Kultura a umění Domov,Kultura,Osobnosti

Kovanda

Jaroslav Kovanda - foto Jiří Plocek. Jaroslav Kovanda - Kentaur Jaroslav Kovanda - I ty, Brute

Některá jména mluví sama za sebe. A člověk se pak ani nediví svérázu, jemuž dávají vzniknout – jako je tomu například u básníka, spisovatele, malíře a sochaře Jaroslava Kovandy ze Zlína.

Jardovi bylo 26. února osmdesát. Člověk by čekal v tom věku úbytek energie, ale ono to vypadá úplně naopak: Tolik knížek, obrazů a soch, co tento samorostlý všeumělec vyprodukoval za posledních pár let, se jen tak nevidí. A přitom vše poctivě odpracované, žádné dobové šustění. Přímočaré průhledy do vlastní duše i okolních dějů. Syrovost reality je polidšťována svérázným (ehm, až černým) humorem.

Když nám Jarda do Kulturních novin napíše svůj břitký fejeton, tak každé slovo sedí jako nýt vkovaný do dírky. Na setinu milimetru přesně. Kovář Kovanda nám šetří peníze za korektury.

Při prohlížení obrazů v Jardově ateliéru jsem si uvědomil, že mám před sebou moderní reinkarnaci gotického umělce – jeho díla jsou určena ke čtení. S tím rozdílem, že gotický malíř předkládal svým divákům encyklopedii Božího světa, zatímco bezvěrec Kovanda si před našimi zraky klestí cestu džunglí života se všemi temnotami i světlinami. Ale Pánbůh se na to dívá a drží mu i v těch jeho osmdesáti palce. Jasně, Jarda to nevnímá a já mu to ani nebudu vnucovat. Těším se ovšem na jeho příští výstavy i knihy a přeju mu za sebe i za zbytek redakce Kulturních novin hodně sil a inspirace.

Na konec této zdravice připojuju pár veršů z oslavencovy nejnovější básnické sbírky Za oknem Miterrand (Dauphin, 2020).

Nejdřív jedno motto:

Z omylů se vysvlékám
do omylů oblékám
v celé své nepřesné
cele své tělesné

A pak ještě toto:

V té době kdy kdekdo z nás byl ještě v padesáti
nositelem titula „začínající básník“,
zatímco ti lepší z nás „napustili“ redakce,
ty kutlochy, v nichž, kdyby to šlo,
seděli by si vzájemně všichni na klínech,
aby se jich tam vešlo víc:
k přídělu papíru,
tys měl věčně pokažený consul
a básně hlavně v očích.
Ale někteří na tom byli ještě hůř.

(úryvek z básně Pomník)