Společnost a politika Ekonomika,Věda

Nový blok jaderné elektrárny Dukovany: Zatímco v Německu technici dostali od státu zadání, a úspěšně vytvořili energetiku bez jádra, u nás se ptáme, co nejde

Foto Tomáš Koloc. Ing. Dalibor Stráský.

Rozhovor s jaderným inženýrem a pověřencem spolkové země Horní Rakousy Daliborem Stráským.

První otázka bude stupňovaná: Potřebujeme podle vás v ČR nový jaderný blok? Potřebujeme Dukovanskou elektrárnu jako celek? A potřebujeme u nás atomové elektrárny jako takové?

Tyto otázky lze zodpovědět trojitým NE. Tento stát může existovat s jadernými elektrárnami, jak praxe ukazuje, ale i bez nich. To není otázka technická nebo energetická. Jde o to, jaké zadání si společnost předepíše. V Německu se společnost skrze svou politickou reprezentaci rozhodla, že jadernou energetiku nechce, neboť nehodlá dále akceptovat rizika s ní spojená. A na energeticích a technicích je, aby toto zadání naplnili konkrétními projekty. Takhle to bohužel v ČR nefunguje. V ČR se techniků a energetiků ptají, jestli něco jde, či nejde. Je v lidské přirozenosti, že měnit zaběhnutý systém se nesetkává s velkým nadšením. Tak když to jde v ČR s jadernými elektrárnami, tak proč v tom nepokračovat? Zejména když se v tom točí takové peníze, jaké souvisí s jadernými elektrárnami. Když energetici dostanou zadání, že v ČR nebude ani nový jaderný blok, ani JE Dukovany jako celek, tak navrhnou energetický systém bez nich. Jinde to není problém, existence jaderné energetiky není žádný přírodní zákon.

Z vlády a tím pádem i z médií k nám přicházejí dvojznačné informace. V jaké fázi je podle vašich informací stavba nového bloku jaderné elektrárny Dukovany?

Přes svou funkci jsem odkázán stejně jako všichni ostatní na veřejně přístupné informace. Podle nich je v přípravě projektu hotové stanovisko EIA (pozn. red. zákonem nařízené vyhodnocení vlivů stavby na životní prostředí), rozhodnutí o umístění stavby podle atomového práva a dvě smlouvy ze tří mezi státem a investorem o tom, jak ten projekt provést, aby jej investor přežil v relativně dobrém ekonomickém zdraví. A ovšem se vede debata o tom, kdo má být přizván do výběrového řízení, která mne jako technika uvádí v nelíčený úžas. Je lepší se připravit na to nejhorší, aby zůstala možnost být příjemně překvapen příznivějším vývojem. Nacházíme se v době před nejdůležitějšími parlamentními volbami. Je tedy téměř nemožné připravovat se na nějaké řešení či nějakou situaci, neboť realita tato očekávání téměř jistě předčí.

O dostavbu nového bloku Dukovan se ucházelo pět společností: francouzská EdF, jihokorejská KNHP, kanadsko-americký Westinghouse, ruský Rosatom a čínská firma CGN. Často se mluví o tom, že ruské a čínské firmy jsou „ohrožením naší národní bezpečnosti“. Jsou mezi západními a východními firmami skutečně rozdíly v oblasti technické bezpečnosti, anebo mají naši politici na mysli nebezpečí přidruženého jaderného výzkumu v oblasti zbraní? Není to spíše tak, že ohrožením naší národní bezpečnosti je jakákoli firma, která staví jaderný reaktor, a rozdíly mezi nimi dělá pouze tržní žárlivost, abychom zůstali spořádaně v mantinelech jednoho konkrétního impéria, pod jehož gesci jsme se dostali na konci roku 1989?

O technické bezpečnosti lze u zmíněných potenciálních dodavatelů zatím hovořit jen sotva – žádný konkrétní projekt zatím neleží na stole a roztomilé reklamní obrázky neposkytují informaci o tom, jak je to „zadrátováno“ uvnitř. Co mají na mysli politici skutečně, to si netroufám odhadnout… Jisté je jen, že se v té politické debatě argumentuje tu většími, tu menšími, ale zjevnými nesmysly. Je tedy zcela oprávněná i domněnka, kterou naznačujete v otázce.

