Koaliční spor o zemědělské dotace
Spolkové ministerstvo životního prostředí, vedené sociálními demokraty, chce, aby zemědělci usilující o evropské dotace dělali víc pro přírodu. Pustilo se proto do ministerstva zemědělství, které je v rukou CDU/CSU. Jednotlivé spolkové země pak chtějí ještě něco jiného.
Spolkové ministerstvo životního prostředí ostře kritizovalo návrhy ministryně zemědělství Julie Klöcknerové na budoucí rozdělování evropských zemědělských dotací v Německu. Státní tajemník pro životní prostředí Jochen Flasbarth (SPD) v pátek 12. března 2021 označil návrh předložený političkou CDU jako „absolutně nedostatečný“.
Evropská unie vyplácí na zemědělství každý rok dotace ve výši přibližně 55 miliard eur. Zejména malé farmy ale přesto mizí a zemědělství navíc značnou měrou přispívá ke změnám klimatu a vymírání druhů. Nejvýznamnějším druhem dotací jsou takzvané přímé platby. Zemědělci v současnosti dostávají peníze za hektar plochy, a to do značné míry bez ohledu na to, jak tuto plochu obdělávají. Instituce EU právě dokončují reformu (Společné zemědělské politiky). V Německu už stát a spolkové země vyjednávají o tom, jakým způsobem chtějí očekávaná nová pravidla implementovat (v ČR jako unitárním státě je situace jednodušší, ale zato ta jednání probíhají stranou veřejného zájmu, pozn. red. KN).
Ministerstvo životního prostředí požaduje, aby zemědělci dostávali v první fázi 30 procent přímých plateb jen v případě, že splní různé „ekoregulace“ – například když přemění pole (ornou půdu) na slatinných půdách na klimaticky mnohem šetrnější louky (trvalé travní porosty). Takto podmíněná by byla než miliarda eur ročně (tedy asi jedna šestice celkového objemu dotací, pozn. red. KN). Tento podíl by se měl později zvýšit. Klöcknerová nyní chce jen 20 procent.
Kromě toho ministerstvo životního prostředí požaduje, aby bylo 10 procent přímých plateb převedeno do tzv. druhého pilíře agrárního rozpočtu EU, z něhož se financují například mimořádné prémie pro ekologicky hospodařící zemědělce. Ministerstvo zemědělství chce dát na tento účel pouze 8 procent.
Také se zasazuje o to, aby podíl „neprodukčních ploch“, jako jsou úhory a kvetoucí pásy, činil pouze 3 procenta, zatímco ministerstvo životního prostředí se vyslovilo pro 5 procent.
Dohoda CDU, CSU, SPD – a Levice
Flasbarth také odmítl požadavky, na kterých se teď domluvili zemští ministři zemědělství z CDU, CSU, SPD a Levice. Šéfové a šéfky resortu z Bádenska-Württemberska, Bavorska, Dolního Saska, Meklenburska-Předního Pomořanska, Severního Porýní-Vestfálska, Porýní-Falce, Sárska a Durynska chtějí stejně jako Klöcknerová investovat jen 20 procent přímých plateb do ekoregulací a 8 procent do druhého pilíře.
Pokud by EU požadovala, aby na ekoregulace šlo více než 25 procent, chtějí – bude-li to možné – jako ekoregulace vykazovat i opatření z druhého pilíře. Takto to tito politici a političky píšou v dopise Klöcknerové, který má taz k dispozici.
Zemští ministři a zemské ministryně zemědělství se dokonce vyslovili proti omezení dotací pro velké zemědělské podniky. Na rozdíl od Klöcknerové totiž odmítají považovat holdingy s několika dceřinými společnostmi za jeden jediný velký podnik. Chtějí ale naopak, aby bylo 12 procent přímých plateb použito ke zvýšení příspěvků na „první hektary“ (v rámci každého podniku). To má pomoci malým a středním podnikům. Klöcknerová navrhla pouhých 10 procent.
Chovatelé ovcí a koz a chovatelé skotu bez dojnic mají v budoucnu dostávat 1,5 procent přímých plateb nikoli na plochu, ale na zvíře. Například 30 eur za bahnici a chovnou kozu a 60 eur za krávu bez tržní produkce mléka. To by mělo podporovat pastvinářství šetrné ke klimatu i zvířatům. Kočovní pastevci ovcí například dosud prakticky nemají vlastní půdu, na kterou by mohli pobírat přímé platby.
Článek, který původně vyšel v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.