Společnost a politika Zahraničí,Ekonomika

Certifikát k ničemu

Obrázek nebo fotografie#31375

Sklízí se naše ovoce a zelenina za dobrých pracovních podmínek? Ano, říkají supermarkety. Průzkum deníku taz ukazuje jiný obrázek: vykořisťování.

Pět zaneřáděných toalet pro asi dvě stě lidí. Přeplněné bungalovy bez sprchy, a to vše uprostřed pandemie. V takových podmínkách žijí muži a ženy, kteří na jihu Francie sklízejí meruňky, nektarinky a broskve. Ovoce, které končí v nákupních vozících německých (pochopitelně i českých, pozn. red. KN) spotřebitelů. Ti předpokládají, že supermarkety, ve kterých nakupují, garantují slušné pracovní podmínky u dodavatelů.

Poškozenými jsou dělníci a dělnice – jako ti, kteří musejí bydlet v přeplněných bungalovech společnosti Earl Racamier. Deník taz jednu takovou farmu v jižní Francii v polovině srpna navštívil. Teď – uprostřed pandemie – tam panují katastrofální hygienické podmínky. Občas dokonce ani neteče voda.

Prefektura v Bouches-du-Rhône proto čtyři z těchto bungalovů počátkem května uzavřela. Většina lidí, kteří tam žili, pochází z Maroka, západní Afriky nebo Latinské Ameriky. Jde o zaměstnance španělské agentury práce Terra Fecundis.

Jedna žena z Paraguaye novinářům deníku taz řekla, že odešla po prvním noclehu. Životní a pracovní podmínky ji vyděsily. „Moje matrace byla prosycená močí, plná fleků od krve a výkalů. Musela jsem ji vydezinfikovat a povléct třemi prostěradly, aby se na ní vůbec dalo spát.“

Jak spolehlivý je ten certifikát?

Earl Racamier exportuje dle svých slov 30 procent broskví, jablek, nektarinek a meruněk, které sklidí, do Německa, Belgie a Švýcarska. Kupující zpravidla netuší, jaké poměry panují na plantážích, protože dodavatel má mocného přímluvce: společnost Global G.A.P., údajně největšího certifikátora potravin a akvakultury na světě. Zkratka G.A.P. znamená Good Agricultural Practice.

Již několik let zkoumáme vykořisťování pracovníků ve španělském a francouzském zemědělství. Často se – jako u Earla Racamiera – jedná o nedůstojné ubytování, ale i o vyplácení nižší než minimální mzdy, nedodržování koronavirových opatření u pracovníků vypomáhajících při sklizni, tělesné týrání a sexuální obtěžování.

Kdykoli konfrontujeme supermarkety s podmínkami, které panují na polích jejich dodavatelů, dostáváme podobně znějící odpovědi: výtky bereme velmi vážně, chceme ale dodat, že všichni výrobci jsou certifikovaní – společností Global G.A.P. Ale jak spolehlivý je takový certifikát?

Deník taz prozkoumal půl tuctu případů, v nichž se objevila zčásti velmi závažná nařčení vůči producentům ve Francii a Španělsku, některá dokonce už ve stádiu soudního řízení, přestože byli tito výrobci certifikovaní společností Global G.A.P.

Global G.A.P. na dotaz napsala, že jakékoli nedodržování práv zaměstnanců a obecně jakékoli sociální zneužívání ostře odsuzuje. „Současně musíme zdůraznit, že se ve většině vámi uvedených případů jedná o kriminální činy, které stojí mimo dosah aplikace všech certifikačních systémů,“ říká jedna z mluvčích sekretariátu Global G.A.P. Na dotazy ke konkrétním případům, jako je ten Earla Racamiera, společnost neodpovídá.

