Rozumět Švejkovi

Kulturní noviny jsou v krizi. Současná doba zkomplikovala způsob, jakým funguje jediné družstevní a pouze čtenáři podporované nezávislé kulturně-politické médium v republice. Prosíme o pomoc při stabilizaci redakce. Stačí, když jednotlivec přispěje málem, od více čtenářů přijde záchrana. Prosím čtěte!

Sigrid Graumannová z Německé etické rady je se svým hlasem proti privilegiím pro očkované osamocena. Považuje ale za obhajitelné pokládat očkované lidi za rovnocenné s negativně testovanými.

16. dubna bylo zakladateli Kulturních novin, RNDr. Jiřímu Plockovi, šedesát let. Při té příležitosti jsme si v redakčním kruhu položili anketní otázku:
Jak jsem prvně potkal/a Jiřího Plocka - a jak se mi to setkání změnilo život?

Dne 18. dubna odvysílala Česká televize další díl pořadu Nedej se nazvaný Kdo za to může? Zaměřuje se na četné slovní útoky premiéra a ministra dopravy na předsedu spolku Děti Země, který podle nich může za to, že se zpožďují stavby dálnic u nás. Miroslav Patrik je podle nich „psychopat“, „škůdce normálního života“ a „ekoterorista“. Tyto projevy ústavních činitelů ve veřejných mediích mají znepokojivé rysy štvanic na režimu nepohodlné osobnosti, jak je známe z komunistických časů.

Další díl redakčního výboru zpráv a informací, které přinášejí návody i naději.

Antologie z textů autorů Kulturních novin (2009–2018) s názvem „Člověk a jeho svět“ je hotova. V konečném výběru je zastoupeno 24 autorů, jejichž texty uspořádal Jiří Plocek na 300 stranách do několika kapitol (Člověk a kultura, Člověk a dějiny, Osobnosti, Fejetony a povídky, Družstvo a média atd.). Cílem bylo vytvořit bilanční dokument první dekády existence novin s nadčasovým poselstvím, a především zajímavým čtením.

O postavení výtvarného umělce se u nás mluvilo vždycky málo. Jednou z příčin je rozšířené mínění, že umělecká obec se z povýšenosti pranic nezajímá o starosti obyčejných lidí. Ale jen zasvěcení vědí, že i většina umělců jsou obvyklí lidé, bez touhy po vyvyšujících piedestalech. A teď, v pandemii, mají do kapsy patrně ještě hlouběji, než příslušníci jiných profesí. Mluvili jsme s Oskarem Brůžou, pracovníkem Unie výtvarných umělců České republiky.

V návaznosti na rozhovor s Oskarem Brůžou jsme se zeptali několika výtvarných umělkyň a umělců na to, jak živý je fenomén statusu profesionála a sdružování. Odpovědí přispěli: Petr Dub (1976), Jaroslav Grodl (1984), Václav Kočí (1981), Denisa Krausová (1981), Václav Kyselka (1975), Eva Šindelářová (1993), Marek Tischler (1993), Irena Wagnerová (1959).

Čím byly galerie, než se staly galeriemi? Jaká je historie míst, kam dnes přicházíme za uměním? Třináct galerií připravilo vlastní scénáře pro dokumentární i performativní videa, a přestože zdaleka ne všechny udržely zadanou koncepci, jak poukazuje recenzentka, výsledek je cenným materiálem, svěží upoutávkou nebo alternativním formátem komunikace v době nuceného uzavření.

Jaký bude, je, byl rok od března 2021 do března 2022 z pohledu osobností spjatých s výtvarným uměním? Celoroční seriál, v němž celkem 26 umělkyň, kurátorů, teoretiček a sběratelů umění tvoří společný deník, směs profesních, osobních i celospolečenských reflexí, vždy autorským záznamem dvou týdnů.

Monografie Jiřího Voráče o významném režisérovi Vojtěchu Jasném (1925–2019) je jak důležitou sondou do života filmového tvůrce, tak i unikátním dokumentem o poválečné kulturní historii. Má širší záběr, než naznačuje její název. Vtírá se i srovnání s jinými osudy exilových tvůrců.

Když nejsi rusofob, jsi tedy rusofil?, ptal se mě před jednadvacátým srpnem roku 2018 básník a kritik Radim Kopáč v rozhovoru, který měl vyjít toho času v Lidových novinách, a který nevyšel, protože toho času bylo zvykem na Rusy plivat – v rámci té bohulibé třaskavé směsi, která si zcela záměrně plete Sovětský svaz s Ruskem, Putinovy snahy se Stalinovými výsledky apod. K čemuž připočti glorifikaci nevinného Západu (jeho „humanitární“ bombardování Srbska třeba) a klasické užívání dvojího metru: na jedné straně odporná anexe Krymu a na druhé straně shovívavé očko nad připojením Golanských výšin k Izraeli. Na rozdíl od některých mám však za to, že tak jak čile obcujeme s Němci, kteří nám ve své fašistické epizodě ublížili násobně víc než Rusové ve svém sovětském balení, že bych neměl přisýpat sůl do ran, které jsem nezpůsobil. Osmašedesátý rok Sovětskému svazu (a jeho komunistickým spojencům) odpustit nejsem s to, ale na Rusko jsem se snažil dívat pokud možno bez předsudků.

Psychofonetika je terapeutická metoda zviditelňující vnitřní prožitek skrze spontánní gesto a hlásky. Autor spojuje svou erudici terapeuta a celoživotní vášeň literáta a postupně vytváří pohádky, v nichž nejen děti, ale i dospělí mohou prožít kvalitu jednotlivých hlásek. V tomto případě jde o pohádku pro pedagogickou práci s hláskou Š.

Báseň klasika čínské literatury Li Šang-jina.

12. dubna, na 60. výročí prvního letu člověka do vesmíru, náhle zemřela básnířka a knihovnice Zora Šimůnková (1965 – 2021), na kterou pod jejím imaginativním satirickým textem vzpomíná redaktor KN Tomáš Koloc

Fejeton nostalgický

Nemusí pršet, jen když kape