Společnost a politika Vzdělávání

Znamenají redukce úlevu?

Nepotřebujeme?

K čemu jsou Newtonovy zákony?! O unáhlených škrtech v učivu pro základní školy.

Objevy pro lidstvo představují nejen velice povzbuzující zkušenost, ale i obrovský přínos k jeho rozvoji. A což teprve, když se lidem podaří najít obecné pravidlo, zákon či dokonce princip zobecňující jednotlivé zkušenosti. Takové odhalení se stává kulturním majetkem celého lidstva. Objevený zákon přináší možnost rozumného uvažování tam, kde dosud bylo šero či temno. Pocit úžasu z nacházení souvislostí mezi střípky vědění dodává lidem chuť jít dál k nepoznanému širšímu horizontu.

Máme štěstí, že žijeme v době, kdy jsme svědky rychlého tempa rozvoje vědy, současně ale vidíme, jak je každý objev spojen s řadou komunikačních nesnází. Vyvstává problém s výstižným názvoslovím, logickým uspořádáním do stávajících poznatků a objasněním veřejnosti, co objev vlastně přináší nového. Nicméně máme v sobě nutkavou potřebu objevovat svět kolem nás. A proto je integrita lidského myšlení získávaná vzděláním nutností, chceme-li dospět ke shodě a rozvážně předvídat důsledky našich činů.

Po Listopadu nastala celospolečenská či aspoň politická shoda na tom, že vzdělávací politiku státu je třeba změnit. Jedním z cílů byla demokratizace do té doby autoritativně řízených škol. Nově je žák považován za aktivního „spolutvůrce“ poznání, nikoli pasivního příjemce „hotových“ informací“. Pro tento trend se dlouho hledal širší konsensus, v devadesátých letech vznikla tzv. Bílá kniha. Pojednává velmi obecně o žádoucích směrech vzdělávání a výchovy pro vyspělou, konkurenceschopnou, soudržnou a kulturní společnost. Ekonomické zájmy a soudržnost bohužel nejdou vždy ruku v ruce. Toto napětí se následně promítlo do tvorby závazných školských dokumentů a do obsahu povinného učiva. Chvályhodný záměr –získat co nejširší společenský konsensus – vedl mimo jiné k tomu, že obsahy povinného učiva a jeho výstupů jsou místy předimenzované a nesourodé.

Výběr z lidského poznání, který v České republice žák povinně absolvuje, se nazývá Rámcový vzdělávací program (RVP – http://www.nuv.cz/file/4983/). Jde o nezbytné minimum, jímž by měl projít každý občan. Podrobný vzdělávací plán si každá škola vytváří samostatně (Školní vzdělávací program – ŠVP), z něj učitelé odvozují tematické plány pro svou práci. Učivo již nemusí být členěno na klasické předměty, závazné kvóty jsou stanoveny pro jednotlivé vzdělávací oblasti. Pro základní vzdělávání nyní existuje devět vzdělávacích oblastí: 1. Jazyk a jazyková komunikace, 2. Matematika a její aplikace, 3. Informatika (nově), 4. Člověk a jeho svět, 5. Člověk a společnost, 6. Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis), 7. Umění a kultura, 8. Člověk a zdraví, 9. Člověk a svět práce.

Po 15 letech praxe se chystá celková inovace RVP. Ke cti Ministerstvu školství (MŠMT) je třeba říci, že se dosud při ladění formulace RVP opíralo o spolupráci s externími poradci z řad vědců, učitelů a expertů (http://www.nuv.cz/t/rrvp). O to překvapivější ale bylo nedávné oznámení, takřka ze dne na den, že MŠMT přistoupilo k urychlené dílčí revizi RVP pro základní vzdělávání. Zásadní změna se týká zavedení Informatiky jakožto celé vzdělávací oblasti. To nelze než uvítat. Ve škole se k informatice konečně dostanou opravdu všechny děti, seznámí se s tím, jak digitální technologie fungují, snad je budou umět efektivně, bezpečně a eticky užívat. Vyšší dotace hodin pro informatiku má být rovněž využita pro výuku algoritmického myšlení. To je slibné pro rozvoj řady kompetencí, minimálně díky nesmlouvavosti počítače děti aspoň poznají, že chyba v úsudku skutečně existuje, že nestačí mít na všechno názor. Je tu ale jiný problém.