Jeden z největších certifikátorů potravin na světě

Na rozdíl od certifikace Fairtrade nebo Rainforest Alliance není Global G.A.P. certifikátorem zaměřeným na konečného spotřebitele. Na meruňkách nebo krabičce s jahodami, které si v supermarketu vložíme do košíku, se nenachází žádné viditelné logo. Všechny výrobky certifikované společností Global G.A.P. jsou však opatřené číslem – většinou je natištěné vedle čárového kódu. Když toto číslo zadáme do databáze společnosti Global G.A.P., můžeme vysledovat, od jakého výrobce dané ovoce nebo zelenina pochází.

Zatímco některé certifikace, jako například německá pečeť BIO-SIEGEL, jsou státní, společnost Global G.A.P. je soukromá a vznikla v roce 1997 z iniciativy evropských obchodních řetězců. Chyba je tedy už v zárodku: supermarkety se vlastně kontrolují samy. Dnes je společnost Global G.A.P. jedním z největších certifikátorů potravin na světě. Certifikuje podniky působící v oblasti užitkových rostlin, chovu dobytka a akvakultury. Sídlí v Kolíně nad Rýnem a dle vlastních údajů má zastoupení ve více než 135 státech. Spolupracuje při tom s tzv. certifikačními místy, což jsou nezávislé společnosti, které pro Global G.A.P. provádějí kontroly přímo na místě.

Pokud chce mít nějaký podnik certifikaci, musí za to platit – ročně něco přes 1 500 eur. Zatímco původně byla tato certifikační značka založena s cílem garantovat standardy v oblasti hygieny, zpětné sledovatelnosti a šetrnosti k životnímu prostředí, dnes má zaručovat zdraví a bezpečnost dělníků. Od října 2020 je povinná a nazývá se „Global G.A.P. Risk Assessment on Social Practices,“ zkráceně GRASP.

Příčina úmrtí: dehydratace

Jednoho horkého dne v červenci 2011 se v jednom ze skleníků na plantáži společnosti SARL Les Sources zhroutil 32letý Elio Maldonado. Ekvádořan údajně sklízel mnoho hodin melouny – aniž by se směl něčeho napít. Odpovědné osoby mu údajně nezavolaly sanitku a až po hodině a půl ho odvezly do nemocnice. Tam Elio Maldonado zemřel. Příčina úmrtí: dehydratace. Rodina Elia Maldonada se obrátila na soud. Soudní řízení se táhlo neuvěřitelných devět let. V květnu 2020 skončilo osvobozením Juliana P., manažera SARL Les Sources. Maldonadova rodina se odvolala. To ale není jediné vyšetřování, kterému onen zemědělec čelí.

Deník taz má k dispozici dokument od policie v Saint-Rémy-de-Provence, ze kterého vyplývá, že se Julian P. a jeho manželka podíleli na založení nechvalně proslulé agentury práce Terra Fecundis, na kterou jsme narazili už v případě Earla Racamiera. Prostřednictvím agentury Terra Fecundis byl zaměstnán i Elio Maldonado. Tato španělská agentura vysílá na francouzská pole každoročně na 2 000 pracovních migrantů a migrantek, aby vypomáhali při sklizni na francouzských polích. Nemusí jim platit tolik jako ve Francii, protože je registrována ve Španělsku. Jeden z dělníků řekl televizní stanici France 2, že se s nimi zachází jako s otroky.

Terra Fecundis je od roku 2010 v hledáčku úřadů: měla podvést francouzský stát o 112 milionů eur na pojistném na sociální zabezpečení a ilegálně zprostředkovávat agenturní pracovníky dalším subjektům. Pokud se podezření potvrdí, bude se jednat o největší známý případ podvodu v souvislosti se sociálními odvody ve Francii. Z dokumentu, který má taz k dispozici, vyplývá, že Julian P. a jeho manželka jsou vyšetřováni mimo jiné kvůli podvodu spáchanému organizovanou zločineckou skupinou. V listopadu 2020 mělo konečně začít soudní jednání, nyní však bylo opět odročeno na květen 2021.

