo, mne můj pan profesor Jankovský, který přišel jako Lukáš odzpívat árii, oslovil překvapeně: „Jardo, ty vole, co tady děláš?“ Ale zpět k premiéře…)

Šašek, který měl místo hrbu ekzém, přetřený bílou mastí, rozepnul zip, povytáhl Gildu z pytle a zazpíval italsky, že je proklet, vlezl do auta, předtím otevřel kapotu nad motorem, všechno to vybouchlo a shořelo a jeviště se zbarvilo do červena a byl konec.

Takže mohu doporučit.

Chcete-li vidět, jak shoří auto, zajděte si, až to půjde, do pražské Státní opery na Rigoletta.