Komentář Domov

COVIDOVÝ MIŠMAŠ: Komu věřit a jak dál?

Foto Tomáš Koloc.

Psáno koncem února, ale na složité situaci kolem vývoje epidemie i přijímaných opatření se příliš mnoho nemění. Dnešní chování a taktika politiků budiž nám kompasem pro nadcházející volby.

Premiér ukončil 18. února spolupráci s vládním zmocněncem, epidemiologem, autorem řady mediálních výstupů a člověkem zvláštních způsobů Romanem Prymulou (ilustrace: kauza Vyšehrad, účast na fotbale je už jen marginálií). U příležitosti svého již třetího odcházení z pozic spjatých s vládou Prymula prohlásil, že politici netáhnou za jeden provaz. To měl tedy konečně zjevnou pravdu. A pro společnost klíčovou.

A nejde jen o politiky: Tisíc a jeden kritiků nenechají na ministru Blatném (a jakémkoli ministrovi) nit suchou – za cokoli, co řekne. Když přitvrdit opatření, tak je to špatně, když vyčkávat, tak je to taky špatně. Ale: Jaká je vlastně vládní strategie boje s epidemií covidu? Aby nebyl nikdo jmenovitě zodpovědný, tak ji řídí číselná struktura PES, kterou jakýmsi řízením osudu nevytvořili epidemiologové. A pak není divu, že je předmětem kritiky (dokonce i od Prymuly).

Před zraky veřejnosti probíhá netransparentní souboj různých odborných (ale v posledku politických) pohledů na řešení situace, které horečnatě reflektují překotně se vyvíjející bezprecedentní stav (mutace viru, jejich vlastnosti, účinnost očkování atd.), přičemž je současně v našich poměrech jasné, že ten, kdo je v žoldu vlády, má blíže v rámci přijatých opatření i k… (ehm, rychlým kšeftům ve stavu nouze).

A v této situaci hrají média úžasnou roli. Dávají prostor komukoli, kdo má profesně něco společného či aspoň vzdáleně příbuzného s předponou bio-, aniž by vzala v potaz skutečnou oborovou a praktickou kompetenci. Takže vzniká informační změť.

Ale ani to by nebylo nejhorší. Když už se ministr domluví s jedním z dosavadních kritiků některých vládních opatření, ale současně prokazatelným odborníkem, na užitečné spolupráci (propagaci potřebných vakcín), tak média (cui bono?) vyrukují s primitivní denunciací (Aktuálně.cz, 19. 2.): „Blatný chystá propagaci AstraZenecy. Pomůže mu muž, kterého označil za dezinformátora“. Jenže Blatný profesora Berana, našeho předního epidemiologa a vakcinologa, za dezinformátora neoznačil. Vše totiž vzniklo fušerskou prací najatých tvůrců antidezinformačních stránek ministerstva zdravotnictví, které by se místo boje s dezinformacemi mělo raději soustředit na vlastní konzistentní a důvěryhodnou prezentaci vládních opatření. Ministr sám naopak nařídil tu zmínku o Beranovi smazat.

A tak je to tady se vším. Kdo má komu věřit v tomto zmatku?

Selský rozum nám občanům říká: Dodržuj rozumná opatření (roušky, respirátory, vzdálenosti), buď ostražitý, dbej na hygienu. Pokud nemáš hluboký předsudek proti očkování (či špatnou předchozí zkušenost), běž se nechat naočkovat. Ale to je tak jediné, co člověk jako jednotlivec má ve své kompetenci. Způsob výkonu povolání, školní vzdělávání, zásobování a jiné oblasti jsou v rukou politiků.

Jsou v rukou lidí, kteří se zjevně řídí partikulárními zájmy a nikoli zájmem společnosti jako celku. Společnosti, v níž by měla platit samozřejmá rovnice vládní omezení = automatická adekvátní kompenzace. Ale není tomu tak zcela. Pokud by tomu tak totiž bylo, tak už by dávno odpovědné vládní kruhy ustavily něco jako „národní pandemickou radu“, v níž by soustředily odborníky (a možné vzájemné odborné rivaly) a politici by se snažili vydávat informace a pokyny k opatřením na základě KONSENSU tohoto orgánu, čímž by se předešlo mnohým zmatkům.

To je bohužel zatím zjevně nad možnosti naší vlády. Ale obnažuje se tu tato potřeba do budoucna, protože obtížná situace jen tak neskončí. Budiž nám jednání politiků v této věci kompasem pro nadcházející volby.