Global G.A.P. přesto společnosti SARL Les Sources, kterou také vlastní Julian P., koncem září 2020 opět udělila certifikaci. Podle tohoto certifikátu smí do všech zemí EU exportovat svůj čekankový salát. I když ve věci Juliana P. dosud nepadl rozsudek, vyvstává otázka, zda by certifikační řízení s výrobcem, proti kterému je vedeno trestní řízení pro tak závažná obvinění, nemělo být přinejmenším přerušeno.

Co přinese nový zákon o dodavatelských řetězcích?

Společnost Global G.A.P. se v odpovědi na náš dotaz nezabývala případem SARL Les Sources, ale poslala nám výňatky z obecné právní úpravy. Tam se píše: „Ke zrušení s okamžitou účinností dojde, pokud se jedná o vážné ohrožení bezpečnosti zaměstnanců, životního prostředí, spotřebitelů, nebo integrity výrobku.“

Na otázku, proč smrt dělníka ani několik trestních řízení vedených vůči výrobci nevedly k zahájení tohoto procesu, Global G.A.P. neodpovídá.

Není vzácností, že výrobci obdrží certifikaci, i když možná porušují lidská práva, říká Sandra Duschová z Křesťanské iniciativy Romero (CIR), která podporuje německou občanskou Iniciativu za zákon o dodavatelských řetězcích (Initiative Lieferkettengesetz).

První návrh zákona byl zveřejněn počátkem února. Německé podnikatelské subjekty by měly být zásadně povinny zajistit dodržování standardů ochrany životního prostředí a lidských práv v celém svém dodavatelském řetězci. Počítá se i s pokutami. Je však otázkou, zda lze supermarketům dokázat, že o porušování lidských práv věděly, navíc za situace, kdy se vykazují certifikáty jako je ten od Global G.A.P.

Iniciativa CIR zkoumá certifikáty a značky používané v potravinářské a textilní branži a prověřuje, do jaké míry zlepšují pracovní podmínky na místě. Global G.A.P. z toho vyšla špatně.

Jiní certifikátoři to dělají lépe

Sociální a ekologická kritéria jsou nedostatečná, domnívají se nevládní organizace. „Nejsou vyžadovány mzdy zajišťující existenci ani férová nákupní politika a nejsou dostatečně zapojeni lokální aktéři a aktérky,“ zní jejich odůvodnění. Podnikatelským subjektům se sice doporučuje dodržovat povinnost náležité péče v oblasti lidských práv, ale plnění této povinnosti není v praxi soustavně kontrolováno.

„Je to uzavřený systém, který není propojen s jinými zdroji informací,“ říká Sandra Duschová. Jinými slovy: informují-li například noviny o nařčeních vůči některému výrobci na základě tiskové zprávy odborů, informace se k certifikátorovi vůbec nemusí dostat. Ani jednoduchá otázka typu „Bylo vůči vám v posledních letech či měsících vedeno trestní řízení?“ asi není součástí prověřování ze strany Global G.A.P.

Jiní certifikátoři ukazují, že se to dá dělat lépe. Certifikace Světové fairtradeové organizace (WTFO) například zahrnuje ohlašovací systém, v rámci kterého všichni certifikovaní členové, zájmové skupiny a také novináři identifikují problémy a mohou ohlásit pochybnosti týkající se kteréhokoliv člena WTFO.

„Kriminální jednání spadá do kompetence orgánů činných v trestním řízení,“ brání se Global G.A.P. ve svém stanovisku. V tom má samozřejmě pravdu. Certifikátor potravin není policie. Z nahlédnutí do předpisů však vyplývá, že Global G.A.P. ani neukládá lokálním kontrolním subjektům povinnost ohlašovat prohřešky výrobců vůči zákonu.

Hlášení prohřešků není povinné

V příslušném dokumentu se píše: „Certifikační subjekt může ohlásit závažné případy podvodu nebo porušení zákonných požadavků a trestné činy příslušným místním nebo státním úřadům.“ Povinnost to ale není.