Celková časová dotace určená školským zákonem zůstala beze změny. Tedy pokud se někde přidá, jinde se musí ubrat. Byly sníženy počty hodin u přírodních věd, umění i společenských věd. Dalo se očekávat, že v povinných výstupech se bude škrtat, jenže o konkrétních změnách v jednotlivých vzdělávacích oborech dosud běží odborná diskuse. Nynější rychlé škrty proběhly úřednicky. Úředníci vzali tužku a škrtali na základě těchto kritérií: vyřazení obsahu založeného na encyklopedických znalostech; odstranění duplicit, vyřazení obsahu považovaného za příliš obtížný; vyřazení obsahu nárokujícího pouze dílčí znalosti nebo dovednosti; vyřazení obsahu, který není přiměřený věku a životním zkušenostem žáků; zjednodušení obsahu k podpoře hledání souvislostí. Postup úředníků vypadá na první pohled slibně.

A tak byly ve fyzice vyřazeny Newtonovy zákony, aplikace Ohmova zákona, byly vyškrtnuty výstupy: (žák) „využívá poznatky o vzájemných přeměnách různých forem energie a jejich přenosu při řešení konkrétních problémů a úloh“. Bylo vyřazeno „odlišení hvězd od planet“, bylo vyřazeno „určení tepla přijatého či odevzdaného tělesem“, v podstatě byl vyřazen i Archimédův zákon :-) a další. V podstatě všechno učivo, kde je třeba přemýšlet a trošku počítat.

Po udivené reakci mnoha učitelů Národní pedagogický institut přidal ke změnám vysvětlení: v učivu fyziky jsou redukce vesměs odůvodněny obtížností látky. Alibistickou poznámkou se pak poukazuje na to, že přece učitelům nikdo nezakazuje, aby vyškrtané pasáže do výuky zařadili.

Ona unáhlená redukce učiva výstupů ve fyzice odstranila snad nechtěně i to, co bylo dobré. Domnívám se, že plnit RVP nečinilo fyzikářům zásadní problém. Po zavedení RVP před více než patnácti lety byli sice učitelé nuceni vyhovět řadě nových požadavků a přístupů najednou, ovšem přechod k nové koncepci drtivá většina fyzikářů zvládla. Je-li RVP předimenzován, tak jako celek, nikoli v nárocích, jaké klade na učivo základoškolské fyziky.

Fyziku jistě lze učit ještě přístupněji věkové skupině žáků, ale hlavně by v ní žáci měli poznat, oč vlastně fyzice jako vědě jde, že věda není mýtus, který stačí poutavě odvyprávět. Newtonova matematizace zákonů přírody umožnila zásadní proměnu světa. Básníci i filosofové se staletí předháněli v tom, jak dostatečně ocenit přístup, který tento mrzutý Angličan zvolil. Newton byl tím, kdo v záplavě poznatků světa dokázal identifikovat řád, který lze matematicky popsat a do budoucna využít.
Nynější škrty matematizovaných částí fyziky jsou nekoncepční a výrazně zasahují do témat, která je potřebné žákům představit. Pro mnohé z nich je základní škola poslední příležitost, jak se o přírodních zákonech něco dozvědět. Školská fyzika se přitom snaží nalézat jasná a žákům srozumitelná podání přírodních zákonů. Jsou to cenné poznatky pokladnice lidského vědění. Dopřejme dětem tu trochu námahy, aby vnímaly fyziku jako racionální nástroj pro své uvažování o světě. Je to opravdu strašně moc potřebné.