V Rakousku se v roce 1978 podařilo prosadit uzavřít již vybudovanou jadernou elektrárnu v Zwentendorfu, ba i další projekty elektráren, které by mohly škodit životnímu prostředí, čistě zásluhou trvalého tlaku občanstva zespoda. Rakousko ovšem svou spotřebu pokrylo z jiných zdrojů. Existuje v České republice alespoň malá šance na takový vývoj?

V ČR máme zajisté odlišné podmínky, než které panují v Rakousku, nicméně odkazuji na odpověď na předchozí otázky – je na energetice a technice, aby řešení našla. A od dob Zwentendorfu se situace podstatně změnila – smysl má uvažovat o energetice evropské, o její samostatnosti a nezávislosti, snění o nezávislosti malých energetických systémů jsou zoufalým anachronismem. Není to nic nového, čas od času se objeví studie o české energetice bez jádra i bez uhlí. Moc pozornosti se jim nevěnuje – „vždyť to přece nejde“. Naproti tomu sousední Rakušané, kteří toho dosáhli, jsou cíleně vychováváni a vzděláváni k dosažení trvalé udržitelnosti. Již od útlého mládí jsou jim vštěpovány její zásady. To platí i pro technickou inteligenci, která je připravována pro budoucnost, a energetické koncepce z minulého století se probírají výhradně v rámci historického přehledu.

Pokud se stavba v Dukovanech započne, budou z toho prostí čeští daňoví poplatníci (zvláště dnes, v době exekuční a lockdownové) mít ekonomicky spíše výhody, nebo břemena?

V poslední době převažuje varianta, že 100 % nákladů na stavbu nových jaderných bloků poskytne stát. Ten ale ty peníze také bude muset někde vzít. Je tedy nasnadě, že výhody pro daňového poplatníka z toho nijak neplynou. Projekt jaderné elektrárny je dnes záležitost ztrátová, o tom není sporu. Z toho tedy koukají pro daňového poplatníka spíše břemena. Ekonomové to zcela jistě dovedou vyčíslit, ale nejsem si jist, že v době, kdy se jaderná energetika stala státním náboženstvím, bude takovým výpočtům věnována odpovídající pozornost sdělovacích prostředků.

Jaký vývoj ve věci Dukovan a atomu realisticky v nadcházejících letech očekáváte vy osobně – v perspektivě ČR i celosvětově?

Já raději řeknu, čeho se ve věci Dukovan obávám – totiž že se stavba zahájí, aby se uvolnily toky peněz, a nedokončí se, protože na dokončení už nikdo relevantní mít zájem nebude…

Jaderná energetika zanikne nejpozději v době, kdy i jí dojde uranové palivo. Realistický je ale i zánik dřívější, a to z ekonomických důvodů, čehož jsme svědky již dnes. Éra jaderné energetiky je dnes na ústupu, stejně jako to postihlo v minulosti i jiné éry.

Problém lidstva spočívá v tom, že vždycky přijde s nějakým spasitelným nevyčerpatelným zdrojem energie… To se týká i zdrojů obnovitelných. Každý region má ale odlišné podmínky pro využívání jednoho konkrétního obnovitelného zdroje. Neexistuje tedy jedno jediné všeobjímající řešení. Jsou řešení pro daný region a jiná pro jiný. Myslím, že ale jedno je pro všechny společné – totiž hledání co nejefektivnějších způsobů akumulace energie získané z těchto zdrojů. Progresivní zdroj obnovitelné (v řádu miliard let) energie je nepochybně jaderná fúze ve Slunci – solární energie je obsažena v konci konců i v těch všech dalších obnovitelných zdrojích…

Ing. Dalibor Stráský

Narozen roku 1961 v Českých Budějovicích, vystudoval pražskou ČVUT, Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou, obor jaderné inženýrství, specializace teorie a technika jaderných reaktorů, absolvoval prací Analýza těžkých havárií reaktorů typu VVER. Tři roky pracoval v jaderné elektrárně Dukovany, rok a půl v jaderné elektrárně Temelín a třináct let jako poradce Ministerstva životního prostředí České republiky. Dnes je protijaderným pověřencem spolkové země Horní Rakousy.