Deník taz má k dispozici kontrolní seznam, pomocí kterého se na místě kontrolují farmy a plantáže. Otázka ohledně probíhajících trestních řízení vedených proti výrobci se v něm skutečně nenachází. Chybí rovněž přímé dotazy na ubytování dělníků nebo sanitární zázemí ubytovacích zařízení.

A tak se stává, že německé supermarkety zčásti očividně nevědí, že kupují ovoce od problematických dodavatelů.

Jablka a hrušky

V roce 2017 bylo před soudem pro věci pracovněprávní v Arles zahájeno řízení proti společnosti Coccolo, španělské agentuře práce Laboral Terra a dalším francouzským společnostem. Laboral Terra byla jednou z nejdůležitějších španělských agentur práce působících ve francouzském zemědělství.

Žalobu podalo pět marockých a španělských dělníků. Vytýkají agentuře Laboral Terra a zemědělským podnikům, s nimiž agentura spolupracovala, mimo jiné ilegální agenturní práci, podvodné srážky ze mzdy a praní špinavých peněz. Kromě toho jim nebyly hrazeny přesčasy a dovolená a nebyly hlášeny pracovní úrazy.

Soudní řízení se táhlo tři roky. Ve všech těchto letech obdrželo Coccolo, jeden ze žalovaných, každoročně od Global G.A.P. certifikát. V letech 2019 a 2020 se Coccolo podrobilo i evaluaci GRASP, tedy hodnocení zdravotních a sociálních standardů dělníků a dělnic, a v databázi u něj byl veden záznam „fully compliant“ – „plně vyhovuje“.

Zmíněný soud pro věci pracovněprávní v Arles odsoudil v září 2020 agenturu Laboral Terra a osm dalších podnikatelských subjektů, mezi nimi i Coccolo, k pokutě mimo jiné kvůli vyplácení nižší než minimální mzdy a podvodným srážkám ze mzdy. Rozsudek má deník taz k dispozici.

Obchodní řetězec Aldi Nord na dotaz deníku taz uvedl, že v uplynulých letech ojediněle odebíral od Coccola zboží. Pravděpodobně jablka nebo hrušky, protože je Coccolo pěstuje. „Požádáme společnost Global G.A.P., aby vámi vylíčené prohřešky dále prověřila,“ sdělil mluvčí.

Vylistovat a bojkotovat?

Výzev spojených s pěstováním ovoce a zeleniny si je řetězec Aldi údajně vědom. „Provádíme proto vlastní hodnocení výrobců orientovaná na rizika a navštěvujeme země původu, které jsou pro nás relevantní,“ sděluje Aldi. Co přesně to znamená, kolik takových návštěv se uskutečnilo a jaká jsou kritéria výběru navštěvovaných výrobců, Aldi neuvádí.

Také REWE (provozovatel sítí Billa a Penny Market, poz. red. KN) udává, že sezónně nakupuje jablka a hrušky u Coccola. Dodavatel však údajně potvrdil, že již od roku 2017 s agenturou Laboral Terra nespolupracuje. „Chtěli bychom na tomto místě zdůraznit, že doložená porušení zákonů příslušné země, norem Mezinárodní organizace práce (ILO) a předpisů týkajících se minimální mzdy u dodavatelů netolerujeme a v případě prokázání je sankcionujeme – až po vyřazení ze seznamu dodavatelů,“ říká mluvčí REWE. Mezinárodní organizace práce spadá pod OSN a zabývá se pracovním právem.

K opětovnému upozornění deníku taz, že rozsudek vynesený na podzim 2020 se vztahuje přímo na Coccolo, se řetězec REWE nevyjádřil.

Vyřazení ze seznamu dodavatelů (tzv. vylistování) jako poslední a nejtvrdší opatření podle Sandry Duschové z Křesťanské iniciativy Romero nepomáhá. Tento tzv. „cut and run“ prý nepřispívá ke zlepšení situace na místě a je jen příjemnější pro německé podniky: „Mohou pak říct: byl tam problém a postavili jsme se k němu čelem.“ V reakci na šetření ohledně sexuálního obtěžování na jahodových plantážích tak například Lidl v roce 2018 ukončil obchodní vztahy s dodavateli ve Španělsku.

