Společnost a politika Osobnosti

Dovolená s farářem

Agonda. Foto Wikimedia Commons

Sváťa Karásek, jenž snil o veselém starobinci, si ještě vloni uměl užít i skromné zimní dovolené v exotické Indii.

Dnes je to přesně rok, co jsme se Sváťou Karáskem dorazili do indického státu Goa a měli před sebou měsíc prázdnin. Bylo to skvělé a teď (psáno 14. února 2021) je vhodný čas na krátkou vzpomínku na tenhle povedený výlet.

Když mi v listopadu 2019 přišel po bohoslužbě u Salvátora Sváťa říct, že s námi pojede do Indie, doslova ve mně hrklo. Jasně, lákali jsme Sváťu do našeho zimního útočiště opakovaně, ale naposledy před pár lety, a od té doby se toho dost změnilo, zejména co se týče Sváťovy fyzické kondice.

Sváťa byl však pevně rozhodnutý. Nejvíc ho při přípravách na cestu zajímalo, jak je to v Indii s půjčováním aut. Hrklo ve mně podruhé. Důrazně jsem tenhle nápad odmítla. Jezdit v Goa vypůjčeným autem je holý nesmysl. Všude, kam bude potřebovat, se dostane levně taxíkem nebo rikšou. Vysvětlení přijal mlčky.

Stojíme před odletovou halou, je nám zima, teplé bundy jsme z praktických důvodů nechali doma. Sváťa má ještě menší zavazadlo než já. Podle váhy i velikosti věci tak na tři dny. Co má tohle znamenat? Já s sebou nic nevezu, protože mám všechno tam, ale Sváťa? Bez ptaní dobře věděl, že v tropech stačí přesně dvě trička, dvoje kraťasy a ručník. Nic dalšího není potřeba, případně to koupíte na místě.

Po cestě, která trvala se všemi přestupy přes dvacet hodin, jsme dorazili na místo. Na Sváťu čekal pokoj podle jeho objednávky – s malou teráskou v přízemí, sto metrů od pláže, sto metrů do hospody, tři sta metrů k nám. Prázdniny začaly.

Sváťa se ukázal jako velký milovník velkého tepla (přes den teplota kolem 30–33 stupňů ve stínu), rychle se skamarádil s jen mírně neklidným mořem a večer jsme se potkávali spolu s dalšími členy české komunity v restauracích a barech.

Agonda je obyčejná goánská vesnice velikosti českého okresního městečka. Typická je pro ni tříkilometrová písečná pláž, bílý katolický kostel s velkou školou a výborná místní kořalka coconut feni. Turistů sem sice jezdí každý rok víc a víc, místní však stále odolávají a dosud nepovolili postavit ani jeden velký hotel. I tak je ale Agonda rok od roku pokaženější hlučícími turisty a jejich nároky na to mít k večeři vídeňský řízek či italskou pizzu.

Dny plynuly monotónně, ale tak jsme to chtěli. Každý den stejná hojnost slunce, mořského vánku i dobré goánské kuchyně. Sváťa se rychle aklimatizoval a den ode dne sílil.

Hlavní část společenského života české komunity se odehrávala po setmění v jednom z několika místních barů. Sváťa většinou mlčel, občas pronesl svoje dlouhé Ááno, Ááno. Když jsme však hovor zasekli, protože jsme si nemohli vzpomenout na jméno nějaké osobnosti či důležitý letopočet, Sváťa byl spolehlivě vždy nejrychlejší – znal a pamatoval si víc než ostatní.

Čtyři týdny uběhly jako voda. Opálený a rozpohybovaný Sváťa se těšil domů. Kromě blízkých a kamarádů mu chyběly hlavně přenosy fotbalových zápasů. Na ruzyňském letišti jsme přistáli 10. března. V hale k nám přiběhly dvě paní a radostně se zdravily se Sváťou. Neznal je. Byly jeho obdivovatelkami, chtěly jej pozdravit a vyfotit se s ním. Došlo mi, že cestuji s celebritou.

O pár dní později začaly aerolinky všude po světě rušit lety, Indie přestala přijímat turisty. V České republice byl 12. března vyhlášen nouzový stav. Sváťa Karásek zemřel 20. prosince 2020.