Fejeton Kultura

Dnes jsem se probudil

Velikonoční zajíci připravení k paradesantnímu zásahu. Foto Tomáš Koloc.

Dnes jsem se probudil

a vzpomněl na Ray Bradburyho a jeho Zen – umění psát, na autora, který podle svých slov od dvanácti let psal víc jak tisíc slov denně, i zastyděl jsem se a rozhodl, že vám některým redaktorům KN, kteří nevlastníte televizi, napíšu, jak vypadá svět. Protože já mám asi sto šedesát televizních kanálů, ale lozím jenom do devíti, a sice do devíti hodin, než u nich posnídám.

Ve světě si teď moc srandy neužijete. Stanice, kde někdo v roušce masíruje někomu paži, aby mu tam vpíchl – ó jak fundované záběry – injekci, raději hned přepínám. I se všemi statistikami. Ještě by ze mě mohl být expert a věděl bych, co s ním, covidem. Ostatně svět ve všech čtyřech italských kanálech sahá jen tam, kde končí Sicílie, Sardinie a podpatek té jejich „nohačky“. Asi dědictví Říma a jeho nadutosti, protože jinde byl hic a hic sunt leones, že jo.

Čínská televize dnes jako hlavní vysílala skoro třičtvrtěhodinovou zprávu ze SANXINGDUI, kde se našlo smetiště plné zlatých fólií, některé vypadají jako postavy něco nesoucí, prý ptáka nebo rybu, ale viděl jsem archeologa, jak pinzetou v tom humusu z bronzů, zteřelých sloních klů a postaršího blata loví zlaté plíšky, vysypané jen tak myrnyks tyrnyks na hromadu, kterou jako by stvořila neviditelná ruka trhu; anebo ta zemí třesoucí? Kdoví.

Na ruském kanálu Planeta pranýřovali manželské hádky, jak si lidé, kteří se napřed milují, potom kradou plody své lásky, jak se o ně tahají na ulici, jak je vytahují ze zaparkovaných aut. Tři děti ukradl jedné exkluzívní černovlásce jeden povoláním vrač – lékař.

Na ROSSIA 24 včera vysílali takovou malou odpověď prezidentu Bidenovi, který se tak diplomaticky vyjadřuje o svých protějšcích, tomu postaršímu chrástkovi, kterého tuhle, jak chtěl po schodech vystoupat do letadla, větřík málem z těch schodů do Air Force One sfoukl. Zatímco Putin v krásné hnědé kombinéze naskakoval a vyskakoval do a z rozměrné samochodky, s níž jezdil mezi břízkami tajgou a pak, jen tak s holou hlavou se stejně oblečeným ministrem obrany nesklonným Šojgu probírali sbírku samorostů velikých, že by je ani obr Mrazík snad neunesl, před obrovským srubem patřícím zřejmě tomu ministrovi. Ve sněhu nad kolena.

Ale to je jen šútka, k Rusku se ještě vrátíme. (Mockrát jsem použil Schopenhauerovo: „Vládnou jenom průměrní.“ Ale když už vládnou, měli by být aspoň soudní k sobě, ke svému stáří, ne?)

Na stanici AL-JAZEERA „měli v pácu“ kanadského špiona na čínském území, prý špiona, prý odvetu za vyhoštění paní WANGZHOU, zástupkyně firmy HUAWEI, z Kanady, však víte. V loňském kdysi.

České stanice moc nesleduju, zejména zpravodajství. To do člověka prosákne z okolí. Většina lidí, s nimiž komunikujete, se v tomto ohledu živí jenom tím, co jim v sedm večer předloží k jídlu na ČT One. A oni vám to pak, můžete si být jistí, za tepla přinesou.

Zábavné pořady? Velmi vtipný Karel Šíp mívá vždycky na začátku svého pořadu Všechnopárty zajímavého jedince z „okluzní“ fronty obyčejnějšího lidu, aby pak druhým a třetím hostem v pořadu byl vždycky nějaký výřečný zpěvák nebo herec. Takže v podstatě o nic nepřicházíte. Kdysi mě kdosi upozornil, že na Nově má skvělý pořad Jan Kraus. Od té doby, co v něm vedl dlouhý rozhovor s jedním vytrvalostním onanistou a s jakýmsi rekordmanem v požírání pudinku, jsem se však už na ten jeho zábavný pořad nedíval. Ale prý jej neustále vysílá PRIMA.

Jestli se na něco dívám s chutí, tak je to fotbal – ovšem beze zvuku. Tuhle jsem si pustil zvuk, až když praskala lebka Kolářovi ze Slavie (co rasistického říkal Kúdela tomu Finovi, se asi nedozvíme nikdy), …až když trenér Trpišovský lhal. Ještě že Slavia nad těmi Rangers vyhrála! 2:0, tuším.

Ještě k Rusku: Můj oblíbený sloupkař Štefan Švec v Právu napsal, že Rusové pořád ujíždějí na druhé světové. Má asi pravdu. Na té ruské stanici včera večer ukazovali prezidenta Lukašenka, kladoucího věnce u památníku v běloruské Chatyni. Nikoliv v Katyni. Nacisté se svými přisluhovači tam dvaadvacátého března 1943 upálili 149 občanů vesnice, z toho polovinu dětí.

P.S. Naši němečtí sousedé spálili blahé paměti v Bělorusku takových vesnic 9 200, psali na liště. I kdyby „jen“ 5 000, jak jsem se dočetl ve Wikipedii, i kdyby jen ze dřeva děrevně, které asi za každé války hoří líp než zděné, např. v Lidicích.