Mafiánské struktury

Bojkot by podle Duschové mohl být k něčemu jen tehdy, kdyby ho vyžadovali dělníci a dělnice přímo na místě. Většinou ale není v jejich zájmu. „Obvykle jsou na práci odkázáni, a chtějí jen důstojné pracovní podmínky,“ říká Duschová. „Cut and run je vhodné opatření spíš jen z hlediska spotřebitele.“ Ten chce nakupovat u „těch dobrých“. Skutečná změna pracovních podmínek na místě se ovšem nekoná.

Také případy agentur práce Laboral Terra a Terra Fecundis ukazují, že problém vylistováním jednotlivých dodavatelů nezmizí. Dělníci a dělnice vypomáhající při sklizni jsou systematicky vykořisťováni, abychom měli levné ovoce a zeleninu. Znovu a znovu v tom hrají roli různé agentury práce a zprostředkovatelské agentury, které využívají především ekonomické závislosti dělníků a dělnic ze zemí mimo Evropskou unii. V některých případech podle všeho postupně vznikly takřka mafiánské struktury.

Francouzský sociolog Frédéric Decosse se léta zabývá pracovní migrací a podmínkami v jihofrancouzském zemědělství. Podle něj nejde Global G.A.P., ale ani mnoha jiným certifikátorům, ve skutečnosti o to vytvořit dobré pracovní podmínky na místě. Slouží spíše k zajištění vztahu mezi prodávajícím a kupujícím. „U takové certifikace jde především o to získat přístup k velkoobchodu a vejít ve známost u spotřebitelů,“ říká Decosse. „To je účel certifikací.“

Jako by se nic nestalo

Jaká propast může vězet mezi hodnocením Global G.A.P. a poměry na plantáži, ukazuje případ ze španělského regionu Huelva.

Dělnice zde musely platit nájem padesát eur měsíčně za ubytování bez teplé vody a pračky. Jako toaleta sloužila pouhá díra v podlaze. V červenci 2020 o tom informovaly místní noviny La Mar de Onuba. Ženám bylo vyhrožováno pro případ, že by o poměrech na farmě promluvily.

V reakci na tlak veřejnosti španělská ministryně práce Yolanda Díazová v létě loňského roku prosadila neohlášené státní kontroly, které mají pracovnímu vykořisťování a modernímu otroctví zamezit. Kontrolní orgány zjistily v této souvislosti na výše uvedené plantáži společnosti Frutas El Curi v červnu „závažné nedostatky“.

Global G.A.P. přesto kontrolovanou společnost vedla ve své databázi ještě tři měsíce poté, co tyto prohřešky vešly ve známost.

Řetězec Aldi Nord dle svých slov od Frutas El Curi odebíral různé bobulovité ovoce. Mluvčí na dotaz deníku taz napsal: „Trestněprávní přečiny, jako jsou ty vámi uvedené, bereme velmi vážně. O těchto prohřešcích jsme proto informovali naše kontaktní osoby u Global G.A.P.“ Podle všeho ovšem tomuto řetězci nepřipadá zvláštní, že takové události certifikátorovi nějak ušly.

Když jsme v lednu znovu kontrolovali databázi, bylo u Frutas El Curi uvedeno: „self-declared suspension“ – zrušení na vlastní žádost. Global G.A.P. k případu na dotaz neuvedla žádné podrobnosti. Pěstitel bobulovin tak možná předešel postihu, a může později certifikát snáze získat zpět. Krátce předtím, než vyšel tento text, pak firma z databáze zmizela úplně – jako by certifikát nikdy neměla.

V Lidlu a Aldi jsou od pondělí v nabídce citrony ze Španělska.

Článek, který původně vyšel 27. 2. 2021 v deníku taz a zároveň ve francouzštině v internetovém magazínu basta.mag, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.