Odpovědnost dodavatelů nízká po německu nebo vyšší podle EU?
Evropský parlament projednává návrh směrnice o náležité péči a odpovědnosti podniků. Tento legislativní návrh je mnohem přísnější než německý zákon o dodavatelských řetězcích. Své dodavatele by muselo kontrolovat i mnoho menších společností.
Německá spolková vláda se nedávno pracně shodla na zákonu o dodavatelských řetězcích (Lieferkettengesetz). Křesťanskodemokratická unie (CDU) při tom prosadila, že dodržování lidských práv budou u svých zahraničních dodavatelů muset kontrolovat jen společnosti s více než 1000 zaměstnanci. Konflikt, který se zdál být zažehnán, se teď může německým politikům vrátit na stůl oklikou přes Brusel. Evropský parlament totiž v těchto dnech jedná o návrhu směrnice, která k dohledu nad lidskými právy zavazuje i malé firmy.
Němečtí obchodníci dodnes prodávají textilní zboží, chytré telefony, čokolády a jiné výrobky, které jsou často vyráběny za špatných sociálních a ekologických podmínek v rozvojových a nově industrializovaných zemích. Znovu a znovu se objevují zprávy o dětské práci, příliš nízkých mzdách, zabírání půdy a represích. Předpisy o dodavatelských řetězcích na národní a evropské úrovni mají těmto zlořádům alespoň zčásti učinit přítrž.
Evropský parlament (EP) ve dnech 8.–10. března 2021 projednával vlastní zprávu o evropské směrnici o náležité péči a odpovědnosti podniků, která byla připravena pod vedením nizozemské sociální demokratky Lary Woltersové. Pokud se záměr prosadí, budou jím vázány všechny členské státy včetně Německa. „Evropský parlament požaduje ambiciózní legislativu týkající se dodavatelských řetězců, která by zahrnovala odpovědnost společností za celý hodnotový řetězec a šla tak mnohem dále než německý návrh,“ řekla poslankyně Evropského parlamentu za zelené Anna Cavazziniová.
Citlivým bodem v tomto ohledu je, že jsou v článku 2 legislativního návrhu Evropského parlamentu uvedeny nejen velké, ale i „veškeré kótované malé a střední podniky, jakož i vysoce rizikové malé a střední podniky“. Jako „vysoce rizikový sektor“ chápou poslanci například i textilní průmysl. V tomto smyslu by pak němečtí dovozci a výrobci s přibližně 50 zaměstnanci museli kontrolovat své dodavatele po celém světě. Podle návrhu směrnice však přitom mají mít možnost „vyžadovat méně rozsáhlé a formalizované postupy náležité péče“.
Postihnout celý hodnotový řetězec
Zda tomu tak skutečně bude, zatím není jasné. Několik poslanců z Evropské lidové strany, k níž náleží i CDU, předložilo pozměňovací návrhy. Jeden, který podporují mimo jiné poslanci Křesťanskosociální unie (CSU) Marlene Mortlerová a Markus Ferber, se zasazuje o to, aby byly malé firmy z působnosti směrnice vyňaty. To by ulevilo společnostem do 250 zaměstnanců.
Návrh Evropského parlamentu kromě toho obsahuje několik dalších ustanovení, která jdou rovněž nad rámec německého zákona o dodavatelských řetězcích navrženého CDU a Sociálnědemokratickou stranou Německa (SPD). Evropský parlament chce postihnout celý hodnotový řetězec, včetně vzdálených subdodavatelů. V německém zákonu jde primárně o hlavní dodavatele tamních podniků. Podle Evropského parlamentu má být větší pozornost věnována i poškozování životního prostředí, dále domácí firmy má být snáze možné žalovat u soudu a konečně při závažných porušeních lidských práv má být možné úplně zakázat dovoz určitých výrobků.
V reakci na uvedenou zprávu Evropského parlamentu představí zřejmě v létě příslušný eurokomisař Didier Reynders vlastní návrh směrnice. Musí při tom také brát ohled na zájmy členských států (v Radě Evropské unie). Během následných třístranných meziinstitucionálních jednání (trialogů) se Evropská komise, Rada EU a Evropský parlament dohodnou na konečném návrhu – to bude pravděpodobně až v roce 2022. Německé spolkové ministerstvo hospodářství se možná pokusí zmírnit plánovanou evropskou regulaci na německou úroveň, a to zejména v případě, že tento resort zůstane i po volbách do Spolkového sněmu v rukou CDU.
Text, který původně vyšel v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.