Kultura a umění Domov,Osobnosti

Deník Martina Jelínka, 29. 3. – 11. 4. 2021

Martin Jelínek Duchové z Kýčery, olej na plátně 135x165 cm, 2020 I kočky mají své mučedníky, 135 x 165 cm, 2021 Smrt v domě, olej na plátně, 135x145 cm, 2019 Obřad se slepicí, olej na plátně, 90 x145 cm, 2018

Jaký bude, je, byl rok od března 2021 do března 2022 z pohledu osobností spjatých s výtvarným uměním? Celoroční seriál, v němž celkem 26 umělkyň, kurátorů, teoretiček a sběratelů umění tvoří společný deník, směs profesních, osobních i celospolečenských reflexí, vždy autorským záznamem dvou týdnů.

„Narodil jsem se v zimě roku 1979. Ze svého dětství si pamatuji milou moji babičku v zástěře a malé obrázky dřevěných chaloupek, které jsem kreslil pastelkami. Za to, že jsem uzrál v lidskou bytost, vděčím mým nejvěrnějším druhům a místům v krajině kamenných obrů. Žiji se svou milovanou ženou Hanou, dvěma dětmi a zvířaty ve velmi starém domě na velmi starém místě. Můj způsob chápání umění, je způsob mého žití. Velmi úzce se prolínají.“ Martin Jelínek vystudoval v ateliéru Environment Vladimíra Merty a Mariana Pally na brněnské Fakultě výtvarných umění a nyní „žije a tvoří“ v krásné malé vsi na Vysočině. Restauruje nábytek, zve místní i přespolní do Galerie na kraji Kraje a vyšlapává vlastní stezky krajinou. V loňském roce své malby představil na narozeninové online vernisáži pořádané Osmičkou, humpoleckou zónou pro umění. Vystavoval v galerii Ponava v Brně, v galerii Chaos ve Stříteži, již vede Veronika Šrek Bromová, nebo dříve třeba v brněnské Industře či pražské Galerii Kritiků.


Neměnné ranní potřeby:

Studená voda na tělo, zatopení v kamnech, procházka se psinou, snídaně, krmení psiny a dvou koček.

Pondělí 29. března
Strakapoud bije do oplechovaného kříže na malé věži našeho kostelíčka
Zapomenuté máry
Venku je už cítit ve všem jaro, je 7:30 se psinou
K snídani čokoládový dort s bílým kafíčkem
Ranní přemítání
Do Nového Města s okny a pak zase zpět
Hana je daleko v Luhačovicích
Odpoledne práce na oknech, poslouchám Vltavu
Trochu prší, zametu dvůr
Jsem v krajině
Země je ticho
Večer pracuju na obraze plném koček
Spát 24 h


Úterý 30. března
Je ráno, rovnám šipky
Slunce svítí, ptáci mluví, mám hůl
Dnes má narozeniny Karel May
Je slunečný den a roztává sníh ve stinných místech dvora
18:45 – 14 stupňů
21:20 – domaloval jsem kočky-velikonoční téma


Středa 31. března
Strakapoudi okupují ranní Krásné
Je krásný modrý den, teplo, úklid stodoly a mého milého Forejska, pustil jsem muziku
Voděnka
Večer spálíme s dětmi chvojí
Sedíme a koukáme do ohně, Stella, Mikeš a Murina
Málo platný
Jaro je tu


Čtvrtek 1. dubna
Ráno na louce, cítím ráno, čůrám - spojuji se se zemí
Václav Boštík hovořil o víře v Lásku
Přemýšlím o Ukrajincích, poslouchají výhradně ukrajinskou muziku
Když jsem v krajině, nikdy nejsem sám
Odpoledne uklízím jarně stodůlku
Zatáhlo se


Velký pátek
Na Velký pátek se otevírají hory a v nich je ukryto veliké bohatství
Fouká teď po ránu vítr
Je zataženo
Architektura bez duchovního rozměru je jen hromada materiálu
Pracuji na podkrovním pokojíčku
Malované obklady


Bílá sobota
Ráno na louce chumelí, kopce a lesy jsou bílé jako pocukrovaná bábovka
Pozoruji poštolky nad kostelem
Pracuji na příležitostném pokojíčku
Vylepšil jsem ještě skříňku
Dnes v 17 h jsme s Anežkou viděli přicházet sněhovou bouři, trvala 15 minut a bylo vidět na pár kroků – silný zážitek a vzpomněl jsem si na Slovensko, kdy jsme to zažili s mojí Hanou


Neděle 4. dubna
Nachumelilo, je slyšet hlas osla, vždycky mi to připomene jakési rituální trumpety
0 stupňů – 7.20
Po obědě jsme dnes s Jozífkem ostříhali vrbičky a upletli jsme pomlázky
Holky upekly velikonoční beránkovo překvapení-hromádka, nepodařil se vyklopit z formy
Kraj lesa je vždy plný překvapení
Těším se na znovuzrození naší maringotky


Velikonoční pondělí
Ráno, jen blízké ohánění se pomlázkami
Šepsuji plátno
Fouká vítr a svítí slunce
Opřel jsem našepsované plátno o zeď stodoly a opřel o něj jasanovou lyži
Stella, Mikeš, Murina spí
Fouká
Vypadá jako rezavý plech
Poslouchám směs ptačího a lesního a cinkavého zvuku
Sienna pálená, sienna přírodní, rumělka a voda
Cestou, kterou jsme šli úplně poprvé Hana, Anežka, Jozef, já, Stella, jsme přemýšleli, jak rozdělit jablko na 3 stejné díly bez použití nože
Odpoledne je líné
Večer jsme s Hanou


Úterý 6. dubna
Mrazivé ráno, halekám na lesy
Všude je bílo -4 stupně
Sedím v péřovce a piju kafíčko
Celý den chumelí
Cesta do Města s okny
U Františka – molo
U Rudy na Blatinách
Jozífek nachystal večeři

 

Středa 7. dubna
Ranní vánice, krajina se vrátila o měsíc na zpět
Práce na oknech pro Sokolíčky
Poslouchám Stravinského
Měním žánr
Stále chumelí
Bude půlnoc, jdu spát
Dobrou noc Světe

 

Čtvrtek 8. dubna
Ranní vánice, krajina se vrátila o měsíc nazpět
Óda k narozeninám královny Anny
S dětmi na procházce
Večer maluji portrét mojí Hany
Poslouchám mluvené slovo – Pohřešovaná

 

Pátek 9. dubna
7 h svítí slunce -5 stupňů
Sníh křupe pod nohama
Odpoledne práce na oknech a mosazném kování
Prudce se oteplilo
Cesta do města
Odpoledne započínám se stavbou venkovního záchodu, je to historický okamžik
Na večer se psinou
V noci malování


Sobota 10. dubna
Od Božího rána zedničím na záchodě
Je večer, končím práci a jdeme posedět se sousedy k ohníčku a natočit si pivko


Neděle 11. dubna
Dopoledne vařím nedělní oběd
Jozífek chystá lyže na sezónu
Nedělní oběd
Pracuji na deníku a fotografiích obrazů
Kafíčko na sluníčku a čistíme si naše milá kola
Jdu se Stelinou za Jozífkem do jeho krásné a tajné rokle, kde si buduje trail
Večer jedeme za kamarády na Louži
Ještě svítí slunce a vítr fouká
Musím se oholit, zase si připadám jako Krakonoš.
Je večer, na krajinu padá tma, osamocená vesnička dýchá
Naše starobylá fárinka pluje krajinou
Doma je dobře, v kamnech praská oheň a vše je, jak má být.

Opatrujte se, všichni moji blízcí.